Stala jsem se obětí intrik, tak se mstím
Knihovnici se čtenáři někdy svěří i s tak citlivými okolnostmi svého života, že by to možná jinému nepovídali. Také jsem za čtvrt století za výpůjčním pultem naslouchala některým hodně zajímavým zpovědím a později je se souhlasem jejich vypravěčů zpracovala. Napadlo mě, že letní prázdniny jsou jako stvořené pro čtení skutečných příběhů. Další z nich mi vyprávěla Simona:
Můj problém se zrodil před dvěma lety, kdy jsem po maturitě nastoupila do svého prvního zaměstnání. Přišla jsem do kanceláře plné žen naprosto nezkušená a na život mezi dospělými zcela nepřipravená. Později jsem doma našim vyčítala, že jediné, co mi při nástupu do práce dali za radu, bylo to, abych každého pěkně zdravila, že už nejsem na škole mezi kamarády a ve firmě si na slušné chování potrpí.
To údajné slušné chování jsem zanedlouho vyzkoušela na vlastní kůži. Ženský kolektiv se mi nelíbil. V kanceláři panovalo dusno a mě jako nováčka přijaly hodně vlažně. Nikdo mi pořádně nic nevysvětlil a měla jsem pocit, že jim dělá radost, když se ve své práci hned nevyznám. Pořád jsem se musela na něco ptát a dostávala jsem jen kusé odpovědi, no hrůza. Ale byla jsem chápavá a postupně jsem se docela dobře zapracovala i bez jejich pomoci.
Jednou si mě ale zavolala na kobereček šéfová. Prý jsem si měla pustit pusu na špacír a kritizovat nějak nevybíravě jedno z jejích nařízení. Nebyla to pravda. Jednak jsem byla v podniku krátce na to, abych se vůbec mohla k nějakým nařízením vyjadřovat, většinu jsem ani dost dobře nechápala a hlavně, komu bych se asi tak zpovídala. Některé z nepříjemných kolegyň v kanceláři? Směšné. Vedoucí mi přátelsky domlouvala, abych byla uvážlivější, že tu teprve začínám, a pokud budu mít nějaké připomínky, mám přijít přímo za ní a nestěžovat si jiným. Bylo mi do breku. Byla ke mně sice milá, ale nevěřila mi. Na odchodu mi řekla, že to kolegyně Stránská a Malá se mnou jistě myslely dobře, tak jim to nemám mít za zlé a zamyslet se nad sebou.
Když jsem se vrátila do kanceláře, obě se takřka roztékaly blahem, jak mi zavařily. Nechápala jsem to. Nikdy se nedozvěděly, že mi vedoucí jejich jména prozradila. Od té chvíle jsem nechtěla nic jiného než se jim pomstít. Musela jsem si počkat půl roku, ale podařilo se. Stránská se stěhovala a z podniku odcházela. Uspořádala večírek na rozloučenou a kolegyně mě pověřily koupením dárku. Najednou jsem jim byla dobrá. Jsem prý jediná svobodná a mám odpoledne fůru volného času. Vybrala jsem od každé domluvený obnos, koupila jsem dárek, na kterém jsme se shodly a pak přišla moje velká chvíle. Stránská se jako vždy vracela z oběda první a já jsem ten den polední pauzu trávila schválně v kanceláři. A přesně ve chvíli, kdy otevírala dveře, jsem začala předstírat telefonický hovor. Ustaraně jsem se hluchému sluchátku svěřovala, jak je mi trapné, že paní Malá jako jediná nepřispěla Stránské na dárek, a přitom se na rozlučku jistě pohrne. Účinek byl úžasný. Když na hostině paní Malá debužírovala domácí zákusky a pak je Stránské chválila, tak ta jen odfrkla, že zadarmo chutná všechno. Sice jsem se zapotila, stačilo, aby se Malá ohradila, Stránská si uvědomila, kde poznámku o lakomosti Malé vyslechla a mohlo se vše obrátit proti mně. Ale vyšlo to. Malá se urazila, vyčetla Stránské živé mrtvé a z večírku odkráčela.
Moje akce měla i další nečekaný dopad. Od té doby ji v kanceláři kolegyně moc nemusí, má nálepku té, co zkazila kamarádce večírek. A to se mi zalíbilo. Co prošlo jednou, může projít zas. A tak jsem s velkým zadostiučiněním začala znemožňovat jednu kolegyni za druhou. Stačila občas nevinná poznámka na něčí adresu pronesená ustaraným hlasem. Úspěch mělo i to, když jsem úmyslně jednu z kolegyň přestala na ulici zdravit a pak jsem se za jejími zády ostatním celá nešťastná svěřovala, jak mě mrzí, že mě právě tato kolegyně mimo kancelář ignoruje. Protože jsem s obviněním přišla jako první, a navíc ho herecky zvládla, neměla dotyčná později úspěch, když nezdravení popravdě sváděla na mě. Jo tak ona nezdraví tebe? A není to náhodou naopak. Máš tohle zapotřebí? Co ti ta holka udělala?
Jenže se mi vše vymklo z ruky. Měla bych se cítit jako v močálu, kde mi bahnité dno svírá nohy a nedovolí se odrazit zpátky na čerstvý vzduch. Ale já si v tom libuju jako ve vaně plné borůvkové pěny. Už neumím jednat normálně. Líbí se mi stavět lidi proti sobě. Tahat za nitky. Začala jsem takto jednat i mimo zaměstnání. Už v tom nechci pokračovat, ale nemůžu přestat. Nejvíc mě začíná děsit, že mi tento způsob chování mezi lidmi vyhovuje. Ale už to nejsem já. Paradoxní je i to, že od chvíle, kdy intrikařím, mám v kanceláři klid. Co klid? Začínám být dokonce oblíbená. Dusná atmosféra se mě nedotýká, vždyť ji pomáhám vytvářet. Ale neumím si představit, že by to jednou mělo prasknout, toho se bojím ze všeho nejvíc.
Přiznávám, že nejsem vždy dobrým rádcem a Simonino přiznání mi trochu vyrazilo dech. Tak nevím, měla by:
- Zajít se poradit s psychologem?
- Přiznat se v kanceláři a omluvit se?
- Nedělat nic a počkat, až to praskne samo?
- Změnit zaměstnání a začít jinde lépe?
Ale třeba vás napadne úplně jiné řešení.
Zdeňka Ortová
Když se vám klíště zakousne na choulostivém místě
Klíšťata netrpí studem a vlezou vám kamkoli. Mají na lidech nejraději teplá, tenká a vlhká místa. Snadno se k nim přisají a udělají si tam pelíšek.
Zdeňka Ortová
Zdvořilý důchodce se penze nedožije
Jednáním o zvyšování věku odchodu do důchodu se nějak nedaří, ačkoli jedno se zdá jisté. Tomuto zvýšení se zřejmě do budoucna vyhnout nelze.
Zdeňka Ortová
Chcete být zdraví? Jezte hodně dravě!
Nedivím se, když na návštěvě u babičky raději než po kolečku cukety, sáhnete po čerstvém štrúdlu a libujete si, že možná nebudete žít tak dlouho, ale za to radostněji.
Zdeňka Ortová
Letos jsem hodovníkům vajíčka nedávala. Víte, jak jsou drahý?
A protože nouze naučila Dalibora housti, dostala jsem nápad za všechny prachy, a přitom skoro zadarmo.
Zdeňka Ortová
Domácí výroba impotentního manžela
Je všeobecně známo, že výběr zaručeně motivujících slov může na manžela i po mnoha společně prožitých letech působit jako afrodiziakum. Ale na druhé straně...
Zdeňka Ortová
Český lev a filmy, které nepotěší
Já vím, že je potřebné točit vážné filmy s velkým poselstvím, filmy, které hledají pravdy a rozdírají duše i svědomí, filmy, které diváka zarazí do sedadla a sevřou mu hrdlo.
Zdeňka Ortová
Politik by vymámil z jalové krávy tele
Stačí zajít na předvolební mítink, politické shromáždění, podívat se na televizní zprávy či nakouknout do poslaneckých lavic.
Zdeňka Ortová
Nevíte, kdo napsal Sbohem armádo?
Jako knihovnice jsem na různé dotazy zvyklá, jenže čtenáři se často domnívají, že jsem něco mezi encyklopedií a googlem.
Zdeňka Ortová
Jsem žena a MDŽ mám ráda
K tvrzení, že MDŽ je svátek zprofanovaný, jen podotknu, že může být, ale ženy, kterým je věnovaný, rozhodně zprofanované nejsou.
Zdeňka Ortová
Nemáte charisma? Nevadí, lze ho natrénovat!
Slovo charisma je divné. Zní téměř jako lékařská diagnóza. Jako by se na vás obvoďák znepokojeně podíval a sdělil vám, že máte vyšší krevní tlak, artrózu a charisma.
Zdeňka Ortová
Dámské narozeniny jsou buď numerické lichotky nebo urážky
Mít v únoru narozeniny je za trest. Není nijak dlouho po Vánocích a gratulanti předpokládají, že oslavenec pod stromečkem nalezl všeho dosyta a teď by mu neuškodil dárkový půst.
Zdeňka Ortová
Kdo má peníze, může být hloupý, jak chce
Taky jste rádi, že jste si ve středu nemuseli vyzvednout svoje pololetní školní vysvědčení? Ani kdyby bylo plné jedniček?
Zdeňka Ortová
Na ortopedii jsem si dnes připadala jako Vlasta Burian ve filmu „U pokladny stál“
Nevěříte? Cha, to byste tam se mnou museli být. Podprsenku už si sice zapnu, ale rozpaky mi v hlavě chvíli zůstanou.
Zdeňka Ortová
Zvláštní vliv televize na moji psychiku
Zjistila jsem o sobě zajímavou věc a zajímalo by mě, jestli to máte taky. Zkrátka, jestli když si pustíte televizi, tak...
Zdeňka Ortová
Dvě glosy nejen na neděli
Jsou chvíle, kdy mi nestačí ani pět stránek. A jsou chvíle, kdy mi stačí pár slov a vím, že čtenář na první dobrou pochopí. A ještě líp, třeba se i zasměje.
Zdeňka Ortová
Když je žena v neděli sama doma
Nebuďte smutní, protože je neděle a nemáte ji s kým sdílet. Možná se vám to děje pravidelně, možná jen občas, možná po tom tajně toužíte a neděje se to nikdy.
Zdeňka Ortová
Manželská úskalí IV.
Sice se máte rádi, ale přesto jsou okamžiky, kdy máte pocit, že byste svůj protějšek nejradši přetrhli vejpůl, ačkoli jste jinak mírná jako ovečka či mírný jako beránek.
Zdeňka Ortová
Manželská úskalí III.
Sice se máte rádi, ale přesto jsou okamžiky, kdy máte pocit, že byste svůj protějšek nejradši přetrhli vejpůl, ačkoli jste jinak mírná jako ovečka či mírný jako beránek.
Zdeňka Ortová
Manželská úskalí II.
Sice se máte rádi, ale přesto jsou okamžiky, kdy máte pocit, že byste svůj protějšek nejradši přetrhli vejpůl, ačkoli jste jinak mírná jako ovečka či mírný jako beránek.
Zdeňka Ortová
Manželská úskalí I.
Sice se máte rádi, ale přesto jsou okamžiky, kdy máte pocit, že byste svůj protějšek nejradši přetrhli vejpůl, ačkoli jste jinak mírná jako ovečka či mírný jako beránek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 508
- Celková karma 32,80
- Průměrná čtenost 2199x
Facebook: Zdeňka Ortová, BLOG, BLOK, BLOČEK:
https://www.facebook.com/people/Zde%C5%88ka-Ortov%C3%A1/100006730388524