Mám pořád na očích ten obrázek z Nagano, jak se šťastný objímá s panem Lenerem v okamžiku olympijského vítězství. Byl to jeho nejspíše největší životní okamžik a všichni mu ho přáli.

Tomáši, mně se vždycky vybaví zimní olympiáda 1976 v Innsbrucku, kde jsme měli skvělý tým a hráli jsme opravdu fantastický hokej. Jenže tyto OH poznamenala chřipková emidemie, která náš tým doslova zdecimovala. Kluci hráli s horečkou, celá střídačka se dusila kašlem. Vzpomínám, jak tehdy reportéři říkali, že brankáře Jiřího Holečka drží zoufalí trenéři v izolaci na pokoji a nosí mu jen jídlo, aby to od nemocných kluků nechytil. A jediný tým, který zůstal zdravý byl ten sovětský. Chřipka se mu prostě úplně vyhnula. V posledním zápase jsme podlehli SSSR 3:4 po obrovském boji a náš druhý gól vstřelil Ivan Hlinka.

Tehdy měl jako hráč k olympijskému vítězství nejblíž a všichni hráči hodně těžce nesli, že přes ten hrozně obětavý výkon se to nepovedlo. Proto jsem při pohledu na naganské objímání Ivana Hlinky a Slavomíra Lenera naprosto chápala, co to pro něj musí znamenat, že v sobě tu olympiádu 1976 celou dobu nosil.

Také jsou koukávala na hokej a Ivan Hlinka byl nepřehlédnutelný.

Byl to skvělý hokejista a kus chlapa.

Zdeni, krásná vzpomínka

Děkuji, Jitko. Bohužel, už jen vzpomínka, ale hýčkám si ji.

Na Václava Nedomanského nelze zapomenout. Byl skvělý!!!

Aby ne, však je z Hodonína.

Hlinka a Nedomanský to byli dva pánové hokejisté ......

A Big Nedo hrál v reprezentaci se 14, stejně jako Hlína doma v Litvínově.