Bude mi třicet, a ještě jsem nespala s mužem

7. 07. 2018 1:18:12
Dnes, kdy se hovoří spíš o promiskuitě mladých lidí, si připadám jako archaický přežitek. Bude mi třicet a nemám za sebou žádnou intimní zkušenost. Někdy si přijdu tak nechtěná, že je to až k zbláznění.

Knihovnici se čtenáři někdy svěří i s tak citlivými okolnostmi svého života, že by to možná jinému nepovídali. Také jsem za čtvrt století za výpůjčním pultem naslouchala některým hodně zajímavým zpovědím a později je se souhlasem jejich vypravěčů zpracovala. Napadlo mě, že letní prázdniny jsou jako stvořené pro čtení skutečných příběhů. Druhý z nich mi vyprávěla Karla:

Když mi bylo patnáct let, spadla jsem z koně a způsobila si poranění páteře. Takže v době, kdy kamarádky chodily na diskotéky a randily, jsem byla samé rehabilitace, lázně, bolesti a dohánění učiva, abych mohla odmaturovat. Kvůli uzdravování jsem se naučila být trpělivá a věřila jsem, že mám všechno pěkné před sebou. Kromě léčení jsem v tom věku samozřejmě toužila po opravdové lásce, po vzájemném citu a představovala jsem si budoucího partnera jako milého kluka se spoustou zálib, kterému nebude vadit moje drobné pajdání, bude mě mít rád a pomůže mi s uzdravováním. Chtěla jsem s někým sdílet svoje touhy a myšlenky, chtěla jsem mít ráda.

Ale když jsem v osmnácti konečně mohla jít na svoji první taneční zábavu, seděla jsem celý večer jako pecka. Nikdo pro mě nepřišel. Přitom se každý kluk se mnou kamarádsky bavil, smáli jsme se u stolu, vtipkovali, možná i trošku flirtovali, ale jakmile se začalo tančit, šli vyzvat jiné. Tehdy jsem již skoro nekulhala, a i když záda občas bolela, nikomu jsem si nestěžovala. To já zásadně nedělám. Když takto podobně probíhaly i ostatní zábavy a diskotéky, přestala jsem tam chodit.

Po maturitě jsem nemohla za prací dojíždět, lékaři mi celodenní námahu zatím nedoporučovali, a tak jsem byla vděčná za práci, která se vyskytla v místě bydliště. Mám skvělé kolegyně, ale z hlediska možnosti seznámení to je doslova vztahový zabiják. Než jsem se stačila v životě rozkoukat, byla už většina kamarádek zadaná. Neměla jsem s kým jít do kina, vypít si kafe, jet na dovolenou. A situace z tanečního sálu se jako by vpila do mého života. Bylo mi přes dvacet a muži se se mnou chtěli jen kamarádit. Stala jsem se pro většinu přátel diskrétní vrbou. Každý věděl, že na Karlu je spolehnutí.

Vzpomínám, jak jsem na kamarádčině svatbě strávila valnou část oslav ve společnosti sympatického ženichova svědka. Měl podobné zájmy jako já a bylo mi s ním dobře. Domnívala jsem se, že mezi námi přeskočila jiskra, alespoň z mé strany určitě. Zájem z jeho strany mi potvrzovalo i to, že nešel s nikým tančit a celé odpoledne jsme se spolu královsky bavili. Logicky jsem čekala, že mě požádá třeba o telefon, už jsem to málem udělala já sama. Ještě že mi sbírání odvahy trvalo o něco dýl než jeho rozhodnutí vyzvat k tanci nějakou ženichovu příbuznou. Zatímco mě nevyzval do kola ani jednou, s ní protancoval zbytek svatby a se mnou se pak přišel jen rozloučit. Asi aby mě ujistil, jak moc fajn ženská jsem a je rád, že mě mohl potkat. Ani prý netušil, že by se se ženou dalo tak výborně povídat. A tak to prostě dopadne vždycky.

Občas stojím dlouhé minuty před zrcadlem a odhaduji, co je na mě tak odpudivého, že po mně nikdy žádný muž nezatoužil. Nezříkám se společnosti, neseparuji se doma. Začala jsem se setkávat s partou z bývalého jezdeckého oddílu. Vzali mě mezi sebe po těch letech zcela samozřejmě, ale už bych se opakovala, když pointa je vždycky stejná. I tady se všichni muži chtějí se mnou přátelit, poradit se, svěřit se, ale randit a spát chtějí s jinými.

Nedávno jsem se konečně svěřila kamarádce a ji mohla ranit mrtvice. „Kecáš, to není možný, copak žiješ ve filmu pro pamětníky?“ Nikdo si neumí představit, jak mi bylo trapně. Ona mi to prostě neuvěřila a od té doby se mnou mluví jako s někým, kdo má zvrhlý smysl pro humor.

Svůj úděl jsem si dobrovolně nevybrala, prostě se to stalo. Jsem společenská, oblíbená, chodím upravená a k mužům mám ten nejvřelejší vztah. Smířit se s tím, že jsem žádnému nestála ani za úlet, za jednu společnou noc, je pro mě traumatické. Stále nic nevzdávám, ještě pořád věřím. A zároveň přemýšlím, pokud ta chvíle nastane, jak tomu muži vysvětlím, že inteligentní a normální žena mého věku má nulové zkušenosti? Když jsem v patnácti, celá šťastná, čerstvě platonicky zamilovaná, zdravá, se spoustou přátel a celým životem před sebou, sedala na toho koně, ani ve snu by mě nenapadlo, jak hrozně se budu za dalších patnáct let cítit.

První díl letních příběhů byl tento:

https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668874

Autor: Zdeňka Ortová | sobota 7.7.2018 1:18 | karma článku: 43.92 | přečteno: 18911x

Další články blogera

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny (XI)

Možná vám chutná káva, možná čaj, jinému džus nebo minerálka. Samozřejmě, že to vše si můžete vypít i doma, ale věřte, že v kavárně vám bude chutnat líp. Koneckonců, já vás tam zvu. Ale platit budete vy, jo?

9.12.2018 v 2:46 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 169 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Chlapi jsou kavalíři, jen jim to musíme umožnit

Čundrák ve vysokých šněrovacích kanadách, který je zvyklý svačit buřtguláš z ešusu, může být větším kavalírem než solida se značkovými manžetovými knoflíčky.

5.12.2018 v 13:26 | Karma článku: 24.47 | Přečteno: 835 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny (X)

V neděli se nemá sedět doma. Nevěříte? Tak zkuste malou adventní procházku a zakončete ji v kavárně. Tam se totiž můžou dít věci... protože u každého stolečku se odehrává jeden lidský osud. I ten váš!

2.12.2018 v 16:08 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 285 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Mohou psát ženy aforismy?

Přiznávám, že nerada vstupuji do místnosti plné lidí jako poslední, snad bych radši před vojenskou ubytovnou věšela na šňůru svoje spodní prádlo.

2.12.2018 v 10:02 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ztlumeno

Simultánní přepis - porovnání

Doslovný přepis profesionálním přepisovatelem je něco zcela jiného než to, co si pod tímto pojmem představuje běžný uživatel klávesnice. Z videí, která si občas natáčím při přepisech, jsem vyrobil porovnání.

11.12.2018 v 7:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a krabička

V zoologické zahradě žil oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se pěkně táhla v úsměv. Jmenoval se Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

11.12.2018 v 6:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Ivo Panuš

Kdy natočí parodii o naší milostivé vrchnosti podle předlohy povídky V zámku a v podzámčí?

Zásadně nesouhlasím s parodií podle předlohy Harry Potter, jelikož to vzbuzuje dojem, že cílem je ještě více diferencovat naší společnost ... boháč & chuďas ... je to ve stylu "já na to mám". Celou parodii považuji za zcela nemístnou.

11.12.2018 v 3:36 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 291 | Diskuse

Aleš Vavřinec

O ztracených mužích aneb chlapci v mužských tělech

Dnešní článek se mi nepíše úplně snadno. Z části proto, že píšu tak trochu i o sobě, o Alešovi, který tady žil a chodil vlastně ještě nedávno. Z části protože ztracených mužů potkávám mnohem více, než těch neztracených a těch ...

10.12.2018 v 19:24 | Karma článku: 24.12 | Přečteno: 988 | Diskuse

Jaroslav Herda

Špióny z Ruska a Číny tu máme a co dál? A co ti další?

Co zjistila BIS o těch dalších? O těch, které k nám poslal například strýček Sam, strýček Fritz a strýček Frantík? To zajímá nezanedbatelnou část našich občanů. Dokonce i některé politiky.

10.12.2018 v 14:54 | Karma článku: 26.82 | Přečteno: 1010 | Diskuse
Počet článků 153 Celková karma 24.34 Průměrná čtenost 2555

Jsem knihovnice, aforistka, fejetonistka, autorka deseti knih (Koukejte do výstřihů, Století vhodné pro ženu, Milostné předehry, Miniaturní neřesti aneb Pokoušení aforismy...) Za knihu fejetonů Koukejte do výstřihů mi Obec spisovatelů ČR udělila v září 2016 Čestné uznání Ceny Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu.

Najdete na iDNES.cz