Čtu až ráno u kafíčka, o to víc vnímám ten text. Zdeni

A gratulace k dvoustému článku

Zdeni, gratuluju!! Ať ti to pořád píše, a ať máš pořád schopnost povýšit všední drobnosti na vzácné mimořádnosti.

Ivanko, moc děkuji!!! Ani Ty se psaní nevyhýbej, jak vidím Tvůj článek, hned na něj klikám.

Kdepak, Zdeni, já se podívala (to víte, knihovnická kolegiálnost, navíc mám z těch bibliografických systémů snad i jakousi známku nebo co) a za tou pomlčkou vidím zcela jednoznačné nekonečno.

Jani, to jsi uchopila sympaticky. Jó nekonečno, to by bylo fajn. Ale myslet si to můžeme, že jo, líp se s tím žije .

Zdeni, pomlčka-nepomlčka,já jsem si parádně početla. Před chvílí jsem zlomená jak lodyha dorazila domů, celodenní úmorná a nezáživná práce a díky Vám , opravdu je mi zase fajn. Děkuji

Laděnko, já mám taky ty návraty po perném dni ráda. Když to jen trochu jde, uvařím si kafčo, nohy hodím na židli a čtu knížku, blogy, podle toho, na co mám zrovna chuť. To je nejlepší recept na zotavení se pro další fungování.

Negůglila jsem, ale pomlčku snad veřejně nemám.

Klárko, skoro bych řekla, že každý máme někde svoji pomlčku.

Ti, kteří mají za jménem pomlčku a v něčem vynikají, mám obzvláště ráda. Můžu se jim vyznat z přízně k nim, a eventuálně s nimi popovídat.

To je přece skvělé, Zdeni!

Tak ať ti zdraví slouží a pomlčka zůstane dlouho, dlouho osamělá!

A dík za všechny hezké blogy, za které ses hezky umístila v blogerské soutěži. Gratuluji!:-)

Maruško, opravdu moc Ti děkuji. Já jsem hlavně ráda, že jsem právě prostřednictvím blogu poznala, i když většinou jen písemně, spoustu sympatických lidí, ať už jako blogery nebo diskutéry. Za to jsem vděčná a moc mě to těší. Vážím si všech, kteří se zajímají, kteří rádi čtou a nejsou lhostejní. Život je příliš krátký na to, abychom rezignovali. Kolem nás je tolik zajímavých lidí, jen je chtít najít.

Moc pěkné hraní s hranou, neboli hraní s pomlčkou. Ano, vede to k mnohému zamyšlení. Dal jsem své malinké vnučce pošetilý slib, že si s ní zatancuji na její svatbě. Radostně vykřikla "JOOOO!" Statisticky, s ohledem na průměrný věk mužů, je takový slib hodně nerealistický, to tedy ano. Ale vnučka mě vzala za slovo, tak to beru vážně

Zdeňko, určitě pomlčku ještě dlouho odhánějte, nespěchejte s vyplněním místa za ní. veselá mysl je přitom dobrou výbavou...

Marku, moc Vám děkuji. Napsal jste to báječně!!! A zároveň jste mi připomněl poslední scénu z filmu pro pamětníky Nebe a dudy, v níž těžce zraněný Jindřich Plachta říká Jaroslavu Marvanovi, že ví, že si se svojí dcerou na její svatbě nezatancuje. A po Marvanově chlácholení, že určitě ano, že se uzdraví, trvá na tom, že si nezatancuje, protože on vůbec tancovat neumí.

Pěkný blog. Pomlčka, asi by si každý z nás měl uvědomit, že má ve svém životě pomlčku, že tady nebude navěky...

To je svatá pravda. Je škoda promarnit čas a neumět si vychutnávat právě takové obyčejné okamžiky každého dne, protože z těch se náš život skládá především.

Milá Zdeničko, předně ti gratuluji za umístění v blogerské soutěži. A ta pomlčka? Lze na ní přeci pohlížet různými směry. Napadá mě třeba nekonečno, ta prapodivná ležící osmička, u které si vždy kladu otázku, proč je znakem nezměřitelného prostoru zrovna ona? Žádný psavec, byť by v národní knihovně neurčuje lidské osudy, co státi se má, to se stane, ta tajuplná hořící svíce. Takže hlavu na horu, nad nejasnou čárku se s veselostí pozdvihnu.

Pavle, děkuji mnohokrát. To jsi napsal mistrovsky. Já bych tohle Tvé zamyšlení viděla na samostatný blog - to myslím vážně a pochvalně zároveň!!!

Špatně jsi to pochopila, Zdeni, ta pomlčka je vzácnou výsadou. Kdo ji má za rokem narození, ten nestárne, nýbrž mládne

Jo tááák, ono je to odečítání, tak to je jiná... Děkuji za prozření, Jene!