U nás oběma dětem otevřeli oči kamarádi...

Proboha, nijak! Časem na to přijde samo, napřed je pochybovací období, kdy věří i nevěří, no a pak z toho prostě vyroste. Zásadně neříkat! Radost mu tak zkazí někdo jinej než vy. Spolehliví jsou starší sourozenci a osvícenější spolužáci.

Tuto otázku jsem u obou svých dětí nechala (na rozdíl od pohlavních chorob) na dětském kolektivu.

Zdálo se mi to tak nejpřirozenější, ani trauma s tím spojené se mi nezdálo až tak nebezpečné a nějak jsem měla pocit že rodič by tuhle iluzi a nevinnou lež měl hrát do konce svého života.

I má 22 letá dcera ještě loni (letos tráví Štědrý večer s partnerem se kterým bydlí) šla se 14 letou sestrou a mojí tchýní vyhlížet Ježíška zatímco já jsem "tajně" nosila dárky pod stromeček...

Je to prostě Kouzlo pro nás všechny.

Vánoce jsou jedna z mála neškodných iluzí. A dokud ji člověk vydrží hrát, nebo dokud mu nebude k smíchu, tak dlouho si v sobě zdravě pěstuje kousek dítěte. Co lepšího se nám dospělým může stát?

Máma to neřešila a řekla mi to až babička jednou o prázdninách na chatě, když jsem říkal, že letos by mě mohl přinést Ježíšek novej prut na ryby. Babička to v mých třinácti už nevydržela a já řekl jenom: "Fajn, tak to si ho budu teda muset koupit ze sběru."

https://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488568

Dobrý den, Zdeničko! U starších děti to přišlo tak nějak samovolně, protože jsme chodili pravidelně do kostela (evangelického) Takže souběžně znali "vánoční zvěst" a souběžně jsme jim jejich víru v Ježíška ani nevyvraceli ani neprohlubovali. Chodili jsme mezi stejně staré děti a já sledovala reakce ostatních dětí. Pak mi jednou přišel synek sdělit, že už mu to došlo, že novorozeně z jezera v Betlémě nemůže roznášet dárky, ale moudře usoudil, že o 3 roky mladší sestřičku nebude její víru brát. A se slovy "maminko, ona není blbá, ona si to propojí" jsme to nechali tak a za další (netuším, zda 2 anebo 3 roky) přišla s podobnou informací i ona.

Milá Dášo, děkuji za předvánoční zastavení. Omlouvám se, že zopakuji to, co už jsem sdělila o něco níž, ale já každý rok dětem v knihovně odpovídám, že Ježíšek byl po narození samozřejmě miminkem, jakým bývá každý z nás, když se narodí. A do kmeta s vousem přirozeně teprve lety dozrál. A my o Vánocích slavíme jeho narozeniny, což neznamená, že se každým rokem Ježíšek rodí znovu a zůstává doživotním kojencem. My si prostě každý rok připomínáme jeho narození, proto stavíme Betlémy, tam si můžeme Ježíška jako miminko připomenout. Vždyť každý z nás slaví své narozeniny, aniž by zůstal nadosmrti batoletem.Takže nadělovat dětem samozřejmě nechodí čerstvě narozené miminko, ale pán v letech, který z toho miminka vyrostl. A pokud je nějaký větší zarputilec, připomenu mu Velikonoce a to, že ukřižováno přece nebylo miminko, ale dospělý Ježíš, z čehož i nejzatvrzelejší dítě definitivně pochopí, že Ježíšek opravdu vyrostl a zestárnul.

A závěr jasným varováním do dalších let potomka.

Ano, Soni, díky za pochopení i zastavení!

tak ten závěr nemá chybu Zdeničko

Děkuji, Libuško, snad to tak nějak je .

Já jsem ještě z generace, která se učila hlavně od party z ulice, ve které byly zastoupeny různé věkové kategorie. Takže naši rodiče se sdělováním různých "tajemství" (nejen Ježíškem) nemuseli vůbec zatěžovat.

Ano, to je snad nejlepší způsob informace. Takové to postupné odhalování, kdy malému člověku něco začne vrtat hlavou, něco si dosací sám, něco dodají kamarádi a je to.

Zdeni, Ráďa to rozsekl naprosto perfektně. A ty jsi mi tím jeho "procitnutím" udělala pěknou neděli:-)))

Jsem pro, aby se to dítěti řeklo zavčasu, než bude mezi svými vrstevníky za truhlíka:-)

Hezkou předvánoční neděli!

Maruško, ale stejně to pak po definitivním vyzrazení ztratí určitým způsobem to nevinné kouzlo, které k svátkům patří, ale samozřejmě jen do určitého věku. Puberťákovi už by se to prozradit mělo.

To byla kouzelná reakce :-)))

Já na přesun dětí od víry na Ježíška k tomu, že je každý Ježíšek, vzpomínám ráda. Obě byly v první třídě, když se dozvěděly, že je to hra, kterou všichni moc rádi hrajeme a ony ji teď, protože jsou velké, mohou hrát taky. Že pod stromečkem máme dvě radosti. Jednu z dárků a druhou z toho, že ostatní mají radost z toho, co jsme po "Ježíškovi" poslali my.

Od té doby hrají s námi. A hrajeme dodnes všichni. A dvouletá Maja zahájila další cyklus těch, komu nosí dárky FAKT Ježíšek :)

FAKT přeji Ježíškovi, aby se mu podařilo sehnat všechny dárky, co si kdo přeje a všichni měli velikááááánskou radost.