Velký peníz já za kávu nedám,

ale pro pohodu k ní ráda sedám ...

V tom případě konec sólu

a dáme si to kafe spolu!

Ráds přidám malou vzpomínku. Nikoli na Francii, ale na legendární kavárnu v Jindřišské ulici, s názvem "Paris-Praha". Měli tam pultový peodej: úžasné lahůdky, které jste jinde nedostali (Flanderský věháč, Provensálská játra)... prodávali vlastní směs kávy, kterou vám na přání jemně umleli. Kdo na to tenkrát měl, mohl si koupit Dubonet, Pastis, Calvados, Daiquiri... pochopitelně francouzská vína...

Součástí byla i kavýrna a minirestaurace. Tady jste si mohli dár nejen tu kávu a lahůdku, ale i šunkovo sýrový koláč, zapečené šneky nebo cibulačku.

Škoda, že z toho zůstaly jen vzpomínky... třeba na úchvatné, blednoucí foto panormama Paříže, které se odrářelo v šednoucím zrcadle.

Au revoir.

Za tu vzpomínku Vám opravdu moc děkuji. Já jsem měla jedinkrát v životě tu čest se do této kavárny podívat. Pozval mě tam jeden skvělý ilustrátor, s nímž jsem tehdy začínala spolupracovat. A tak mám hned dva důvody, proč na toto místo vzpomínat s nadšením a s láskou. Když jsem tam chtěla po čase zavítat podruhé, už tam kavárna Paris-Praha nebyla. Škoda, velká škoda.

Přeji Vám příjemný večer!

Pít kafe bez společnosti krásné a milé ženy je jako nemít komu vyprávět svůj sen. Tak kde jsi byla dnes brzy nad ránem?

Tak tomu říkám zásadní věta!!!

Jinak já jsem nad ránem psala, aby čtenáři ráno měli s kým pít, číst a komu to vyprávět.

Kafe není můj šálek kávy. (To je hloupost, co jsem napsala, že?)

Naopak, to je geniální a filozofické! Ovšem i společně vypitý čaj potěší.

Mimo te s bahnem na dne mam rad jakoukoliv kavu a dokonce i kdykoliv. Kdekoliv uz ne. Treba si nedovedu predstavit ty, kterym nekdo okynkem v aute poda ten umelehmotny kelimek s vonavou kavou.

Nedavno jsem videl korespondenta ARD v Parizi jmenem Theo Koll, ktery predstavoval zivot typickeho Parizana.

Rano se odebere do sve boulangerie za rohem kde v posnida v klidu kavu s croissantem a precte si noviny. Teprve pak se pomalu odebere do sveho zamestnani.

Ja vim, asi to nebyl zrovna priklad delnika ve fabrice. Ale ten klid a rozvaha se mi moc libill.

Skoro jsem litoval ze neziji v Parizi.

Děkuji za přečtení a za sympatický popis života typického Pařížana, ach, to by se mi taky zamlouvalo!

Provence taky miluji, ale když jsme tam byli, tak jsem nepila kávu ani jednou, spíše vínko... a to jsem kávový závislák.

Zdeňko. když Provence, tak město Arles a kávičku ve žluté kavárně, kterou proslavil nešťastný holandský malíř Vincent van Gogh... Stylové by ovšem bylo dát si tam i sklenku zeleného absinthu, kterému on holdoval, ale dočetla jsem se, že ho tam již nenalévají. Byli jsme v Provenci před pár lety - ve žluté kavárně poblíž náměstí jsme si kávu nedali, ale a koupila jsem si tam maličkou reprodukci Goghova obrazu "žluté kavárny v noci", kouká ne mne ze zdi. Díky za připomenutí. A vůni kávy také miluji, nemusí to být ani francouzská, doma pijeme spíš arabskou. Jo, káva v luhačovické kavárně nedaleko vodotrysku Tří grácií, také chutná. Pěkné nedělní odpoledne, Zdeni,

Krásné nedělní dopoledne s kávou, Zdeňko!

Dal bych k dobrému "Sächsisches Kaffee", což je káva s vaječným koňakem a šlehačkou. Ovšem veselé paničky východoněmecké tomu říkaly Sexisches Kaffee a hrozně se u podobných slovních hříček hihňaly

Marku, moc Vám děkuji za přečtení i za skvělé doplnění. Sexisches Kaffee nemá chybu!

No vidíš a já k tomu hned přikládám můj blog, když vůně, tak pořádná

Právě jsem tam byla nasávat a moc Ti blog chválím!!!

Zdeni, čtu již po dopití nedělní kávy, a krásně se ještě line ta vůně z tvého blogu.

Ni, jo...gurmet se nezapře:-)

Maruško, to by ani nebylo pro mě žádné nedělní ráno, pokud bychom se tu spolu nesetkaly. A tak jsem ráda za tu virtuální společnou chvilku a souznění, které mě moc těší!!!

Kafe zrovna mám, byť domácí po česku. A na vyprávění ti pošlu svoji aktuální společnost.

Za společnost jsem ráda. To víš, jak už tady týdny zvrdnu s tou svojí nohou povětšinou sama, tak společně vypitá káva potěší.