Ráda se prehrabuju v minulosti. Fotky z dětstvi mi přijdou jako nedávno pořízené....

Krásný blog... Jako vždy.

Já mám nejradši fotografie z dětství které : jsou černobílé, jsou velmi malé, je jich hodně... jsou foceny stařičkým fotoaparátem - takovým shrnovacím ... Jsou tam foceni, všichni naši příbuzní .... fotky už jsem dlouho neprohlížela, jen asi před rokem, když jsem třídila ještě nějaké fotky pro dceru ...

Na fotky nemáme čas, neb se zabýváme dnešní technikou... Maminka má nový telefon, něco ji vysvětlil vnuk, něco můj bratr... no a já včera u ní strávila čas studiem a pak vysvětlováním, kde najde nepřijatý hovor, a jak odstraní blikání spojený s nepřijatým hovorem ... no fuška.... na fota není čas ...

To máte pravdu. Však kdybych neměla ten přísný klidový režim kvůli zlomené noze, asi bych se v tento čas taky do prohlížení starých fotek nehrnula. Ale když už člověk ten šuplík otevře, pak nejde přestat.

Váš blog se nedá minout, nečíst Vás...je hřích. U mě je to s fotografiemi obdobně jako s životními etapami, v období spokojenosti se sama sobě líbím a naopak. Moje pro mne dříve trapná fotografie, když mi bylo asi osm s kyticí, v bílých krajkových šatičkách a sestřih zcela na kluka (stejný s bráchou...) mi připadá jednou z těch nejkrásnějších :). A kila navíc, ano, dnes mám a dobře mi v tomto udělal nedávno tento článek https://www.maminka.cz/clanek/andrea-togel-kalivodova-cim-jsou-plavky-barevnejsi-tim-lepsi?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR04ZSs4qc6Es_llUbVbFGZhBs0xnKbSCwzq4xZ0kAPUq1ncoX6ZGM73NUU. Ale koho občas nepoznávám, je ta tvář v zrcadle v koupelně, když si vezmu brýle. Díky moc, přeji Vám, Zdeni, krásnou neděli a nejen tu...

Milá Olinko, děkuji, to jste napsala výborně! A s chutí jsem si přečetla i doporučený článek. Paní Kalivodová je krásná žena a všechna kila jí moc sluší! Přeji Vám příjemný den a těším se tu na viděnou zase někdy příště!

O spoustu starych fotek jsem prisla. Ale tech par co mam si cas od casi prohlizim rada.

Já mám na těch starých záběrech ráda, že mi k nim vždycky vyskočí nějaký příběh s nimi spojený. Člověk se pak nestačí divit, na co všechno si najednou vzpomene.

Miluji atmosféru, kdy s rodinou zasedneme ke krabici plných fotek. To jsou vzpomínky a zážitky. To přehrabování a hledání starých časů má prostě své kouzlo.

A Tobě to moc sluší

Vždycky je pěkné, když jsou ti mladší překvapeni, jak jejich rodiče a prarodiče vypadali, když byli v jejich věku, prostě že taky byli mladí a slušelo jim to.

Taky se, Jitu, divím, že jsem nevypadala nejhůř, i když tehdy jsem si to nemyslela.

Kouknu na své staré fotky a jsem spokojená, prostě tak šel život, tak měnil mou figuru i tvář. Existuje jediná výjimka, fotka, ke které nemám chuť se hlásit, fotka z mého občanského průkazu. Té paní na téhle fotce se skoro bojím.

Nepřejte si, Martinko, vidět tu moji průkazovou fotku. S tou bych na veřejnost tedy nešla.

Naštěstí jsem nebyla krasavice, tak jsem o moc nepřišla. Dokonce jsem dnes bohatší o několik kg.

Náš rohatecký parádní kroj svobodných děvčat z nás dělal princezny. Jmenuje se pantlík a na nádherně vyšívaných pantlích je věneček s korunkou. Díky pantlíku a čepci pro vdané ženy jsme všechny byly krásné. Podívejte se na kroje z Rohatce.

Věruško, děkuji Vám za tip na prohlédnutí rohateckého kroje. Našla jsem si ho na internetu a je skutečně parádní!!! Ty nádherně naškrobené sukně. A děvčatům opravdu moc sluší.

V něčem jsou ty tvé fotky (starší, dnešní a věřím, že i zítřejší) stejné. Je na nich žena, která má ráda život.

Děkuji, Ivanko. Jestli je to z toho mého kukuče alespoň trošku znát, pak jsem za to moc ráda!

Já už se bojím i dnešních fotek, protože na nich vypadám líp než zítra.

No to jste napsal skvěle. Určitě to není pravda, ale pobavil jste mě moc!

Nebojím. Vypadám totiž pořád dobře,akorát o 15 kilo větší

Šárinko, když je to jen 15 kg, to je ještě v životní toleranci. Prostě jsi o 15% hezčí!