Když už se chcete přejídat, tak rekordně

Zdá se to být jasné. Přejídat se nemá. Ani když navštívíte maminku a ona vám předloží ty její skvělé škvarkové placky, tak neočekává, že jich slupnete dvě kila a patnáct deka. Ale když jde o soutěž…

Netuším, zda jste zaznamenali letošního vítěze „Vizovického trnkobraní“ v pojídání švestkových knedlíků? Tradiční soutěž totiž měla letos překvapivého vítěze. Radim Dvořáček z Ostravy porazil několikanásobného českého šampiona Kamila Hamerského, který skončil na druhém místě. A navíc ještě vytvořil nové české maximum: 202 zbaštěných knedlíků. Vítěz prý jako průpravu před náročnou soutěží vypil ráno asi šest litrů vody během několika málo minut, čímž si roztáhl žaludek a pak už do něj házel jeden knedlík za druhým.

Náš kulinářský rekordman však měl z pekla štěstí. Vzpomněla jsem si, že jeho americký kolega v přejídacích soutěžích Edward Archbold dopadl před šesti lety o poznání hůř. Zaplatil za svůj výkon životem. Majitel zverimexu, kde se soutěž konala, potvrdil, že jedlík vypadal při příchodu zdravě a nevolno se mu udělalo až po klání na ulici, když odcházel domů. Na mou duši se nedivím. Mně samotné stoupá krevní tlak už při pouhém pomyšlení na pojídání amerických švábů. Tento sortiment totiž pan Archbold se svými soupeři závodně konzumoval. To víte, jiný kraj, jiný mrav. Zřejmě mají za mořem nedostatek švestkových knedlíků.

Řekla bych, že my Češi jsme při soutěžích jedlíků mnohem humánnější. A taky dobrot, kterých se při této příležitosti můžeme nadlábnout, máme na výběr nepočítaně, takže se nemusíme uchylovat k pojídání nesmyslů (ty stačí jen vyslovovat). Mňam, třeba takový sedlnický Bůčekfest, kde se rekordně konzumuje jitrnicový prejt. Nebo soutěž v pojídání tatranek na čas. A taky zlínské Haluškobraní – pojídání halušek s brynzou, a soutěž v pojídání chilli papriček ve Víru na Žďársku, a taky máslovické pojídání jitrnic na čas. A ve Starém Městě na Uherskohradišťsku se letos už v lednu konalo kuriózní klání o nejrychlejší zdlábnutí dvoukilového řízku zvaného Sloní ucho. Vítěz ho spořádal za 39 minut a 25 vteřin. A víte, kdo to byl? Radim Dvořáček. Asi potřeboval zajíst ty švestkové knedlíky.

Vážně nechápu, jak se nebohý pan Archbold mohl nechat zlákat do hmyzí soutěže. Pokud chtěl jít za každou cenu do rizika, mohl si nechat na talíř nandat třeba nějakou z nechvalně známých pochoutek závodních jídelen. Už jen ty nebezpečím zavánějící názvy. Napadají mě třeba dalmatské čufty, plíčky na smetaně, kmínová polévka a drožďová pomazánka. Jedli jsme to všichni a jak vidno, přežili jsme.

 A nevolno? Nevolno se nám dělá až teď, když nám po konzumaci zvukomalebných farmářských špízů s pikantním jugurtovým dresinkem v zaručené bio kvalitě předloží účet.