Mezinárodní den zvířat připadá na 4. října jako pocta františkánskému mnichovi Sv. Františkovi z Assisi, který pečoval o opuštěná, nemocná a týraná zvířata a v tento den roku 1226 zemřel.
Když to trošku odlehčím, pak by se dnešní slavení mohlo týkat i většiny lidí. A nejen tak, že natrhají králíkům větší lupení a pejskovi koupí dražší žvýkací kost. Vždyť i lidé mají zvířecí vlastnosti a zvířecími jmény se dokonce titulují. Zvířata se lidem vešla i do různých přirovnání, která hojně využíváme, protože člověk zkrátka občas:
kouká jako tele na nová vrata,
je studenej jako psí čumák,
vypadá jako zmoklá slepice,
je drzej jak lázeňská veverka,
kouká jako vyoraná myš,
funí jako prase,
je pilný jako včelka,
čumí jak husa do flašky,
je hladový jako vlk,
brečí jako želva,
je šťastnej jako blecha,
naparuje se jako holub na báni,
krade jako straka,
řve jako pavián,
třese se jako ratlík,
mlčí jako ryba,
je mazaný jako liška,
chová se jako slon v porcelánu,
má uši jako netopýr,
je mlsný jako koza,
nosí se jako páv...
Já tato přirovnání dávám dětem v knihovně občas jako soutěžní kvíz a moc je to baví. Schválně si taky zkuste pod ten můj výčet doplnit další a uvidíte, kolik přirovnání vás ještě napadne. A já vám pak za to u nás v knihovně přičtu body, jo?
Tak doufám, že vidíte jako rys a nemáte momentálně opičku, protože jen tak si můžete prohlédnout pár mých zvířecích fotografií:
To je pudlička kamarádky Jitky. Jmenuje se Eliška, ale sousedi jí říkají Keliška. Proč asi? :-) (Z.O.)
Jak vidíte, byla jsem pilná jako mraveneček. A protože nejsem lakomá jako křeček, ani tvrdohlavá jako mezek, pěkně jsem se s vámi o fotografie rozdělila.
A jestli se tento můj blog stane nejčtenějším a někdo z vás mi teď závidí a kouká kvůli tomu jako vejr, pak honem přestaňte, vždyť dobře víte, že blogerská sláva má jepičí život. :-)