Jo, přátelství, to jsou diamanty....

Díky, Zdeni.

A já Tobě, Jani, děkuji za přečtení i za pravdivý dovětek!

Moc hezky napsané Zdeni. Je to přesné v nouzi poznáš přítele.

Děkuji, Dani. Ano, i toto osvědčené přísloví je stále funkční!

Jsem strom přesazený na "stará kolena", kamarády tady nemám. Naštěstí mám doma vnučky, syna a snachu. Nedávno jsem jela na pohřeb spolužačky a nevhodně jsem se těšila, že se setkám s kamarádkami z dětství a s "klukama" ze třídy. Setkání v cukrárně po pohřbu bylo milé a potěšilo mě. Jak napsala Šárka Medková - přátelé zůstávají i po 61 letech.

Věruško, jsem moc ráda, že i tak smutný cíl cesty měl nakonec milou pointu. Já se taky moc ráda vidím i s těmi, se kterými mě třeba život rozdělil už dávno a vždycky mě potěší, jak málo jsme se v tom zásadním změnili.

Opravdoví přátelé zůstávají. I po 30-40 letech.

Ano, čas to prověří nejlíp. Je to od něj taková zatěžkávací zkouška, asi jako když pošlou rotu vojáků, aby pochodovala po novém mostu.

Bude líp, se železem nebo bez něj, jen trpělivost

Děkuju moc. Snažím se to tak vidět, ale dá to fušku.

Ahoj Zdenko, jsem asi jediný, kdo měl tu drzost napsat, že díky Tvé zlomené noze jsme obohaceni Tvými četnějšími blogy. Což není škodolibost Tvému zranění, ale naopak potěcha číst Tvé "kávové" a další blogy.

Celý život se snažím, abych si udržel nejužší kontakt se svou ženou a svými dětmi, což se mi daří. K tomu mám další dva lidi, kterým mohu otevřít i tu svou 13. komnatu. A jsem na světě rád.

A Tobě přeji, ať Tě to bolí co nejmíň a ať si co nejdříve zase skočíš do Velvar na kafe.

Milý Tomáši, moc děkuji za milá a správná slova!

Vystihl jsi přesně, že nefunkční noha má vliv na četnost mého psaní.

Na kafe si bohužel zatím nebudu moct hned tak skočit. Dnes rtg ukázal neplechu a reálně mi hrozí, že mi to budou muset sešroubovat. Ortel se dozvím ve čtvrtek.

Níže v diskuzi píšete o zanedbávání pěstování přátelských vztahů. Vidím to kolem sebe každý den. Nejčastější výmluva je mám moc práce a nemám čas. Přitom hodně lidí spěchá, aby si večer mohli otevřít flašku vína k televizi. Mám pocit, že čím je člověk starší, tím více po přátelství začne toužit. Vidím to i u sebe a vidím taky, že jednoduché najít si opravdové přátele lehké není. Je to hodně o očekávání, co vlastně chci já a co ten druhý. Je pravda, že člověk když vkládá do přátelství sám sebe celého, neměl by očekávat, že se mu bude všechno vracet. Jenže taky se někdy stane, že jedna strana investuje čas a dává ze sebe všechno a z druhé strany se mu to nikdy nevrátí. Děkuji za téma, píšete o něm hezky, možná by to ještě za pár článků z Vaší strany stálo. Přátelství patří k těm nejcennějším hodnotám v životě.

To jste napsal moc pěkně! Takové to opravdové přátelství a kamarádství by mělo být naprosto neokázalé, ačkoli jeho pravou hodnotu vnímáme průběžně a nejvíc oceníme v okamžicích zlomových.

Přátelé jsou příbuzní, které si sami vybíráme.

Ano, je to tak, protože jen společná DNA si žádné přátelské zásluhy vůbec připsat nemusí.

Požádat o pomoc je těžší, než ji poskytnout. Člověk by si to požádání měl natrénovat včas, než bude bezmocný a než zcela k tomu ztratí odvahu.

Ale to jste vyjádřila báječně. Děkuji Vám!

Safra, to je tak pěkně napsané, že jsem málem jako chlap dal srdíčko. :)

Níže to napsala nádherně jedna z diskutujících dam - "A ty teď sbíráš ovoce své laskavosti.

Tak ať to tak zůstane i nadále."

Přesně tak a ne jinak.

Místo srdíčka dám jednu karmu!

Pěkný večer všem.

Děkuji Vám!

Kéž se nikdo nezříká přátelství, lidi by se neměli opouštět, mohlo by se jim stát, že se už nepotkají.

Co by to bylo za život, kdybychom se neměli s kým zasmát.