jj, znám

Jsem ráda, že jsem součástí širšího kolektivu.

Tak schválně: Hadži Halef Omar Ben Hadži Halef Ibn In Hadži Halef Al Gosara - to je jméno jedné postavy z románů Karla Maye, které jsem četla cca v deseti letech. Jakožto budoucí češtinářce je mi to celkem na ... Asi si budu do hodin nosit taháky, jak se jmenuje hlavní hrdinka Višňového sadu, kdo napsal Zločin a trest (pletu si Tolstého s Dostojevským), no a na čísla (kromě velikosti bot) už jsem rezignovala dávno...

No to jste mi, Pavli, udělala radost. Sérii Ve stínu Padišáha jsem taky četla. Karel May v těch románech zasadil Old Shatterhanda do Orientu, kde mu říkali Kara ben Nemsí a Hadží Halef Omar byl jeho průvodce. Jako dítě jsem se dobře bavila právě u pasáží, kdy se Halef Omar rád a důležitě představoval celým jménem Nic takového Andrejevna Raněvská ani Aňa nesvedly.

Od zkoušejících u atestací pochází památná hláška "Jestli ještě jednou uslyším, že exenatid je z ještěrky, budu za to vyhazovat." Tohle je totiž přesně ten typ informace, co si člověk zapamatuje, že?

Občas si říkám, že mozek sám nejlíp ví, co si má uložit do skladu. My jen děláme inventuru a nestačíme se divit.

Zdeňko, a bude hůř! ach jo!

Jitko, proč hůř? Snad líp. Už tohle je pěkný!

Opět (jak to děláte?) karma.

Děkuji

Moje paměť - Sokrates dával penalty na dva kroky bez rozběhu, Oněgin asi měl nějakou Natašu - "Ja pišu vam". Nějaké zvláštní záseky jsou. Neuvěřitelně daleko, např. otec byl odpůrce koček. Jakýsi nalezenec, tedy miska - kterou objevil. Dotaz !? Já pravil , hraji si na kočičku, složil se na čtyři a dodal k tomu "Mňau - mňau" . Zmatený rodič zjihnul a kočku povolil! Dnes vše píšu a pod stromek žádám placatý blog - všechno vím. Zase nevím, kde je ten záznamový blog ...

Moc pěkné!!!

Pobavilo, mám podobné zážitky.

Někdy mě utěší Werichův výrok: "co je nejlíp placený? nepamatovat si!" To ale platí snad jen v politice.

Děkuji. Ano, tato rada je občas praktická, je prostě taková adaptabilní.

Krásné, karma.

Mně také uvízl Puškin:

"Буря мглою небо кроет..."

A mohlo by se to jednou i na tom úřadě hodit - traduje se o Kručonychovi, že zahnal přišedší čekisty recitací "Dyr bul ščil ..."

Děkuji. Chápu, "bobeóbi" taky udělá svoje .

Nejlépe si pamatuji, co se mi nejhůře učilo: úryvek z Máchova Máje a pionýrský slib...

Ano, Zdeňko, je to tak... Pamatuji si všechny básničky z dětství, a nejen ty ze školy, ale i z knih, které mi jako předškolačce" rodiče čítávali...(Například z knihy pro děti Co srdce dalo od Leontýny Mašínové - to jméno autorky nezapomenu. A citáty z bible, které jsme se učili v hodině náboženství nazpaměť. (A také některé žalmy). A tuhle jsem si také nemohla vzpomenout na pin v mobilu a kvůli paměti jsem si ho pro jistotu zjednodušila. A fascinoval mě kdysi náš malý, ještě ani ne tříletý vnuk, na otázku čím tatínek čistí fleky, odpověděl naprosto přesně, "perchlóretilénem." A také zazpíval bezchybně celou písničku "Už z rodnýho ranče vidím jen komín a táj..." Díky za zajímavý článek.

Tak perchlóretilén mě dostal. To je tedy šikula. Zkrátka, co máme uloženo v dlouhodobé paměti, to je zapsáno pevněji.