Když zboříme hokejistům zimní stadiony, budou úspěšní jako naše rychlobruslařky

Jak jinak si vysvětlit, že ode dneška máme z letošní olympiády dvě medaile v rychlobruslení, ale ani jednu halu, kde by rychlobruslařky a rychlobruslaři mohli trénovat?

Nespílejte mi, nechystám žádnou petici proti lednímu hokeji, vždyť jsem jeho věrnou fanynkou. Jen mě tento příměr v nadsázce napadl, když jsem okamžitě po vybojování bronzové olympijské medaile rychlobruslařkou Karolínou Erbanovou chtěla honem zvolit vtipný název blogu. A než jsem tento vysvětlující odstaveček napsala, napadl mě i jiný příměr.

Nedávno jsem si například přečetla, že máme nejméně 150 golfových hřišť postavených z dotací. Na rozvoj golfových areálů šly u nás stamiliony z evropských fondů. Věřte, že já proti golfu, ani proti žádnému jinému trávení volného času pohybem, nic nemám. Jen, že je věčná škoda, že na rychlobruslařskou halu ani po letech obdivuhodných výsledků Martiny Sáblíkové stále nezbývá. Nikdo se do takové investice nehrne. A to, co se před pár lety rozbíhalo, ztroskotalo. Nehledejme v tom žádný záměr. Jako neškodná příčina se mi jeví, že si lobbisté neradi šněrují brusle.

A co když je to všechno obráceně? Co když jsou naše rychlobruslařky tak úspěšné právě proto, že vyšly ze skromných podmínek. Vždyť i mnozí významní malíři a spisovatelé vytvořili svá nejslavnější díla vlastně v chudobě a bez světských vymožeností. Co když úspěch tkví právě v tom, že talentovaný člověk nemá hned všechno pod nosem, že je zvyklý si každý kousek vylepšení pro sebe vybojovat, že si navykne usilovat, snažit se… a to vše vlastními silami a schopnostmi. A právě ty drsné začátky pak skvěle zužitkuje, když se dostane na vrchol a začne sahat po nejvyšších příčkách.

A to jsem původně chtěla jen říct: Blahopřeji Vám, Karolíno Erbanová, k bronzové olympijské medaili ve sprintu na 500 metrů.

P.S. Skromnost sice šlechtí, ale stejně si říkám… kde by ty naše šikovné holky mohly být, kdyby měly od začátků podobné podmínky jako třeba Nizozemky?