Pro mě je to, co jste napsala moc subjektivní. Je třeba brát v úvahu dobu, naturel jednotlivých krasobruslařů, a jejich vkus. Těžko mohou jezdit na něco, s čím se neztotožňují. A samozřejmě jde hudba ruku v ruce s choreografií a možnostmi závodníka. Nebudou to umět vyjádřit při jízdě (jet hudbu), a jak jste si jistě všimla, na to se při hodnocení jízdy hodně dá - ve všech kategoriích. Mě se tedy klasická hudba líbí snad jen u tanečních párů. Ale jak při krátkém programu, obdobně jako dnes při exhibici, se mi velmi líbily jízdy na hudbu moderní. Moc jsem si to užila.

(ještě snad: viděla jste u nás mladé lidi v hledišti koncertních sálů? Já moc ne. Tady je trochu smutné, že např.Japonci mají ke klasické hudbě, a zejména naší, velmi hezký vztah - asi jiná výchova)

Máte pravdu, Marie. Samozřejmě, že je článek subjektivní, však také nepíšu, na jakou hudbu mají jet oni, ale v nadsázce píšu, na co bych jela já :-). Tedy kdybych to uměla :-). A hlavně píšu o tom, že nemáme jen slavné klasiky, ale především skvělé autory současnosti. Myslím, že by v krasobruslařském světovém měřítku uspěla i hudba Daniela Landy a dalších autorů, které jsem nezmínila. A fakt mě už pár let mrzí - i když jsem tento článek stejně jako ostatní, psala a píšu spíš pro obveselení - že se takřka všechny národy snaží svoji hudbu do krasobruslařských jízd alespoň občas propašovat a s radostí na ni jet, jen naši jako by se ostýchali za něco, v čem vynikáme. Ale nepřestávám věřit, že se najde choreograf, který kouzlo české hudby objeví a můj milovaný sport osvěží.

A jinak... japonská pokora a úcta k naší klasické hudbě, to je pocitový klenot. Taky je mi z toho milo u srdce.

Dobře napsáno

Děkuji!