Věřte, že mít po ruce proutek a někoho odpovědného z FIFA, měla by rákoska posvícení

Hrát nejzásadnější a nejprestižnější fotbalový turnaj, jakým je Mistrovství světa, v čase adventním, je proti všemu, co pěkného tento sport divákům přináší.

Protože teď píši pouze za sebe a nepasovala jsem se na mluvčí jiných sportovních fanoušků, ač jsem na toto téma s mnohými mluvila a naše názory byly blízké, podělím se teď s vámi krátce s názory ryze vlastními.

Nikdy jsem tak samu sebe nedefinovala, ale zjišťuji, že jsem zastánkyní i upřímnou vykonavatelkou dobrých tradic, které mají smysl, osvědčily se, prověřily je desítky let a mnohé z nich i staletí. Představitelé Mezinárodní federace fotbalových asociací - neboli FIFA – si asi ukroutí hlavy, pokud si přečtou, že já barvím a zdobím kraslice pouze v čase velikonočním. A fakt se ještě nikdy nestalo, že by k nám na Václava naběhli hodovat sousedi s pomlázkou a já spěchala do Kauflandu shánět čokoládové zajíce. A truhlíky s pelargoniemi dávám ven do oken vždycky na přelomu jara a léta, ještě nikdy jsem to neudělala na Tři krále. A narozeniny slavím v červnu, kdy jsem se narodila, protože kdybych tak činila v listopadu, bylo by to už tak nějak o ničem. A vím nabeton, že Francouzi slaví dobytí Bastily 14. července, což by je 18. března ani nenapadlo, Američané slaví Den díkůvzdání vždy čtvrtý listopadový čtvrtek a nikoli třetí srpnovou středu, a to, že váš Jindra letos zapíjel svůj svátek již od desátého července, ač ho má až patnáctého, to sem nepleťte.

Lidí zlatí, vždyť já jsem se dodnes nesmířila s tím, že hokejisté bojují o světový titul v květnu. Hokejový šampionát bych si totiž ideálně představovala třeba v únoru, kdy má člověk myšlenky na brusle, na sníh, na teplou čepici a na zalézání mrazu za nehty, zkrátka když je zima, a nikoli v čase, kdy zrají jahody, venku pálí sluníčko, potí se mi na těle i taková místa, o nichž jsem dosud neměla ani tušení a manželky volají na své chlapy, aby šli posekat trávník, zasadit rajčata a dětem napustit bazének. Jenže okolnosti hokejové mistrovství posunuly do dnů květnových. A letos byl květen tak pěkný, že jsem se na hokej dívala v plavkách. Nepřijde vám to divné. Mně ano, je to divné.

Ale co je to proti tomu, že si pro letošek FIFA usmyslela, že ukáže Ježíškovi, jak vypadá fotbal. Mám fotbal ráda a světový šampionát bych si v létě, kam tento sport a chlapi v trenkách patří, opravdu pěkně užila. Věřte, že kdybych měla po ruce proutek a někoho odpovědného z FIFA, měla by rákoska posvícení. Jak si mám vychutnávat fotbalovou hojnost, když v tomto období zdobím adventní věnec, peču křehké vanilkové rohlíčky, které svátečně provoní celý byt, přemýšlím, jestli si mám koupit nové zimní boty nebo jestli ještě unosím ty loňské, když chci vybrat svým blízkým něco milého pod vánoční stromeček, když se chci jít projít vánočními trhy, dát si svařáček nebo horkou medovinu a doma si zapálit svíčku…

Asi takhle, ježci, netopýři a medvědi se teď ukládají k zimnímu spánku. A fotbalisté za normálních okolností také. V tento čas se chystávají na odpočinek před letní sezónou, jsou zralí na regeneraci, hojení utržených zranění, na posilování a lehké tréninky, ale nikoli na vrcholné výkony po dlouhatánské sezóně. Já osobně to vidím tak, že fotbal patří létu a 24. prosinec Ježíškovi. Ani všechny prachy světa by na tom neměly nic měnit.