My jsme to měly obráceně. Když jsme byly se ségrou na prázdninách u babičky a dědy, kam jsme nejezdily rády, tak nám psala pohledy mamka, aby nás povzbudila. Jeden rok posílala krásné pohledy s postavičkami, které měly nalepené oči, které se měnily, když člověk pohled různě naklápěl. Z těch jsme byly nadšené a nemohly jsme se dočkat, až přijde další. Dostávaly jsme každá svůj. Mamka věděla, že v opačném případě bychom se popraly.

Já vzpomínám, jak bývalá kolegyně posílala dceři na tábor pohledy s pohádkovými postavičkami. Musela si do zápisníku zapisovat, jaké postavičky už poslala, aby se neopakovala, to by dceru roztrpčila.

Mám zkušenosti s poštou, že pokud pošlu do Čech dopis, tak z USA se někde potuluje až tři měsíce, pokud vůbec dojde. S Poštou bych si vůbec nezahrávala

Páni, no to snad není možný, tedy je to možný, ale nemělo by být. To by snad bylo lepší poslat po poštovním holubovi a došlo by to dřív, i kdyby šel celou cestu pěšky.

Bezva blog. Moje dcera dostala pohledy z jedné netove skupiny, kde jsem byla. Tehdy jsme zjistili že je vážně nemocná. A ty pohledy byly i ze světa. Udělaly ji velkou radost.

Danuško, tak to při vší té vážnosti situace bylo určitě osvěžující. Vzpomínám, že já jsem si tu zhruba před třemi lety posteskla, že už od přátel skoro žádné pohledy nedostávám a několik blogerů i čtenářů mi poslalo letní pohledové pozdravy k nám do knihovny. Taky mě to tenkrát moc potěšilo.

Když jsem se rozhodl, že děti pošlou z vodáckého kurzu pohledy domů, koupili jsme nádherný Dívčí Kámen, museli jsme je učit, jak to udělat

To mi připomnělo kamarádku, která učí na střední škole a byla překvapena, že většina třídy neumí nadepsat na obálku adresu. Tak je to učila.

No nekup to, když je to ve slevě.....nějaké budovatelské motivy?

Kdepak, ale zřejmě staršího data, asi už mají novější záběry.

Dětské pozdravy z tábora... ach, to je moc hezký vzpomínání, taky mám na co vzpomínat

Tak v tom případě se těším, že to sepíšeš!!!

Také jsem Poštu sponzorovala, neb vnukovi jsem týdně,

dva pohledy posílala, na to moje dcera dbala a stále připomínala.

... Já ráda jsem to udělala.

Vzpomínám, jak kolegyně posílala vnučce na tábor pohledy s pohádkovými postavičkami a psala si seznam, které už poslala, aby omylem neposlala stejný motiv 2x.

Byla druha polovina 70. let minuleho stoleti a ja o prazdninach zacasto sponzoroval postu expresnimi sdelenimi sve mile, vykonavajici funkci vedouci na detskych taborech, jak strasne moc po ni touzim😺

Tak to jsou nejlepší prázdninové obálky!!!

Poštu to sice nezachrání, ale člověka potěší.

Hezkou neděli

Vašek

No přesně tak. Dneska je to úplné pohlazení.

Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc.

Kvete modře, lidé si jí váží velice,svěřují se jí docela,

Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,

z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel a čekají na vlaky, lodě a člověka,

aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,

- tam, kde jsou srdce, blizny červené, schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,

narostou na nich plody

sladké nebo trpké.

Martine, děkuji Vám a kolegovi Wolkerovi. Báseň je to nádherná, ale vzpomínám, že jako školačce se mi hrozně špatně pamatovala. Taťánin dopis Oněginovi jsem recitovala celý jako nic a Poštovní schránku se ne a ne naučit.