Ani ve společnosti ani sám, jakkoli jsem kafař. Ale protože k mému kafi patří cigáro, chodím na kafe jinam.

Tak to chápu, cigárko potřebuje něco jiného. Sice jsem nekuřák, ale fakt chápu.

Ráda chodím na kafe sama a stejně tak

ráda chodím s někým

Zuzanko, taky to mám rozpůlené a oboje mám ráda stejnou měrou.

Já chodím na kávu pravidelně každý pátek sám. No jen u té kávy nikdy nezůstane a přiobjednávám si dál.... a mám k tomu vždy 4 dnešní noviny :-)

Ale to je mi sympatické. Jen tak dál!

chodím aj s kamarátmi ale i sama ale nie príliš často, niekedy posedím úplne rada i sama, rada mám horské chaty v horách.

Tak na horské chatě jsem ještě nikdy sama neseděla, jen v kolektivu, ale i tak tam bylo nádherně, to se slovy nedá popsat, to se musí cítit.

Klidně jdu sama, i když samy do společnosti prý chodí jen lehké děvy.😆

To je předsudek asi 100 let starý

Jako muž, do kavárny nechodím. Zcela nealkoholicky, ovšem upozorňuji na fenomen - Hospodu! Stalo se běžným chováním - "To probereme u piva, nech to k pivu" ap. Evidentně součást české, chlapské kultury ...

Dobrá návštěva prezidenta USA - Clintona. Havel jej zavlekl k Tygrovi. A kdo to tady sedí? "To to je zedník, vedle spisovatel Hrabal, támhle právník a za ním soustružník. Nadšený Bill zvolal - "No to je úžasné, opravdová demokracie"! A vytasil svůj saxofon .

Ta krčma, je vážně svého druhu pojítkem. Mám ověřeno, vstoupím a nikoho neznám.Odcházím - všechny znám. Žel, nyní na úbytě. Příčin mnoho, drahota+zvýšená DPH. O dědinách ani nemluvě. Vážně, je to škoda. Opakuji, s alkoholismem to nemá nic společného. Les a krčma, svého druhu jako chrám. Má to svou atmosféru. Kromě toho, sehnat řemeslníka v kavárně? Asi dost těžko. Nejlepší piva? Když jsem šel s otcem. Já byl synovsky blažený ! ...

To je pěkné vyprávění, naprosto chápu. Připomíná mi to, jak se nám kdysi ucpal odpad, tatínek si zašel na jedno a vrátil se s instalatérem . Je fakt, že to se mi v kavárně nestalo, ale nedám na ni dopustit. Chvíle klidu, kdy po mně nikdo nic nechce, vůně kávy a dobrůtek a rozečtená knížku, kterou vylovím z batůžku, nasadím brýle a jsem na čtvrt hodinky ztracená ve vlastním světě.

Jednou jsem zkusila vzít si noťas do kavárny a tam psát. Nešlo to vůbec. Okolní vzruchy mě příliš rozptylovaly. Nejlépe mi to šlo, když jsem byla sama doma a jen jemně hrála vybraná hudba.

Jinak do kavárny sama nechodím.

Karmu dávám z domova:-)

Šárko, já jsem několik let psala každotýdenní fejetony pro Kladenský deník. A nejvíc jsem jich napsala v naší kavárně Esko. Ta již bohužel neexistuje.

Obě možnosti vítám s povděkem a případná kočičí kavárna může být příjemným bonusem navíc😺

To určitě může, ale mně se stala taková nepříjemnost. Zastavila jsem se vloni cestou z lékařské kontroly v jedné slánské kavárně. Popíjela jsem kafíčko, listovala nově zakoupenou knížkou a po chvíli jsem si všimla, že se mezi stolky prochází krásná kočička. Otírala se hostům o nohy, spokojeně předla. Patřila majitelům kavárny. Pak jsem se jí nějak zalíbila, asi že jsem seděla na takové podlouhlé lavici u stolku sama a vyskočila si ke mně. Položila se mi vedle nohy, přitiskla se ke stehnu, no byla milá. Tak jsem jí chvíli hladila, ale pak jsem už musela pospíšit s konzumací, odjezd autobusu se blížil. Ale v klidu jsem seděla, jen rychleji upíjela a ta kočička se najednou úplně z ničeho nic posadila, zatnula mi do hřbetu ruky drápky a začala mě kousat, ale pořádně. Já jsem jí vůbec nemohla setřást. Majitelka kavárny k nám honem spěchala, přinesla kysličník a kočka chodila kolem a vztekle švihala ocasem. Honzíku, nenapadá Tě jako znalce, co se té kočce mohlo stát? Opravdu jsem ji nijak nerozčílila, ani se rychle nepohybovala, úplně stejně volným tempem jsem dopíjela to kafe. Celý ten rok mi to průběžně vrtá hlavou.

Kafe si vychutnám i sama.

Já to umím sama i kolektivně, tedy pokud si každý usrkává ze svého hrníčku .

Neznám nic horšího, než když si chci v klidu (a sám) vypít své dvě pivka a přisedne si ke mně ne příliš dobrý (ale hodně užvaněný) známý. To mám po náladě.

Přesně