No nazdar, děti neumí zacházet s knihami a pletou si je s tablety

Skutečnost, že knihy nemají dotykový displej a nedá se z nich připojit k internetu, je v dětských očích jejich velký hendikep.

Jestli je tomu v množství větším než malém i u českých dětí, to vážně netuším, žádnou odbornou studii jsem na toto téma neviděla, ale začátkem dubna jsem četla článek o tom, že děti v britských školkách neumí zacházet s knihami, pletou si je s tablety. Na tento zneklidňující trend upozornila nedávná konference v Brightonu. Učitelka Jennifer Bhambri-Lyte tam řekla: „Učila jsem ve školkách a znepokojilo mě, když děti dostaly do ruky knížku a místo otáčení stránek po ní přejely prstem jako po tabletu.“

https://wave.rozhlas.cz/deti-v-britskych-skolkach-neumi-zachazet-s-knihami-pletou-si-je-s-tablety-7154578

Po takové informaci máte coby knihovnice asi takový pocit jako latimérie podivná, když přihlížela vyhynutí dinosaurů. Ale zároveň se vám uleví při pomyšlení, že u nás to takhle vyhrocené přece jen ještě není.Jenže včera se u nás v knihovně zastavila osmiletá školačka. Není to naše čtenářka, jen se přišla porozhlédnout a hned u vchodu ji potěšilo, že na výstavce ve volném výběru vidí tu samou knížku, jakou má doma. Vlastně nikoli doma. Knihu si prý koupila při nějaké prodejní akci ve škole. Holčička honem nakoukla do batůžku, chvíli v něm hledala a pak mi knížku ukázala. Tak jsem ji pochválila za dobrou volbu, protože příběhy ze série Ať žijí štěňata, si hojně vypůjčují a čtou čtenáři přesně jejího věku. Tento díl se jmenuje Miky detektivem a malá čtenářka se spokojeně usmívala na fotografii roztomilého pejska na titulní straně. Zeptala jsem se tedy, jestli už knihu četla, a holčička povídá:„Ještě moc ne, ona byla trochu poškozená, asi natržená, tak mi ji paní učitelka musela přeprogramovat.“

Nejdřív jsem se domnívala, že jsem se přeslechla. Při tom brebentění právě příchozích páťáků by nebylo divu.

„Přeprogramovat? Opravdu jsi říkala přeprogramovat?“

„Ano.“

„Ale jdi ty, copak se poškozené knížky programují? Ty se přece spravují.“

„Nevím,“ krčí holčička rameny.

„A určitě neříkala paní učitelka, že ti ji musí spravit nebo slepit?“

„Já myslím, že spíš řekla přeprogramovat,“ trvala si dívka na svém a určitě ve mně viděla nedouka, co o programování slyší poprvé v životě.

Napadlo mě, že teď už jen schází, aby se dostavil její spolužák a prohodil: „Nevím, proč mám ze psaní pětku, když například e-maily píšu krasopisně.“

A tak jsem vás chtěla poprosit, jestli jste v poslední době nekoupili žádnou knihu sobě nebo dětem, napravte to. Zavítejte do nejbližšího knihkupectví a vyberte si. Všechny ty příběhy tam čekají jen na vás.

A jako jednu z motivací můžete mít při tom na paměti varovný výrok Jana Amose Komenského: „Ten, kdo nemiluje knihy, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.“