Tak člověk si na pár hodin odskočí do přírody a tady zatím taková diskuzní smršť. Dnešní den opět láká do přírody, není na škodu vyčistit si hlavu, je to fajn.

Zdeňko, ještě jednou díky a přeji krásný start do nového týdne.

Děkuji, Jitko. Tak výšlap do přírody je užitečný relax. Ono je to sice takové hodně užívané rčení, ale člověk si tam skutečně vyčistí hlavu a vrací se osvěžený.

I Tobě krásné předvelikonoční dny!

super, Zdenko! pripomnela jste mi moje konani v promitaci kabine v dobe zakladni vojensky sluzby - byl jsem - mimo jine - promitacem. uhlikova promitacka a casto zprehazeny kotouce jednoho filmu v blbe oznacenych krabicich... a ten krik vojska pak na me do kabiny!!!!

Promítací kabina, to byla vždycky pro nás diváky taková tajuplná místnost, kam jsme toužili nahlédnout. A promítač - to byl muž hodný obdivu. Když "náš promítač" přicházel ke kinu, tak všichni, kdo stáli frontu na vstupenky, ulehčeně vzdychli, že se promítat určitě bude.

Krááááásný úplně jsem tam seděl.

Milý Davide, děkuji moc. Já jsem právě dočetla na fb Vaše povídání o dceři a "černém zeťákovi". Doufám, že z toho bude i blog, protože je to úžasný článek a já tu sedím se slzama v očích. Napsal jste to opravdu skvěle. Snad si to čtenáři správně přeberou. Mě to teda dostalo.

Tak já taky v multikině ještě nebyla . Ale u vašeho příběhu jsem se srdečně zasmála .

Já ráda vzpomínám na návštěvy letního kina. Ale to bylo v mém středním věku.

Teď se chechtám s Halinou Pawlowskou, při čtení v rádiu ....

Vlastičko, děkuji Vám a moc Vás zdravím!

Také mám moc pěkné vzpomínky na letní kino. A na cesty domů, když noc byla indigová, voněla létem a člověk všemi póry vstřebával dojmy z promítaného filmu.

Tak příjemný poslech Vám přeji, taky mám paní Pawlowskou ráda, všechny její knížky mám přečtené a k některým se ráda vracím.

Jejda... Díky za článek! Hned jsem so vzpomněl, jak jsme s bráchou chodili o prázdninách u babičky do vedlejší vsi do Sokolovny necelé tři kilometry. Celkem bylo jedno co dávali-chodili tam totiž zdejší holky ;-).

Ano, přitažlivost druhého pohlaví je velice silný motiv pro návštěvu kulturního zařízení, taky na to ráda vzpomínám .

"poctivou zemitou zábavou"

no, ještě že víte, co je ta správná zábava...Další stupeň bude to direktivně nařídit, co?

Pardon, ale prostě nestojím o to, abych z filmu nic neměl, protože nejdřív uvidím prostředek, ani nemám zájem se s někým dohadovat o místo a je mi naprosto jedno, jak se kdo má nebo nemá.

No, Kája Mařík si kvasnice v supermarketu možná už ani pomalu ani nekoupí.

V kauflandu zrušili kvasnice pravděpodobně zrovna předminulý týden. Místo nich tam je na stejném místě hotové těsto, tyčka asi 5x dražší než kostka kvasnic. Kroupy v ceně asi 10 Kč za půlkilový sáček nahradili před asi 3 měsíci pohankou v ceně za stený sáček asi 4x vyšší.

Tak ještěže u nás je jen samoobsluha Jednota-Coop. Tam to droždí mají. Ale tipuji, že Kája Mařík by stejně běžel radši nakupovat do Lážova.

Ano, lidský faktor, to je to, co chybí, a nejen v kinech. I třeba v obchodech. Láhve tam vykupuje jakýsi automat; sice na Vás promluví aspoň pokladní, popřeje hezký den - ale mají to nařízené, čili je to takové strojené. U obslužného pultu mám cukání pokecat jako za starých časů, ale nemají tam absolutně na mě čas a navíc jsou hlídáni kamerami, tak co chcete... Ale zpět ke kinům. Strašně ráda vzpomínám na naše venkovské, taky promítali v neděli a ve středu, vedle byla hospoda s lentilkami za korunu čtyřicet a vedla to tam paní Nováková - ta byla tak hodná, že od dětí místo koruny vzala i láhev nebo domácí vajíčko...

Ale to je moc hezká vzpomínka. Taky u nás vzpomínám na pana pokladního, když nám dětem chyběla na lístek třeba koruna, tak nám řekl, že mu to dáme příště a vstupenku nám prodal. A my jsme další neděli přešlapovali už půl hodiny před otevřením pokladny u okýnka, abychom tu kačku mohli vrátit.

přiznávám bez mučení, v multikině jsem ještě nebyla, a to ze zřejmých důvodů, který ty zde tak pěkně popisuješ.

Zuzanko, nedělně Tě zdravím a děkuji za návštěvu. Byl to kuriózní a ojedinělý zážitek, ale hrozně ráda na něj vzpomínám. A když se sejdeme s přáteli, se kterými jsem tam tehdy byla, snad pokaždé to dá někdo do placu a vyvolá veselí.

Zdeni, musím se přiznat, že přesně z důvodů, o kterých píšeš, jsem v kině nebyl už několik let.

Milý Jene, tohle byla spíš kuriozitka z kina v nedaleké vesnici, ale já nejradši vzpomínám na naše místní kino. Samozřejmě již není v provozu, ale bylo báječné. Promítalo se u nás v neděli a ve středu. Kino mělo (tedy ještě má, ale budova je v rekonstrukci) balkon, divák si mohl u pokladny vybrat, jestli chce sedět v patře nebo v přízemí, v malé prodejně ve vestibulu kina jsme si mohli koupit eskymo, džus nebo nějakou tyčinku, ale vše se muselo slupnout dřív, než jsme vešli do sálu, abychom neznečistili kino nebo sousedovi sako.