Zdeni, jsou mezi námi tací, kteří čím jsou starší, tím jim to víc a víc pálí - nevíš koho mám na mysli, že né....

Že by nějaké žháře?

Stáří je stav, který si buď připustíte, nebo ho ignorujete .. neboť vše kolem nás je relativní, stejně jako běh času, který někdo dokáže prožít naplno a někdo zahodit do koše hned na začátku.

Děkuji Vám za tuto krásnou a pravdivou reakci!!!

Zdeni, dokud nám budeš tady takhle hezky psát, jakékoliv stárnutí nehrozí. Díky.

Děkuji, Soni, moc jsi mě potěšila!

spolehlivě mě rozesměješ, v tom jsi tady na blogu jednička!

Zuzanko, děkuji, způsobila jsi mi krásné ráno.

Ještě jsem si vzpomněl na asi hodně známý aforizmus Jana Wericha: "Stáří je strašná věc, ale je to zatím jediný známý způsob, jak se dožít vysokého věku."

...

Zatímco významný český teolog, Tomáš Špidlík, který byl dlouho v exilu, říkal, že nejdůležitější je dožít se devadesáti let, protože po devadesátce už jenom strašně málo lidí umírá.

Marku, oba výroky jsou parádní.

Člověk by se měl šetřit. Než se celý rok trápit v posilovně, je lepší se týden stydět na pláži. No ne?

Pane Hinku, děkuji Vám, moc jste mě pobavil, to se Vám povedlo!!!

Ja se taky moc tesim . Vlastne v nem temer sem protoze mi do nej zbyva 8 mesicu . Jsem sice doma, sle moje pece k rodice a starosti jsou mozna narocnejsi jak pracovni pomer . Zmena pro me bude asi jen v tom ze mi bude chodit duchod i tak se tesim .

Paní Ludmilo, děkuji Vám za pěknou reakci a přeji Vám hodně sil při péči o rodiče a také hodně dobrých pocitů, že se vše daří!

Děkuji, Pavlí!

-"Stáří je pouze pro statečné," to jsem někde četla, zjemním to, a proto říkávám, "že i to stárnutí..." Moc zdravím a přeju zdraví.

To je krásné. Nu, on je vlastně celý život jen pro statečné... tedy když má k něčemu vypadat a nepromarníme ho.

Za přání moc děkuji!!!

mám kamarádku, která se musí starat o vnuka a taky mi připadá, že nestárne,

já už tak nějak odpočívám.

Fakt je, že hlídání drobotiny nedovolí rychle stárnout. Teď mám na mysli i jednu naši čtenářku, která hlídala každý den odpoledne vnoučata, chodila s nimi i do knihovny, byla stále v jednom kole. Pak se mladí odstěhovali až někam na Třeboňsko. Paní sice získala víc času na své milované čtení, ale pak jsem si všimla, že najednou začala viditelně stárnout, opravdu. Ale v tomto případě si nejsem jistá, jestli to byl důsledek stesku, nebo úbytku pravidelného pohybu. Možná kombinace obojího.