Paní Zdenko, jak se má někdo na mě usmát, když já se mračím? Takže, skoro jako všecko, záleží jen na mně. Ale když jste v různých spolcích, o lidské teplo nouze není. A k těm tržnicím. Takové ty opravdické, které popisujete v článku, znám jen z vyprávění babiček. Celkem obstojné byly ještě za socialismu - prodávali jsme (jako rodina) přebytky ze zahrady (poplatky za místo směšně nízké). Ale v devadesátkách velké zklamání - zbyrokratizování. Na tržištích pak prodávali lidé to, co nakoupili ve velkoskladech, zboží měli stejné jako v kamenných obchodech. Úplná degradace trhovců. Teď se občas někde něco děje, ale ceny jsou tam nekřesťansky vysoké, a tak nezbývá než nakupovat jen v supermarkáčích; ty nakonec docílily toho, co tady chtěly.

To je věčná škoda. Takové ty klasické trhy jsem měla vždycky moc ráda a stýská se mi po nich. Děkuji Vám za zajímavý příspěvek do diskuze.