... život býval moc těžký, tak jsem to chápala z různých zkazek já. Ale, záleží vždycky na úhlu pohledu. Vaše ohlédnutí jsou krásná, díky

Moc děkuji a... ano, to naprosto souhlasím. Úhel pohledu je odstartováním všech následných pocitů a úvah!

Chtěla bych se podívat tak sto let zpátky - zajímalo by mě, jak žili moji rodiče, když byli malí, jak žili moji dědové a babičky, pradědové a prababičky, když byli malí - jaké měli vztahy v rodině, jaké měli příbytky, šaty, jídlo, kamarády, co dělali, co je zajímalo, o čem spolu mluvili. Jak praděda bednařil nebo co prožíval druhý děda, když byl totálně nasazen atd. atd. Prostě stát se muškou a vidět ty lidi a jejich životy. Bezva zamyšlení, Zdeni

Milá Ivo, to je krásné přání. Já jsem jako malá moc ráda poslouchala vyprávění mojí prababičky. Narodila se roku 1894. Když jsme si s bráchou mohli vybrat, jestli nám bude povídat pohádku, nebo jestli má vyprávět vzpomínky na své dětství, pokaždé jsme chtěli slyšet ty skutečné příhody. Jak ráda bych si ji dneska poslechla znovu.

Děkuji a pěkný den přeji!

Krásně jsi to popsala Zdeničko Je príma číst si komentáře - jak jsme každej jinej A já? Chtěla bych žít v době, která neexistuje. V době, ve který by nebylo závisti, lidský zloby, úplatků, kde by se nevyskytovalo násilí, obchody se svědomím...no prostě v době, kdy by se všichni měli rádi....Pohádka? No jasně, jsou přeci Vánoce

No to jsi, Danulko, napsala krásně!!! Jen je trochu smutné, že taková doba, jakou popisuješ, by měla být dneska samozřejmostí, jenže... ach jo. Připadá mi, že současnost je ve fázi, jako by lidstvo dva tisíce let někdo atleticky trénoval skok o tyči, ale nedovolil mu vyfasovat tu tyč.

máš pravdu Zdeničko-člověk by měl být vděčný za to co je-jsem spokojená a neměnila bych-ale kdybych musela tak možná ten středověk by mi tak nevadil ale jen za předpokladu že bych byla bohatá šlechtična- co má zámek s krásnou zahradou spoustu pejsků a služebných a galantních nápadníků

Moje řeč, Libuško, taky bych v dávné historii nechtěla být ženou z lidu, to bych prostě neriskla.

Teď jsi mě dostala... Odmala jsem žila pro budoucnost. Jedna moje známá říká, že by chtěla být dospělá v době, kdy jsme se narodily, že by měla jistou práci.

Tak to je taky zajímavé přání. Když tak o tom teď dumám, víš, že bych si to taky ráda prubla?

Já bych ráda cestovala po Přemyslovcích, hlavně těch nejstarších, jak to s nimi opravdu bylo Před časem jsem měla to štěstí povídat si po přednášce s panem profesorem Žemličkou, vyprávěl o pocitu, když držel v rukou lebku Přemysla Otakara II., ale smál se, že on by chtěl navštívit tak nanejvýš 19. století, kdy už existovala hygiena a společnost blízká té naší. Mluvil o tom i v nějakém televizním pořadu, asi se ho na to lidé často ptají. Tak mě zviklal, když ani on by to neriskoval. A že musí být zvědavý! Budoucnost....to raději ne. Mohlo by se stát, že bych zmalomyslněla

V pokoře před zasvěceností pana profesora Žemličky si tedy raději vypakuji batůžek a o mém oblíbeném Albrechtovi z Valdštejna si budu i nadále jen číst.

Máte pravdu, asi by je našinec znervózňoval. Tak radši nebudeme historii rušit a zůstaňme doma.

Pokud bych se chtěla vracet do historie, tak jedině do své vlastní, abych mohla napravit/změnit něco, co mne mrzí. Jenže to bohužel nejde.

Holka moje, teď jsi mě asi dostala... Snad ani nikam do minulosti nechci a stačí mi o ní číst... Nějak se mi asi nechce ztrácet iluze? Nejspíš to tak bude.

To mě spíš zajímá budoucnost. Pochopí lidé, že nemá smysl likvidovat se navzájem a chtít mít všechno tak moc, že je to důvod pro samý shon nevnímat život samotný? Nebo je v nás ta bojovnost tak hluboko zakotvená, že se s tím nedá nic dělat? Kdo ví...

Minulost? Žít v ní? Bez vlhkých ubrousků, antikoncepce a navigace? Možná bych ještě ani neuměla psát? Neměla své neustále potřebné encyklopedie? Kávovar? Možná by do míst, kde bych žila, kafe ani nedorazilo ještě? A život bez foťáku, jogurtu a možná i vánočního stromečku? Kdepak, zůstanu pěkně tady.

Moje řeč, Jani. Mě by lákalo do některých období jen nakouknout, žádné trvalé usídlení... a pak fofrem zpátky.