Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bude mi třicet, a ještě jsem nespala s mužem

7. 07. 2018 1:18:12
Dnes, kdy se hovoří spíš o promiskuitě mladých lidí, si připadám jako archaický přežitek. Bude mi třicet a nemám za sebou žádnou intimní zkušenost. Někdy si přijdu tak nechtěná, že je to až k zbláznění.

Knihovnici se čtenáři někdy svěří i s tak citlivými okolnostmi svého života, že by to možná jinému nepovídali. Také jsem za čtvrt století za výpůjčním pultem naslouchala některým hodně zajímavým zpovědím a později je se souhlasem jejich vypravěčů zpracovala. Napadlo mě, že letní prázdniny jsou jako stvořené pro čtení skutečných příběhů. Druhý z nich mi vyprávěla Karla:

Když mi bylo patnáct let, spadla jsem z koně a způsobila si poranění páteře. Takže v době, kdy kamarádky chodily na diskotéky a randily, jsem byla samé rehabilitace, lázně, bolesti a dohánění učiva, abych mohla odmaturovat. Kvůli uzdravování jsem se naučila být trpělivá a věřila jsem, že mám všechno pěkné před sebou. Kromě léčení jsem v tom věku samozřejmě toužila po opravdové lásce, po vzájemném citu a představovala jsem si budoucího partnera jako milého kluka se spoustou zálib, kterému nebude vadit moje drobné pajdání, bude mě mít rád a pomůže mi s uzdravováním. Chtěla jsem s někým sdílet svoje touhy a myšlenky, chtěla jsem mít ráda.

Ale když jsem v osmnácti konečně mohla jít na svoji první taneční zábavu, seděla jsem celý večer jako pecka. Nikdo pro mě nepřišel. Přitom se každý kluk se mnou kamarádsky bavil, smáli jsme se u stolu, vtipkovali, možná i trošku flirtovali, ale jakmile se začalo tančit, šli vyzvat jiné. Tehdy jsem již skoro nekulhala, a i když záda občas bolela, nikomu jsem si nestěžovala. To já zásadně nedělám. Když takto podobně probíhaly i ostatní zábavy a diskotéky, přestala jsem tam chodit.

Po maturitě jsem nemohla za prací dojíždět, lékaři mi celodenní námahu zatím nedoporučovali, a tak jsem byla vděčná za práci, která se vyskytla v místě bydliště. Mám skvělé kolegyně, ale z hlediska možnosti seznámení to je doslova vztahový zabiják. Než jsem se stačila v životě rozkoukat, byla už většina kamarádek zadaná. Neměla jsem s kým jít do kina, vypít si kafe, jet na dovolenou. A situace z tanečního sálu se jako by vpila do mého života. Bylo mi přes dvacet a muži se se mnou chtěli jen kamarádit. Stala jsem se pro většinu přátel diskrétní vrbou. Každý věděl, že na Karlu je spolehnutí.

Vzpomínám, jak jsem na kamarádčině svatbě strávila valnou část oslav ve společnosti sympatického ženichova svědka. Měl podobné zájmy jako já a bylo mi s ním dobře. Domnívala jsem se, že mezi námi přeskočila jiskra, alespoň z mé strany určitě. Zájem z jeho strany mi potvrzovalo i to, že nešel s nikým tančit a celé odpoledne jsme se spolu královsky bavili. Logicky jsem čekala, že mě požádá třeba o telefon, už jsem to málem udělala já sama. Ještě že mi sbírání odvahy trvalo o něco dýl než jeho rozhodnutí vyzvat k tanci nějakou ženichovu příbuznou. Zatímco mě nevyzval do kola ani jednou, s ní protancoval zbytek svatby a se mnou se pak přišel jen rozloučit. Asi aby mě ujistil, jak moc fajn ženská jsem a je rád, že mě mohl potkat. Ani prý netušil, že by se se ženou dalo tak výborně povídat. A tak to prostě dopadne vždycky.

Občas stojím dlouhé minuty před zrcadlem a odhaduji, co je na mě tak odpudivého, že po mně nikdy žádný muž nezatoužil. Nezříkám se společnosti, neseparuji se doma. Začala jsem se setkávat s partou z bývalého jezdeckého oddílu. Vzali mě mezi sebe po těch letech zcela samozřejmě, ale už bych se opakovala, když pointa je vždycky stejná. I tady se všichni muži chtějí se mnou přátelit, poradit se, svěřit se, ale randit a spát chtějí s jinými.

Nedávno jsem se konečně svěřila kamarádce a ji mohla ranit mrtvice. „Kecáš, to není možný, copak žiješ ve filmu pro pamětníky?“ Nikdo si neumí představit, jak mi bylo trapně. Ona mi to prostě neuvěřila a od té doby se mnou mluví jako s někým, kdo má zvrhlý smysl pro humor.

Svůj úděl jsem si dobrovolně nevybrala, prostě se to stalo. Jsem společenská, oblíbená, chodím upravená a k mužům mám ten nejvřelejší vztah. Smířit se s tím, že jsem žádnému nestála ani za úlet, za jednu společnou noc, je pro mě traumatické. Stále nic nevzdávám, ještě pořád věřím. A zároveň přemýšlím, pokud ta chvíle nastane, jak tomu muži vysvětlím, že inteligentní a normální žena mého věku má nulové zkušenosti? Když jsem v patnácti, celá šťastná, čerstvě platonicky zamilovaná, zdravá, se spoustou přátel a celým životem před sebou, sedala na toho koně, ani ve snu by mě nenapadlo, jak hrozně se budu za dalších patnáct let cítit.

První díl letních příběhů byl tento:

https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668874

Autor: Zdeňka Ortová | sobota 7.7.2018 1:18 | karma článku: 43.82 | přečteno: 18153x


Další články blogera

Zdeňka Ortová

Nedělní večer neberte dramaticky

Zkuste ho vzít epigramaticky. Sice se nic nezmění na tom, že končí víkend, ale je šance, že se se mnou zasmějete.

22.7.2018 v 20:19 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 401 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Syn mi vyhrožuje penězi

Někde jsem musela ve výchově udělat chybu, ale nevím kde. Neplnoletý syn má víc peněz než já a začal mi jimi vyhrožovat.

22.7.2018 v 1:25 | Karma článku: 34.34 | Přečteno: 5552 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Vysokoškolačka nemůže být šťastná s dělníkem

"Já dělnickými profesemi neopovrhuji," říká paní Květa, "ale míchat se to nemá. Svůj k svému. Nechci přihlížet, jak si moje dcera – vysokoškolačka – ničí život s dělníkem."

14.7.2018 v 22:53 | Karma článku: 43.33 | Přečteno: 43256 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Neberte politiky moc vážně, všimli jste si, že oni nás taky tak neberou?

Devatero part žvanilů i s jejich kostlivci ve skříni se teď plaví po Nilu, holt, parlament má prázdniny!

13.7.2018 v 7:45 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 789 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Chalupský

Navigace

Před pár lety jsem se rozhodl, že pojedu autem do Cardiffu, hlavního město Walesu. Začal jsem plánovat cestu.

23.7.2018 v 6:16 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 124 | Diskuse

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)

Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.

22.7.2018 v 23:09 | Karma článku: 19.86 | Přečteno: 456 | Diskuse

Kateřina Velíšková

Jsem z Ameriky, můžu dostat slevu? Aneb o amerických židech v Izraeli

V Izraeli si člověk občas překvapeně uvědomí, že na některých místech je slyšet americká angličtina víc než hebrejština. Vztah americké diaspory k Izraeli je totiž pro židovský stát nesmírně důležitý.

22.7.2018 v 19:00 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 718 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Slavný spisovatel Goethe při psaní svých básní rád sedával ve stínu rozložitého dubu. Nemohl tušit, že na něm jeho krajané jednou budou věšet a mučit vězně z nedalekého koncentračního tábora.

22.7.2018 v 18:00 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 553 | Diskuse

Tomáš Babický

Proč rozhodují média o vládě?

Rád bych se zde velmi důrazně a hlasitě zastal ministrů Taťány Malé a Petra Krčála, kteří byli pod tlakem médií zcela nesmyslně donuceni odejít.

22.7.2018 v 16:04 | Karma článku: 29.45 | Přečteno: 995 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 29.54 Průměrná čtenost 2445

Jsem knihovnice, aforistka, fejetonistka, autorka deseti knih (Koukejte do výstřihů, Století vhodné pro ženu, Milostné předehry, Miniaturní neřesti aneb Pokoušení aforismy...) Za knihu fejetonů Koukejte do výstřihů mi Obec spisovatelů ČR udělila v září 2016 Čestné uznání Ceny Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu.





Najdete na iDNES.cz