To mě nikdy nenapadlo. Zato mě napadlo utéct od Zajíce

Možné je i to, že jsi od Zajíce utíkala jako zajíc . Ale to ber jen jako opravdu velkou nadsázku.

Mám v živé vzpomínce ty "frajery" od kolotočů s mastnými vlasy dozadu a peněženkou v zadní kapse s nezbytně čouhající ručkou od hřebenu.

Jéé, na takové si taky vzpomínám.

Jee. No jo, vzpomínám si na dva bratry Roberta a Richarda. S námi chodil do třídy ten mladší Richard, ale nám všem holkám ze třídy se líbil ten starší Robert, co chodil o třídu výš. Překvapivě to byli blonďáci, byli to Maďaři. No, já byla ale dlouhodobě a beznadějně zamilovaná do spolužáka, takže to bylo spíš takové zpestření. Váš blog mě ale velmi potěšil jako vždy.

Ivo, blonďatí Maďaři, to je nezvyklé, ale znám jednoho, který je na tom taky tak. Čistokrevný Maďar a vypadá spíš jako Švéd . Děkuji za krásnou vzpomínku, někteří kolotočáři byli zpestřením našeho dospívání, co?

Milej blog!

Nejsem sice dáma a se žádným pánem (aniž světským křapíkem) jsem utéci nikdy nechtěl, ale podnes rád vzpomínám na letní „věčnou lásku“ ke krásné jamborce Sóně a na těch sedmnáct dní s ní „ve vostaváku“. Soňa je už kdesi ve věčných kočovištích, a mně zbyly krásné vzpomínky a mírná orientace ve slangu, zvaném hantýres.

Ale to je krásné, i slangově rozpustilé, paráda, děkuji!!!

naštěstí jsem milovala vždycky jen ty kolotoče:-D

U mě to bylo naopak, protože na kolotoči mi bylo zle, ale při pohledu do JEHO očí skvěle .

Krásný vzpomínání. Pěknej víkend přeju

Děkuji, Marku, i Tobě krásný víkend!

Ne, nikdy jsem nechtěla utéct s klukem od kolotoče, přestože můj život občas vypadal, jako kdybych na řetízáku seděla, a často se mi z toho dělalo až zle

Ivanko, věřte, že není nad bláznivou lásku, ze které však člověk včas vystřízliví. A přiznávám, že při té vzpomínce mě ještě po letech příjemně mrazí v zádech.

Nebudete mně to věřit, ale nekecám Také se mně líbil kluk od kolotoče. Měli jsme třináct let, ale on chtěl chodit s mojí sestřenkou. Pak už jsem ho neviděla. Když jsem měla jednadvacet, pekli jsme svatební koláče na moji svatbu, tu za mnou do zaměstnání přijel onen švarný jinoch a moc mě přemlouval, abych si ho vzala. Do mých dnešních osmdesáti let nevím, proč tak "náhle" prozřel. Kdoví co za tím bylo???

Věruško, to je úžasná příhoda, kam se hrabe celý můj blog. Páni, to jste ale musela být překvapená. No a co ten nápadník od kolotoče, už jste se neviděli?

Zdeni za mého mládí mě mimo atrakcí lákala vždy dámská část kolotočořářů... dodnes vzpomínám na kýčovité melíry a obtažené plísňáky paní na střelnici. Potencionální tchán měl mercedes... hmmmm. měl jsem tehdy jasno :DDDD

Filipe, slečna, co jezdila k nám, nosila krátká trička, furt jí koukal pupík a z očí banda čertíků. Ta by se Ti určitě zamlouvala.

Na to jsem asi moc málo romantická Kdybych tehdy chtěla s někým utéct, byl by to Cyrus Smith (Tajuplný ostrov)

Joo, ten byl pěknej, ale u nás na náměstí bohužel nikdy nebyl.