Je teda pravda, že jsem si v 46 letech koupil dvoje naprosto identické džíny,protože mi skvěle padly. Takže teď už vím proč. A ten pán s těma ponožkama je prostě špindíra. Vám

Děkuji! Identické džíny jsou skvělá volba . Když jsme u ponožek, ještě bych zmínila druhého kamaráda. Ten nosí zásadně černé ponožky, vždycky si koupí třeba deset stejných párů najednou. Jenže je pak většinou nenosí spárované tak, jak je koupil, ale nosí jeden pár, ten večer přepere, ráno nasouká, jakmile jedna ponožka začne pomrkávat okem, šup s ní do koše a nahradí ji ponožkou z dalšího páru. Dosud jsem nepochopila, jak to, že mu nevadí, že má vždy jednu ponožku vytahanější a druhou pěkně přicuclou k noze.

Textil se stal nosným pro 3 generace mužů - Živno děd - "Dům suken", otec šéf dezinatury Karnoly Krnov, (ten vyhořelý objekt v TV), já studia v Brně - vlna. Pak obleky - jako základní měrná jednotka ošacení - Tkaný kapesník vždy v levé kapse, (papírový - nemyslitelné barbarství). Čisté boty jako základ. (Dodnes slyším otce - Budeš předstupovat - před hrob předků, do společnosti - Zajímavé, držím se toho dodnes) ! Jejich doba - kdo šel bez klobouku - to je chuligán ! Vlna, úžasný materiál - od dámských šatovek - přes svrchníky velury , flauše, oblíbená barva Camel - Velbloud. V Majoru Zemanovi - jeho žena, charakteristická káro sukně - podobný vzor šála - Karnola ! Šaty skutečně dělají člověka ! Pokud se člověk obleče - je jakýsi jiný ! Přijde na to, že se asi nemůže válet po zemi, nebo se dokonce rvát. Žel, textil se rozpad ! První nepřítelem byl šusťák z NDR, následně neschopnost konkurovat Ásii. Úžasný příběh Leviho Strausse, který před A.Hitlerem prchnul do USA. Zlatokopům, tesařům vyrobil monterky. Kvalita látky dobrá - problém se švy, páraly se. Žena mu kalhoty hodila na pult - Opravit, nebo vrátit prachy ! Tam přišel ten nápad - vyztužit to cvoky , tím dobyl svět ! Moje žena, můj nápad zná - Až ona půjde do důchodu, koupím pro oba ty pořádné, značkové rifle + flanelové košile. Vezmene se za ruce se zvoláním - Milé dcery, kjašleme na vás a jako rodičové odcházíme do krčmy ! Cíleně , bez obleku ! Tím si naplním jako dědek - klukovský sen, (riflí a obleků měl nepočítaně), ale ty pořádné značkové - Jsem doposud nevlastnil ! Dcery, můj záměr znají - souhlasí a nabízejí zpětný odvoz autem ! ... .

Moc pěkné, děkuji A plány do penze nemají chybu.

To mi připomnělo obrázek, na němž byly sedmery dámské kalhotky s nápisy "pondělí" až "neděle"; a čtvery pánské trenýrky s nápisy "jaro", "léto", "podzim", "zima".

Tak to je hodně vtipný, pobavilo mě to.

Noo, většinou mi to jedno je, i když koukám na to abych se aspoň trochu přizpůsobil okolnostem. Do kina nejdu v maskáčích, ale nemám potřebu ladit své oblečení tak, abych byl přijatelný pro druhé, ale abych se já v něm cítil dobře.

Asi tak. Stejně, když si na sebe vezmeme něco, v čem se necítíme dobře, tak je pak na nás znát, že nejsme v pohodě.

Ponožky na několik dní? Fůj!

Je jim to jedno, někdy jsou schopni takových kousků, že našinec žasne...

Ivanko, vzpomínám, jak jsme před pár lety měli firemní večírek, kam byli pozvaní i partneři. A kolegyni volal manžel snad každých pět minut o radu: jakou barvu ponožek? kde jsou? kapesníky plátěné nebo papírové? jakou kravatu? kde má kravaty? Kdo ho neznal, čekal, jaký štramák se dostaví. Jenže ten zmatkař měl pak sice všechny maličkosti sladěné, ale sako od jednoho obleku a kalhoty od jiného. Na jeho obranu podotýkám, že byl ale tak okouzlujícím společníkem, že se u našeho stolu společnost srocovala, každá žena si s ním toužila zatančit a zpackaný oděv ráda přehlédla.

Modu neřeším. Oblékám si to co je pohodlné a v čem se cítím dobře. A co si kdo myslí mi je naprosto lhostejné.

Správný přístup.

moc jsem se zasmála

Děkuji .

různí "voňavkové" s prominutím smrdí jako zmoklí psi... bohužel mezi ně občas patří i ženy... a tím nemyslím lidi bez domova, ale lidi, kterým se na těle rozkládá nekolikadenní pot, bo proč by se myli...

Tak můj muž je podle všeho extrémista - je schopný si několikrát za den měnit komplet celé oblečení, protože se při práci dost často zapotí, tak vlítne do sprchy, použité oblečení dá sušit na žebřík v koupelně a po sprše oblékne čisté - jako školník má tu výhodu (i nevýhodu), že bydlí v místě práce

Jani, s tou "vůní" svatá pravda! Před pár lety jsem v letním parném dni v Praze málem zkolabovala, fakt, když jsem se dostala do sevření skupiny cizinek. Byly to zřejmě Afričanky, měly pestré dlouhé šaty, byly pěkně namalované a každá byla cítit těžkým parfémem, ovšem každá jiným, jehož účelem bylo přehlušit odér pěstěného potu. I teď, když o tom jen píšu, se mi začíná točit hlava .