Chtěla bych se podívat tak sto let zpátky - zajímalo by mě, jak žili moji rodiče, když byli malí, jak žili moji dědové a babičky, pradědové a prababičky, když byli malí - jaké měli vztahy v rodině, jaké měli příbytky, šaty, jídlo, kamarády, co dělali, co je zajímalo, o čem spolu mluvili. Jak praděda bednařil nebo co prožíval druhý děda, když byl totálně nasazen atd. atd. Prostě stát se muškou a vidět ty lidi a jejich životy. Bezva zamyšlení, Zdeni

Milá Ivo, to je krásné přání. Já jsem jako malá moc ráda poslouchala vyprávění mojí prababičky. Narodila se roku 1894. Když jsme si s bráchou mohli vybrat, jestli nám bude povídat pohádku, nebo jestli má vyprávět vzpomínky na své dětství, pokaždé jsme chtěli slyšet ty skutečné příhody. Jak ráda bych si ji dneska poslechla znovu.

Ano, ano...úplně stejnou zkušenost mám i se svými dětmi. Když byly malé, chtěly poslouchat, "jak to bylo za mlada" a o dědovi lukavským víc než pohádky. Zdeni, u Vás mám taky pocit, že se známe sto let, nemohly bychom si tykat?

Milá Ivo, děkuji za milou nabídku a tykání s radostí přijímám! Tak ahoj a pěkný den Ti přeji!!!

Děkuju, to je radost a také přeju dobrých dní...