Střídavá péče a děti do kufru

2. 08. 2017 11:30:48
Před prázdninami se mi jeden z dětských čtenářů v knihovně svěřil, že se v dalším školním roce neuvidíme, protože se rodiče rozvádějí a stěhují, a on bude mít střídavou péči. Ihned jsem si vzpomněla na skvělou knihu Dítě do kufru.

Když jsem si před pár lety přečetla knihu britské autorky Jacqueliny Wilsonové „Dítě do kufru“, byla jsem nadšená. Okamžitě jsem si řekla, že pokud by mi osud nabídl splnění jediného autorského přání, vetkla bych ho do touhy: přesně takhle umět psát pro děti. Hrdinkou knihy je desetiletá Andy. Po rozvodu byla rodičům přidělena do střídavé péče. Oba ji velice milují, ale matka i otec si založili nové rodiny, přibyli noví sourozenci, jenže kromě ní všichni mají stabilní domov. Jediná, kdo si každou neděli večer pakuje kufr a putuje jinam, je Andy. Co na tom, že na konci cesty ji čeká jeden z rodičů, který se na ni těší? Za ten týden se v rodině táty událo tolik různých věcí (ať větších či menších), které její členové sdíleli, ale Andy u toho nebyla, že si připadá vyřazená ze hry. A zatímco se v týdnu jejího pobytu u tatínka odehrají nové situace, u kterých přítomna bude, tak v rodině maminky se v té samé době dějí věcí, u nichž ona opět chybí a za týden, až se u maminky s kufrem objeví, bude zase jako návštěvník. Sice vítaný, ale přece jen návštěvník. To pak stačí, aby u společné večeře padla nějaká obyčejná, zdánlivě neškodná věta, která Andy nic neříká, ale v ostatních probudí vzpomínku na něco, co společně zažili a vypuknou v smích a navzájem se vesele špičkují. Ale Andy se do toho veselí zapojit nemůže, ona u toho zase nebyla. A proto si nepřetržitě připadá u táty i u mámy jako „nové dítě v ulici“.

Nechala bych tuto knihu přečíst všem zákonodárcům i psychologům - a koneckonců i rodičům - jako povinnou četbu. Andy totiž svoji situaci komentuje velice výstižně: „jeden týden u mámy, jeden týden u táty, ale domov nemám nikde.“

Příběhy paní Wilsonové nejsou klasickými dívčími románky, nejsou ani nekomplikovanými jásavými historkami pro nejmenší čtenáře. Její knihy vás vtáhnou do děje a nepustí vás ani poté, co jste je dočetli. Jsem přesvědčena, že její příběhy již pomohly mnoha dětem utvořit si názor na nějakou svoji tíživou situaci a podívat se na ni novýma očima. Nezabývá se totiž jen tím, co všechno je cool a hustý, nebo jestli je Vaňková ze sedmé bé trendy, ale píše o vážných věcech, kterým se jiní autoři vyhýbají jako knihkupec Koniášovi. Poutavě a mistrně dovede psát nejen o nástrahách dospívání, ale i o šikaně, rozvodu rodičů, o domácím násilí či nemoci. Její knihy jsou poutavé, citlivé, plné emocí i jiskřivého humoru a ve čtenáři vzbuzují naději, že přes vše komplikované na každého z nás čeká v životě něco dobrého a pěkného. A jako by těch kladů nebylo dost, její knihy se dobře čtou i dospělým.

Když se mi vloni před prázdninami jeden z dětských čtenářů v knihovně svěřil, že se v dalším školním roce zřejmě již neuvidíme, protože se rodiče rozvádějí a stěhují, a on bude mít střídavou péči, okamžitě jsem si na Dítě do kufru vzpomněla. A taky na to, jak jsem před časem byla hostem hodinového živého vysílání v rozhlase Host do domu. Hovořilo se zde především o mých aforismech a fejetonech, ale moderátor využil i toho, že jsem knihovnicí v půjčovně pro děti a chtěl, abych posluchačům doporučila nějakého dobrého autora. A tak jsem svoji oblíbenou Jacqueline Wilsonovou zaníceně a upřímně pochválila a vysvětlila, proč mají její příběhy nejen dětští čtenáři tak rádi. Než jsem se vrátila z pražského studia zpět domů, čekalo na mě v e-mailové poště několik dopisů. Vtip je v tom, že asi šest z nich byly dotazy na moji tvorbu... a dalších osmnáct na knihy mnou doporučené britské autorky.

Samozřejmě, že se mě to nedotklo, měla jsem upřímnou radost. A o něco později ještě větší, když mi napsalo devět z těch, kteří se mě tehdy na britskou spisovatelku zeptalo, že svým - ze zásady nečtoucím dětem či vnoučatům - některý z jejích titulů koupili a jejich nečtenáři ho, světe div se, nejenže přečetli, ale pídí se po dalším.

A mě začátkem školního roku přišel do knihovny pozdravit onen školák, který se se mnou před prázdninami loučil. Zářil štěstím. Budeme se vídat dál, rozvod rodičů se nekoná... prý zatím. Všimli jste si, že život někdy píše úplně stejně jako paní Wilsonová?

P.S. Čtenář, o kterém se zmiňuji, je klasickým uhrovitým, trochu klackovitým puberťákem. Ale nikdy jsem ho neviděla tak smutného a bezbranného jako ve chvíli, kdy počkal, až se knihovna trochu vylidní a záležitost ohledně rozvodu rodičů mi pověděl. Veškeré hraní na dospělost bylo v tu chvíli pryč. Zbyl jen nešťastný kluk, kterému se právě hroutí všechny jistoty. A pokud snad náhodou právě řešíte manželskou rozluku a máte doma dospívajícího, o němž se domníváte, že vaše rozhodnutí v tomto věku už bez větších problémů přijme, pak vězte, že se mýlíte. Já na ty zraněné oči kluka, který do té doby vystupoval jako suverénní kápo party kamarádů, nikdy nezapomenu, to mi věřte.

Autor: Zdeňka Ortová | středa 2.8.2017 11:30 | karma článku: 30.67 | přečteno: 1375x

Další články blogera

Zdeňka Ortová

Domácí výroba impotentního manžela

Je všeobecně známo, že výběr zaručeně motivujících slov může na manžela i po mnoha společně prožitých letech působit jako afrodiziakum. Ale na druhé straně...

27.3.2024 v 7:38 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1002 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Český lev a filmy, které nepotěší

Já vím, že je potřebné točit vážné filmy s velkým poselstvím, filmy, které hledají pravdy a rozdírají duše i svědomí, filmy, které diváka zarazí do sedadla a sevřou mu hrdlo.

11.3.2024 v 7:34 | Karma článku: 44.80 | Přečteno: 5451 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Politik by vymámil z jalové krávy tele

Stačí zajít na předvolební mítink, politické shromáždění, podívat se na televizní zprávy či nakouknout do poslaneckých lavic.

9.3.2024 v 9:22 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 2704 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Nevíte, kdo napsal Sbohem armádo?

Jako knihovnice jsem na různé dotazy zvyklá, jenže čtenáři se často domnívají, že jsem něco mezi encyklopedií a googlem.

6.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 33.08 | Přečteno: 1049 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.07 | Přečteno: 585 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2046 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.78 | Přečteno: 291 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 210 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 503 Celková karma 32.13 Průměrná čtenost 2202

Jsem spisovatelka, knihovnice, blogerka a žena s hlasitým úsměvem

Facebook: Zdeňka Ortová, BLOG, BLOK, BLOČEK:

https://www.facebook.com/people/Zde%C5%88ka-Ortov%C3%A1/100006730388524

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...