Aby dneska člověk v životě uspěl, potřebuje kvalitní vzdělání. Bez toho to prostě nejde, pokud nechce dělat prodavačku ve vesnické sámošce. Takže mít děti ve dvaceti je nejrychlejší cesta právě do té sámošky. Doba je prostě jiná a mladí moc dobře vědí, jak se v ní pohybovat.

Nevědí !

O tom svědčí i rostoucí počty pokusů asistovaných reprodukcí u žen, které prošvihly vhodný čas na reprodukci.

Mít nebo nemít děti, každého volba.

Pokud jsou jedinci vychováni tak, aby ctili otce svého i matku svou, je volba jasná. Neznám jedinou matku, která by se netěšila na vlastní vnoučata. Těm co děti nechtějí vychovatelé neobjasnili, jak smutné a trudné budou mít stáří, pokud nebudou mít vlastní potomky. Námitku, že někteří jsou neplodní, vyvrací fakt, že je možné léčení u MUDr. Pantůčka v Brně (600. dvojicím pomohl). Nebo adopce.

Tedy nedá mi to, abych na téma dobrovolného rozhodnutí nemít děti nezareagoval. Ponechám stranou otázku ukazování fotografií známým, to je zcela irelevantní. Ale obecně - každý živý druh se musí rozmnožovat a aby společnost nevymírala a dlouhodobě přežila, musí tvořit potomstvo. U lidí je alespoň ke stagnaci potřeba v průměru 2,1 dítěte na ženu. A teď bych viděl rozdíl v tom, zda se pohybujeme nad touto úrovní nebo pod ní, což je dost podstatné.

Pokud se pohybujeme nad ní, tak obyvatelé přibývají, a potom opravdu je každé další rozhodnutí zda mít dítě nebo ne, jen čistě soukromým rozhodnutím každého člověka, aniž by to nějak populaci ohrožovalo. Naopak při vyšší míře porodnosti je spíše žádoucí i počet dětí spíše redukovat, takže pokud se někdo rozhodne dítě nemít, vůbec ničemu to nevadí.

Pokud jsme ale pod touto linií, a u nás je to v posledních 10 letech někde mezi 1,5-1,7 dítěte na ženu, tak je to ale něco jiného. Ubývá nás, což není dobře, a viníkem tohoto stavu je každý, kdo má dětí málo, tedy 0-1 (2 děti už jsou celkem ok). Celosvětově je samozřejmě dobře uvažovat o redukci populace, ale považuji za nesmysl to dělat tak, že necháme se množit rozvojový svět a Evropa s USA dobrovolně vymřou, to je s dovolením "hovadina na entou". To je třeba řešit se zeměmi jako Indie, Egypt, Nigérie, Indonésie apod. Dále není pravda, že je to jen soukromé rozhodnutí, které nikoho jiného neovlivní. Když pominu obligátní problematiku průběžného důchodového systému, kdy děti těch, co děti mají, platí důchody i těm, co děti nemají, tak jsou i další efekty. Např. naše děti mají zúženou volbu vhodného partnera, protože mají menší počet vrstevníků. Nedostatek pracovních sil povede ke krizi řady oborů. Dále klesající počet lidí vede k tomu, že aktivisté začnou volat po vyšší imigraci a mají tak důvod zaplevelit naši společnost lidmi z nekompatibilních kultur, kteří tu časem převáží atd. Zkrátka je třeba myslet v širší rovině.

Pane Paulíčku, to jste zhodnotil naprosto skvěle! Děkuji Vám.

A to je potřeba se na srazu chlubit?

Abych pravdu řekla, není to ani tak o chlubení, jako o svěření se přátelům se svým štěstím. A činnost je to ryze dobrovolná. Já jsem například na sraz ještě nikdy nepřinesla fotografii žádnou a taky to bylo v pořádku.

No, podle diskuse se koukám autorka trefila. Bohužel naše sobeckost se netýka nevzdělané části světa. A tak prostě budoucnost čeká národy co se množí a ne nás.

Těžko to ovlivníme.

Zdeničko, souhlasím, mohla bych vyprávět... Jak mě stresovalo, když jsem na srazech poslouchala, jak - Anitka, Dája, Miki nebo Frigo(ne na mašině) papá, hajá atd... A srazům? - těm patrně už taky odzvonilo...

Hezké dny

Ludmilko, my jsme naštěstí byli výborní spolužáci a dodnes se moc rádi vidíme. A to nejen na srazech, které míváme po 5 letech. Je báječné se na srazu potkat i s těmi, kdo se odstěhovali třeba hodně daleko a už se mimo srazy nemáme šanci vídat. Jedna spolužačka je například provdaná v Bratislavě, ale ani jeden sraz ještě nevynechala, vždycky přijede. A moc fajn je i to, že přicházejí i naši učitelé. Ačkoli již v pokročilém věku, přesto přijdou a pamatují si většinu z nás celým jménem, to vždycky obdivuji.

Ja vam dam pohodlneho sobce! Vite absolutni NIC o tim, proc ti mladi nemaji deti. Ze si tam promitate sve vlastni predstavy jejich o lenosti, pohodlnosti a uzivani, je VASE vizitka.

A proč nemáš děti?

Přesně proto nechodím na trapné srazy, chlubení a fotky dětiček. Raději jdu někam na párty si to užít, nic neřešit. Stát podporuje pouze socky, takže proč by normální lidi měli mít děti a starat se o ně?

Navzdory státu.

Bude mi 30 a nechci děti. Jediný jejich přínos vidím pro společnost pro mě by to byl spíš trest a ani finančně bychom to s přítelem stejně neutáhli, na hypotéku nedosáhnem a ty nájmy za větší byt jsou šílený. A nějaký rozumný vedlejšák k mateřské je na malém městě je taky scifi...

Díky bohu že už není ta doba jako za mých rodičů, pravděpodobně doba autorky, krásným příkladem jest její spolužačka, která zoufale sháněla kohokoliv(!), kdo nemá děti... Moji rodiče se taky vzali a měli děti jen pro to, že prostě museli. Máma nervák, věčně po and nemocnicích, tátu rodina moc nezajímala, donesl výplatu a tím to haslo. V mých 10 se rozvedli a skončili jsme u prarodičů, jejich výchova taky stala za to. Kromě své sestry, kterou jsem tak nějak odmala vychovávala, k nikomu z nich nemám žádný hlubší vztah, jezdim tam jen protože je to slušnost, když už mi dali život a nějak mě zabezpečili. V dnešní společnosti by nejspíš ani rodinu neměli, protože ani jeden není rodinný typ a podle mě je to dobře. Podobných příběhů slýchám mraky od podobně starých lidí jako já. Kdyby generace autorky žila v našem světě, bylo by to úplně stejné.

Nechte lidi, ať si řídí svoje životy sami, pokud dítě nechtějí, protože se na to necítí, je to lepší než mít armádu duševních mrzáků. A neřešte to, není nic horšího, jak pořád poslouchat a kdy budou děti a bla bla bla jen pro to, aby si pak "hrdé" babičky mohly ukazovat na podobných srazech fotečky.

Howgh!

Je to jistě jen vaše volba, nic proti tomu. Ale je trochu smutné něco takového číst.

Já se na školní srazy vždycky těším. Nevadí mi fotky dětí, vnoučat a v některých případech už i pravnoučat. Barák mi nezajímá a nezávidím ho nikomu. Pejska a kočičku máme většinou všichni, ale nevzpomám si, že by se někdo chlubil fotkou. No nic, pokud někdo nemá vztah k dětem, tak je lepší, že je nemá. Horší je když někdo po nich moc touží a nezadaří se. To nikomu nepřeji, ale my všichni, kteří na sraz chodíme děti máme. Holt jsme jiná generace, zkrátka jsme si je přáli a bylo nám naděleno. Paní Zdeničce přeji příjemné setkání na školním srazu.

Paní Jitko, to jste napsala moc pěkně! Jinak, jak píši i paní Ibehejové, tak naše třídní srazy bývají moc pěkné, protože jsme byli jako spolužáci výborní parťáci, kteří se dodnes rádi vidí. Přicházejí i naši učitelé, to jsou setkání až dojemná, protože i přes jejich pokročilý věk nás všechny bezpečně poznávají a pamatují si i naše jména. Když si uvědomím, kolik dětí za celou svoji kariéru učili, tak smekám.