Vzpomeň si na to heslo, Voloďo, nebo tě zabijou

Obecně známý slogan říká: heslo, aby se neslo. Tak to už dnes v žádném případě neplatí, protože hesla nám pomáhají chránit peníze na bankovních účtech, zprávy v e-mailu, důvěrné dokumenty v počítači i přístup k našim osobním údajům na internetu. Takže čím méně se heslo nese, tím více je neroznesitelné.

Věděli jste, že zrod hesel spadá až do středověku? Za pomoci hesla se tak vlastní lidé rozpoznávali od nepřátel. Většinou šlo o nějaké předem domluvené slovo. Zřejmě se tento způsob osvědčil, protože ho vzápětí převzala armáda a děti při hře na schovávanou. Jako pravděpodobné a ušlechtilé středověké heslo si představuji něco jako: Deum cole, regem serva – „Boha uctívej a králi služ“.

S heslem vojenským se to má jinak. Čím absurdnější heslo je, čím méně má společného se zbraněmi a válečným tažením, tím lépe. A tak především z filmové válečné tvorby známe situace, kdy po zuby ozbrojený, bahnem obalený a bojovými útrapami zmožený voják pokřikuje do vysílačky: „Tady heřmánek, tady heřmánek, volám bezinkovou marmeládu!“

Teď jsem si vzpomněla i na vtip, který jsem kdysi slyšela. Tři vojáci jsou zajati a nuceni, aby prozradili nepříteli heslo. Američan vydrží nepromluvit hodinu a pak heslo prozradí. Český voják vzdoruje celý den, ale nakonec heslo také vydá. Rusa vyslýchají celý týden a nic. Přivolaný specialista se za ním vydá do cely a tam spatří vojáka, jak tluče hlavou do zdi a mumlá: “Krucinál, vzpomeň si na to heslo, Voloďo, nebo tě zabijou.“

Hesla a různé číselné kódy se v dnešních časech staly především neodmyslitelnou součástí internetu a čím důmyslnější heslo je, tím je bezpečnější. Slouží k autentizaci uživatele a ten je uznán za oprávněného pouze pokud prokáže jeho znalost. Jestliže jako vstupní heslo vaší e-mailové adresy použijete jméno manželky nebo datum narození vašeho potomka, je to totéž, jako byste kdekomu poslali pozvánku, aby s vámi sdílel vaše listovní tajemství. Víte, že šikovný hacker prolomí vaše zdánlivě nezlomné heslo během deseti sekund?

To pomyšlení mě děsí. Představa, že se přes mé nedokonalé heslo může kdokoli dostat k rodinnému receptu na tvarohovou bábovku, který jsem přes e-mail neuváženě poslala kamarádce, mě znepokojuje. Odborníci radí, abychom si heslo ošetřili třeba tak, že vymyslíme nějakou větu z našeho běžného života a jako heslo použijeme začáteční písmena každého slova. Třeba: dnes jsem cestou do samoobsluhy potkala pana Hrabáka s velkou nákupní taškou. No a heslo by znělo: djcdsppHsvnt. Takto vytvořené heslo je natolik bezpečné, že si na něj nevzpomenete ani vy sami.

Kamarádka používá jako heslo svoje datum narození. Podle odborníků je takové heslo nejzranitelnější a hloupé. Ona si ho ovšem pochvaluje. Protože klame tělem, ještě jí nikdo neuhádl správně věk a datum jejího narození si zásadně nepamatuje ani manžel. Alespoň tak to každý rok vysvětluje, když jí zapomene k narozeninám koupit kytku.