Jo chleba se škvarkovou pomazánkou a na vrch nakrájet pořádně červenou cibulu.Po takové snídani mám takovou sílu , že když dýchnu,zabiju aj Tyranosaura

To jste napsal tak dokonale, že vůbec nemám, co bych dodala... a to je co říct

Pan profesor Pirk byl u nás loni ve škole na přednášce. Je to moc fajn člověk s úžasným smyslem pro humor a ty škvarky ho činí ještě sympatičtějším.

Tak to musel být milý zážitek. Já jsem měla jen to štěstí, že jsem mu poblahopřála ke sportovnímu výkonu a dovolila jsem se, jestli můžu fotit. Ale z různých televizních besed a účinkování v rozhlase z něj mám ten nejlepší dojem.

Skvarky mam rad i bez pana Pirka. A nejlepsi jsou domaci, to co se prodava ma se skvarky spolecny jen nazev.

Souhlasím, jednou jsem ty kupované ochutnala a už nikdy víc.

Na škvarky nedám dopustit

Těší mě, že je nás tolik. Mňam.

Brokolice nebo ředkvičky nejsou po takové dřině zrovna ideální svačinka.

Klárko, když je toho plná lednička a nic jiného tam neobjevíte, pak takový chleba s máslem a ředkvičky taky není špatná varianta. Ale ty škvarečky, to je těžká konkurence.

Vy jste me teda naladila, Vam povim

cerstvej chleba se sadlem a skvarkama, nebo rovnou pomazanku z nich - to nikdo soudnej nikdy neodmitne!!!!

A ještě jsou lepší, když se s nimi vyškvaří na kostky nakrájený kus "libově" masového bůčku. To se pak podobají těm tak takzvaným ředitelským škvarkům... A k tomu správně vychlazeného "kozla." Ňam, ňam... Teď ale stop, musím hubnout, jdu na svatbu - abych se vešla do nové halenky. Ach jo.

jednou za měsíc si děláme domácí škvarky - a vepřové sádlo, proti tomu z obchodu je o sto procent lepší. A do těch škvarků se ke konci škvaření přidává trocha mléka, aby chytly barvu. A pak - k tomu krajíc čerstvého chleba s křupavou kůrečkou - to nemá chybu. Jen se za nimi zapráší.

Aha, tak variaci s přidáním mléka, Mirko, neznám. Musím se zeptat, jestli se to mléko ke konci nezačne připalovat?

Škvarky nevím, ale čisté nesolené vepřové sádlo byl žádaný úplatek v dětské nemocnici na kožním oddělení. Pán primář už tam dávno nepracuje, ale o to sádlo si sám říkal. Přidal nějaká léčiva a vytvářel nejlepší mastičky pro malé dětičky.

Paní Foltýnová, i ty nejdražší kosmetické krémy, takové ty malé tubičky za 1500,- Kč mají jako základ vepřové sádlo, latinsky to zní vznešeněji - adeps suillus - . Taková je realita, kterou se dychtivý kupující nedozví.

Kamaráda, který přivezl na týdenní pobyt s lyžováním ve Francii pět kilo uzeného a slaniny jsem proklínal, jak mám takto bojovat s cholesterolem. On říkal, ať se nebojím, že to vysportuju. A asi měl pravdu, vrátil jsem se i přes ty hody hubenější, než když jsme odjížděli:)

Pravdou je, že po celodenním lyžování tu službu - jako uzené s okurčičkou - kedluben prostě neudělá.

Milá paní Ortová, škvarky jsou naprosto skvělým hnacím motorem. Pan profesor Pirk běhá, jezdí a tak může - s odpuštěním - sežrat, na co přijde.

Osobně dělávám své domácí škvarky již léta - rodina chodí okolo a nadává na smrad, ale když je potom vylovím ze sádla postavím mísu na stůl, je po nich veta do 12 hodin. A to mne dcery nadávají, že jím nezdravě, ale jsou u mísy první.

Dík za perfektní blog.

Tedy, pane doktore, děkuji, ale máte mě na svědomí. Tak intenzivně jsem na škvarky nemyslela ani při psaní blogu, jenže Váš popis, jak stavíte na stůl mísu a rodina se dá do koštování... ach jo.

A samozřejmě máte pravdu, pan profesor může mlsat dle libosti. Seskočil z kola jako junior. Je mi sympatický i pravidelným koštováním vína.