Knihovnice v čase výdejního okénka

Výdejní okénko zajišťuje, že dovnitř nemůže nic, co neprojde otvorem velikosti Encyklopedie obojživelníků. Těchto rozměrů nedosahuje ani člověk menší velikosti, proto čtenáři zůstávají před okénkem a knihovnice uvnitř knihovny.

7.15 - usedám k počítači a vyřizuji služební e-mailovou poštu

7.30 - ještě jsem nestačila odpovědět na všechny e-maily, ale přednost měly ty, jejichž prostřednictvím si čtenáři objednávají knihy, které si přijdou dnes vypůjčit, tak je načase vzít blok, kam jsem si objednávky zaznamenala, vydat se mezi regály a požadované tituly vyhledat

7.45 – stěhuji před vchod do dětské půjčovny stoleček, na něj umísťuji plexisklovou přepážku, vše desinfikuji, provizorní výdejní okénko je tím připraveno

7.55 – na stolek uvnitř knihovny, který jsem umístila poblíž vchodu, štosuji hromádky objednaných knih a lepím na ně lístečky se jmény čtenářů, kteří si pro ně přijdou, všechny tyto knihy jsem nejdřív musela nanosit z vedlejší půjčovny ke svému počítači a načíst jejich čárové kódy do čtenářských kont jednotlivých čtenářů, protože kolegyně z dospělé půjčovny je doma s dětmi na ošetřovném

8.00 – zvoní telefon, volá čtenář z vedlejší obce, říká, že jede k lékaři, tak se cestou zastaví v knihovně odevzdat knížky, byl by rád, kdybych mu připravila asi tři české detektivky, a já si zapisuji jejich názvy, zastaví se prý asi v 8.45, rychle se dívám, jestli ten samý čas už nemá někdo zarezervovaný a čtenáři hlásím, že může přijet

8.05 – u výdejního okénka už čeká čtenářka, která si tento čas zamluvila v pátek, odevzdává 12 vypůjčených knih, vezmu je, svižně s nimi kráčím ke svému výpůjčnímu pultíku a snímám jejich čárové kódy do počítače, je to v pořádku, paní vrátila vše, odbíhám zpět k okýnku a předávám jí knihy, které jsem pro ni již připravila dle jejího pátečního požadavku, ale paní mě žádá ještě o nějakou knihu od Orwella, vnuk prý bude maturovat, odbíhám do dospělé půjčovny a vracím se s Orwellovou knihou „1984“, čtenářka vrtí hlavou, prý si uvědomila, že vnuk nechce libovolnou Orwellovku, ale Farmu zvířat, říkám, že je to v pořádku, popadnu 1984, vracím ji do regálu, vyhledám Farmu zvířat, běžím s ní k počítači, sejmu čárový kód, rychle zpět ke čtenářce a knihu jí předávám

8.10 – vydávám se do dospělé půjčovny vyhledat tři detektivky, které mi nadiktoval pán, co jede k lékaři, ale za výdejním okénkem zahlédnu dětskou siluetu, holčička jde vrátit Čtyřlístky, časopisových Čtyřlístků vrací 18 kusů, snímám do počítače 18 čárových kódů a holčička na mě volá, jestli by si mohla půjčit další Čtyřlístky, protože je to taková čtyřlístková fanynka, je mi jasné, že bude chvilku trvat, než najdu čísla, která ještě nečetla, zjistím to jedině tak, že popadnu hromadu Čtyřlístků a načítám jejich čárové kódy do konta malé čtenářky tak dlouho, až jeden konečně pískne, že ho holčička ještě vypůjčený neměla, dalších 6 už měla, sedmý nikoli, hurá, nakonec do počítače načtu Čtyřlístků 8, ale to už je

8.25 – zdraví mě objednaná čtenářka, vrací knihy, běžím s nimi ke svému stolu, snímám jejich čárové kódy, říkám čtenářce, že má ještě dvě knihy doma, paní říká, že ano, že je ještě nepřečetla, předávám jí tři objednané knihy a paní mě prosí ještě o dvě, protože si objednala samé severské detektivky a chtěla by je proložit něčím humorným, běžím do dospělé půjčovny, vyhledám Bočkovu Aristokratku a Lázeňskou kúru od Ivanky Deváté, přiběhnu s nimi k počítači, ale ten hlásí, že Aristokratku už čtenářka měla, fofruji zpět do půjčovny, do náruče nabírám pět knih, o kterých si myslím, že by se paní mohly líbit, počítač hlásí, že i těchto pět knih čtenářka četla, vracím se opět do půjčovny, vyhledám další knihy a hurá, jednu z nich je možno vypůjčit, chci knihu odnést k okénku, ale zvoní telefon, je

8.40 – volá čtenářka, chce vysvětlit, jak funguje výdejní okénko, rozmýšlí si, který den a čas by jí k návštěvě knihovny vyhovoval a diktuje mi asi 6 názvů knih, o které by měla zájem, vše zapisuji a mávám na čtenářku, která u výdejního okénka čeká na tu svoji humoristickou knížku

8.44 – předávám veselou knihu a běžím zpět ke svému stolu, protože zvoní telefon, volá paní a prosí mě o připravení nějakých příběhů pro děti, které jsou čtivé a nemají moc stran, domlouváme se na několika konkrétních titulech

8.47 – před výdejním okénkem přešlapuje pán, je to ten, co si v 8.00 zamlouval tři detektivky, prosím ho, aby měl strpení, že knihy běžím vyhledat, čtenář se zachmuří a říká: „A co jste tady proboha celou tu dobu dělala? Vždyť jsem vám volal před třičtvrtě hodinou?“

Přeji vám všem příjemný pracovní týden!!!