Umíte řešit výchovné momenty?

Tento miniblog pojednává o tom, že jedna vtipná věta ve správnou chvíli vykoná víc, než deset ke všemu odhodlaných Makarenků.

Dnes mi kamarádka líčila, kolik práce jí dalo po návštěvě vnoučka uvést celou domácnost do původního stavu. Prvňáček si našel skvělou zábavu. Vyraboval šuplík s vánočními dekoracemi a celý byt (dvířka všech skříněk, hřbety knih v knihovničce, plynový sporák, mýdla v koupelně, potraviny v ledničce…) „vyzdobil“ takovými těmi mrňavými mašličkami, co se lepí na dárky. Kamarádka je po operaci kyčle a odmašličkovat večer celý byt jí opravdu dalo zabrat.

Shodly jsme se na tom, že i milovanému vnoučeti by se měly stanovit jisté mantinely poslušnosti. Vždyť rodič i prarodič, který neumí vytýčit výchovné oplocení (takové to tradiční – odtud potud) a poskytuje dítěti svobodu bez jakýchkoliv hranic slušného chování, není milující, ale slabý a bezradný, a že výchova bez pravidel je pozvolná cesta do pekel. To nás obě vyděsilo.

A hned jsme věděly, jak na to. Naše opatření zní: příště koupit mnohem míň mašliček.

P.S. Přeji všem pěkný víkend… a neberme se tak vážně, usmívejme se klidně a priori, důvod se může najít i dodatečně a s pusou od ucha k uchu jsme na něj alespoň líp připraveni.