Svatá pravda. Jedna z mých manželských povinností je v sobotu vždy vyluxovat celý byt. Kolikrát se mi zdá, jakoby to bylo včera, co jsem naposledy luxoval.

To je taková pravda, až to zabolí.

Děkuji, Jitko. Ještě že máme takové ty obyčejné obklady, které nás zahojí. Například na tu Tvoji žemlovku mám od přečtení Tvého blogu chuť snad 5x denně .

karma-je to opravdu tak.

nevím kdo napsal báseň ve které říká, že život je jako vlak který neustále zrychluje, takže ke stáří se pohled z okna na okolní krajinu rozmazává a slévá a člověk se zachytává i každého telegrafního sloupu, který se mihne kolem

Ale to je krásně vyjádřeno! Mrzí mě, že ani já neznám autora, ale moc se mi to líbí.

Zdeňko, bohužel je ten titulek pravdivý. A ačkoli se neustále něčím zabývám, frčí to fakt rychle. Vzpomínám, že mi to říkávala maminka...uvidíš, jak to utíká čím dál rychleji. A je to tak.

Pěkně napsané.

Je to zkrátka tak nějak nešikovně zařízené. Zatímco v ranném věku bereme věci jako samozřejmé, tak v pokročilých letech nám na nich čím dál víc záleží. Asi to tak má být, protože se to po celé generace úplně stejně opakuje.

Kdesi jsem kdysi četla:

"Do třiceti, táhneme káru do kopce, od třiceti do čtyřiceti vydýcháváme rovinku a od čtyřiceti, jede kára naložená zkušenostmi z kopce a zvyšuje rychlost."

Moje zkušenost s babi - od osmdesátky, se čas opět zpomaluje a nastává hra "na čekanou"...

Jani, to je krásná moudrost. Možná lze říct, ať už čas ubíhá jakkoli, je důležité ho nepromarnit. Co se týká káry, tak je fajn, že čím víc naložených zkušeností, tím větší předpoklad, že jsou to chytrý holky a přijdou na to, jak jízdu brzdit a kočírovat.

Takže Vy vlastně tu teorii osobní zkušeností likvidujete, máte to opačně. Hmmm. To znamená, že mládnete. Důležité je přesně to, o čem píšete v závěru: všechno víc prožívat a užívat.

V jedné popové písničce zpívala Jana Kratochvílová: "roky pouze naší vinou / letí nebo líně plynou, / můžeme jim rychlost vzít, / jestliže budeme chtít, / však jen na rok, co trvá krátce, / budeme i v padesátce vzpomínky mít". Kromě toho, že je to na text popové písně velmi moudré, je to i výstižné. Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že v tom textu je věk 50 let vnímán jako vysoký. Napsala jste to pěkně.

To máte pravdu, skoro jsem na tuto písničku zapomněla. Teď si ji Vaší zásluhou notuji, i melodie se mi vybavila . Ale nesmí mě nikdo slyšet. Jakmile zpívám, tak já jsem sice v pohodě, ale mám pocit, že ti, co mě slyší, u toho stárnou nějak rychleji .

Mě to přijde už ve čtyřiceti, dny a měsíce utíkají jako blázen... možná je to tím, že se prakticky nikdy nenudím, ale je to strašné si tento stav uvědomovat.

Souhlasím. Vždycky, když mi někdo v dobrém úmyslu řekne: Tak ať ti to rychle uteče - pomyslím si, jen to ne, jen ať všechno plyne, jak má, žádné pospíchání .

Reaguji pouze na nadpis Vašeho článku. Ano, 100xano. To, co se člověku stane mezi 20 a 40 lety věku je daleko významnější, než to mezi 50 a 70.

A proto se ten čas opticky a dojmově zkracuje.

Jen si vezměte, jak dlouho trvá vysoká škola. Asi tak 5 let. A co je 5 let ve dvaceti a co v sedmdesáti?

Přesně tak. Jak píši v článku: Se vzrůstajícím věkem se roky zjevně krátí. Je to tím, že člověk vnímá čas jako podíl již prožitého.