V knihovnách fakt nestárnou ohmataní F. L. Věkové a důchodci

To jen nám, biblio pracovnicím a pracovníkům, přiskakují služební roky jako nevyžádané e-maily, ale knihovny jsou stále modernější a mladší.

Tento týden se v knihovnách slaví. Možná jste to i přes různá karanténní opatření zaregistrovali. Pokud ano, máte bod k dobru, protože svátek knihovnic a knihovníků nespočívá v bujaré konzumaci výčepních lihovin, rozhazování barevných konfet a zpívání mnoga ljeta Slovníku nerostných surovin. To si pletete se švagrovými šedesátinami. My knihovnice a knihovníci nejsme sice žádní asketové, ale přesto v tyto dny dáváme přednost hodnotám méně pomíjivým.

Cílem svátečního týdne je mimo jiné představit každý rok knihovny i nečtenářům jako životem tepající organismus, kterému se daří jít s dobou. To je pro mnohé z těch, kdo nevlastní čtenářskou legitimaci překvapením, neboť často žijí v klamu, že zde stárnou a chátrají ohmataní F. L. Věkové, všechny díly Káji Maříka a pár nostalgických důchodců, kteří se již na jinou zábavu nezmůžou. A pak tito knižní bezvěrci zkusí nakouknout a nestačí se divit regálům plným knižních novinek, modernímu počítačovému vybavení, odborně zdatnému personálu a příjemným interiérům, které lákají k chvilkovému spočinutí a zvolnění tempa. Jakmile jednou tuto oázu pohody okusí, nemohou jinak a začnou se sem vracet.

Nedivte se. Svět ponechaný za dveřmi svému osudu je proti knihovnickému relaxu divokou džunglí. Člověk má pocit, že se mu tu nemůže stát nic horšího, než že se na něj zatím nedostane čtvrtý díl severské detektivní série, což je proti tomu, že manžel nedostal grant z evropských fondů a na vás zase nedostali blůzu ve vaší velikosti, úplná prkotina. Ale mýlíte se. I kniha umí být občas pěkně záludná záležitost. A nejedná se o spletitý děj rozečteného románu. Jde o zdánlivě neškodnou knižní záložku. Zeptejte se mě, nebo kterékoli jiné knihovnické kolegyně, co se dá najít v odevzdané knize, a můžete začít psát scénář k veselohře či k psychologickému dramatu.

Nevím, čím zakládáte stránky rozečteného románu vy, doufám, že něčím vhodným a nikoli rodným listem, protože já ve vrácených knihách běžně nacházím nákupní seznamy, složenky (zaplacené i neuhrazené), kartičky zdravotní pojišťovny, výplatní pásky, pohledy z dovolené, lístečkovou poznámku, že je potřeba vyzvednout Matýska dřív ze školky a rozepsaný dopis, v němž zkoušíte sdělit jakési Magdě, co všechno máte za zlé svému manželovi, jehož křestní jméno mi zůstává utajeno, protože zde často zmiňovaný blbec v kalendáři není.

Jak vidno, v knihovně se nudit určitě nebudete. Jestli to tento týden už nestihnete, tak se do některé neváhejte přihlásit třeba po neděli. A pokud už čtenáři jste, zakládejte rozečtené romány jen neškodnými tiskovinami... a jestli váš Matýsek ještě není doma, tak jste ho v té školce fakt zapomněli.