Školní teror: bradla o nestejné výši žerdi a matematické slovní úlohy

Na povinnou školní docházku mám ty nejkrásnější vzpomínky, i když mi na základce nikdo nenabízel drogy…

…nikoho jsem nešikanovala, nikdy jsem se o velkou přestávku nezlinkovala tajně propašovanou lihovinou, nenasprejovala jsem ani jednu čerstvě omítnutou stěnu, a žádného pedagoga jsem hrubě neposlala… ani za dveře. To se s prožitky dnešních školáků nedá vůbec srovnávat. Přesto bych pár traumatizujících zážitků z paměti vydolovala. Vztahují se však toliko k vyučovacím předmětům.

Duševní torturou jsem procházela vždy, jakmile v hodině matematiky padl termín slovní úloha, ale taky když tělocvikář oznámil, že dnes bude na programu sportovní gymnastika a vyspělejší žáci k tomu účelu připraví nářadí.

Při matematice mě obcházela hrůza. Tohle v životě nevypočítám. Co je mi do toho, kde se potká pan Metlička, který vystartuje automobilem z místa A ve čtrnáct hodin šedesátikilometrovou rychlostí, s koňským povozem plným sena, jejž kočíruje jeho bývalý spolužák Poláček, který se vypravil na cestu z místa B v tu samou hodinu rychlostí patnáctikilometrovou.

Mě spíš zajímalo, co by si ti dva mohli v místě C chtít sdělit. Možná by Metlička kolem kamaráda jen profrčel a z pootevřeného okýnka na něj posměšně volal: „Kdyby ses, Poláčku, před dvaceti lety ve škole líp učil slovní příklady, nemusel bys teď švihat bičem nad hlavou šimlíka a mohl sis taky vozit kostru v bavoráku.“ A Poláček by potřásal torničkou s ovsem a pochechtával se: „A kdybys ty, Metličko, dneska dopoledne místo vypisování bankovních příkazů natankoval, nemusel bys hned za další zatáčkou z toho bavoráka vylézt a strkat ho ke dvanáct kilometrů vzdálené pumpě.“

Z takové úvahy bych možná vyždímala nějakou pěknou známku. A věřili byste tomu, že matikář po mně takovou odpověď nikdy nechtěl? Dodnes je mi lhostejno, kde se nachází inkriminované místo C. Vrtá mi však hlavou, proč se Metlička loudal v takovém bouráku šedesátkou.

Což o to, v matematice jsem neúspěch ve slovních příkladech vykompenzovala správně vyřešenými rovnicemi. Tam jsem excelovala. Ale tělocvikáře, který trval na tom, abych dělala divy na kruzích, nezajímalo, že to nezvládnu, jenže umím hrát bezvadně vybíjenou. Ale o tom příště. A třeba se mi do té doby svěříte, co na škole traumatizovalo vás.