Lidi, co po vás jednou zbude?

Badatelé dodnes objevují v jeskyních pravěké kresby, což dokazuje, že už v mezolitu dovedli kreslit líp než já.

Obdivuji výtvarné umění. Pošilhávám po jeho tvůrcích s tichým úžasem i špetičkou závisti, protože mně nebylo dáno. Jsem pouhý konzument. Prostě takový čumil. Kdyby mi život poskytl repete, chtěla bych umět malovat. Talentovaný výtvarník totiž spatří vlnovku, a už na plátně zvěčňuje chvějivé pole zrajícího obilí, vodní hladinu zčeřenou startující volavkou, či obzor rdící se karmínovým putováním červánků. Já spatřím znepokojivě burácivý mořský příboj tříštící se o skalní útes… a nakreslím vlnovku.

To mi vnuká otázku stejně znepokojivou jako vodní živel – co po mně jednou zbude? Vždyť speleologičtí badatelé objevují dodnes v jeskyních a na skalních převisech pravěké výtvarné umění. Dokazuje to, že už v mezolitu dovedli kreslit líp, než zvládnu já dnes v době grafických počítačových programů a barevných pastelek. Například na území Jakutska objevili vědci hned dvě galerie staré asi tak dva až tři tisíce let. Skalní kresby znázorňují mytologická zvířata, duchy, šamany i lidi. Odborníci se domnívají, že na jedné z prehistorických kreseb je zachycena jedna z postav místního mýtu o dívce, která soutěžila se sluncem a zkameněla. Neuvěřitelné.

V portugalském rukopisu ze 16. století se zase našel obrázek připomínající klokana. Mohl by změnit australské dějiny, neboť prý dokazuje, že portugalští mořeplavci objevili Austrálii před prvním potvrzeným přistáním Evropanů roku 1606. A představte si, že náznaky o existenci něčeho, co by se dnes dalo označit za počátky lyžování, jsou k rozpoznání již na kresbách starých zhruba čtyři tisíce let. Byly objeveny například v Rödöy v Norsku.

Úplně nejčastějším kresleným objektem vždy byla masitá potrava. Paleolitický lovec skolil bizona a hned šup s čerstvým zážitkem do jeskyně, aby tam mohl výtvarničit. No prosím, všimli jste si? On do skály zvěčnil celého bizona a já nenamaluji ani španělské ptáčky. A co vy?