Bože, jak já tu Prahu nesnáším

11. 10. 2018 8:59:41
Je celá taková zaprášená, hlučná, neosobní, lidi tam do sebe žďuchají, neznají slůvka jako "s dovolením a prosím", a ještě mají při volbách úplně jiné názory než zbytek republiky.

No vážně. Například u nás na celé čáře vyhrálo uskupení Oživme Velvary a věřili byste, že v Praze si ani neškrtlo? :-)

Už je to tak. Včera jsem se asi po čtvrt roce vypravila do Prahy. Vyjížděla jsem z domova jako zdravím kypící jedinec a vrátila jsem se jako troska. Víte, jak člověk občas při sledování přírodních dokumentů obdivuje lidi žijící na podivných či životu nebezpečných místech, třeba na Špicberkách, nebo v čínských jeskynních obydlích, či v nejjižnější části Afriky v lese Platbos... Tak podobně jsem včera cestou domů smýšlela o obyvatelích našeho hlavního města.

Co se týká Prahy a hudby, na dlouhá léta mi toto slovní spojení v mysli opanoval třeba Mozart, jeho Figarova svatba a výrok „Mí Pražané mi rozumějí.“ Teď už si na klasika v Praze ani nevzdechnu. Hudbou je tu všudypřítomný vlezlý hluk, který nám z amplionů ve štědrých dávkách servírují snad ve všech obchodech a kavárnách. Ryčná muzika vyřvává i v malé kabince, kde si zkouším halenku a mám pocit, že až si ji přetáhnu přes hlavu, tak mi exploduje. Myslím hlava, ne halenka. Hlučnost té odrhovačky je asi taková, jako by vám doma ve špajzu koncertovali Alexandrovci. Z obchodu odcházím roztrpčena i z toho důvodu, že všechny zkoušené textilie vykazovaly značnou dávku silonové neprodyšnosti a stylové usedlosti. Návrháři asi usoudili, že když má ženská pár centimetrů nad průměr, tak si nezaslouží mít radostný šmrnc a zřejmě ji i připravují na návrat krimplenu.

Už jste si někdy potřebovali odskočit v paláci knih? Já jsem včera strávila v Luxoru na Václaváku nepříjemně dlouhé minuty natěsnaná v pidichodbičce před WC kabinkou. V takové chvíli si uvědomíte, že lidi nespojují stejné názory, ale tělesné utrpení. My tři ženy, z nichž jedna měla umyvadlo dobrovolně vražené do levé ledviny, protože jinak by se k nám už nevešla, a já nohy křížem, jsme se fofrem semkly, když nám došlo, že paní v kabince tak dlouho neřeší žádný vylučovací problém, ale že si tam spokojeně telefonuje. Opustit místnůstku se žádné z nás nechtělo. Před vchodem musíte vhodit do strojku desetikačku a ten mizera vás pustí dovnitř, i když ví, že je obsazeno. Takže každý další pokus o repete by vám zatřásl měšcem. A tak jsme si my tři začaly nahlas povídat o tom, co by se na toaletě dělat mělo a hlavně, co by se tam dělat rozhodně nemělo, protože to ostatním odsouvá kýženou chvilku, kdy by to tam taky chtěli dělat. Když nám potom paní, která byla první na řadě, prozradila, že už tam takhle čeká snad 5 minut a stále se v kabince nesplachuje, ale telefonuje, začala jsem hněvivě na telefonistku ťukat. Několikrát. Nevím, jestli poznala, jak jsem naštvaná, ale hovor ukončila. Po chvíli vyšla ven neevropsky vyhlížející žena. Byla velmi půvabná a její šikmo střižené oči na nás udiveně hleděly. Tipuji, že tam, odkud pochází, je telefonní budka a kadibudka to samé.

Než jsem nakoupila knihy a další věci, kvůli kterým jsem matičku Prahu navštívila, měla jsem v hlavě bláznivou diskotéku a tu protivnou hudební směsici jsem si odvážela i domů. Jinak nevím, proč by mi ještě ve vlaku v uchu setrvačně jódloval nějaký anglický popěvek. V jednom obchodě jsme na sebe musely s prodavačkou doslova křičet, abychom se přes ty decibely vůbec domluvily. Tak jsem na odchodu udělala rukou gesto zahrnující celou prodejnu a paní jsem řekla, že jestliže v tom musí celý den pracovat, tak je pro mě hrdina jako Meresjev. Ale prodavačka mi asi nerozuměla, nebo neví, kdo je Meresjev. Možná si z mé gestikulace a pár zaslechnutých slůvek vyvodila, že jsem Ruska a chci to tady celé koupit.

Já vím, že je Praha jedno z nejkrásnějších historických měst. Miluji její malostranské a staroměstské uličky, orloj, židovské město a Královskou cestu, ale poslední dobou jen v encyklopedii, kterou si doma v klidu listuji. Pak mám Prahu opravdu ráda a povzdych v nadpisu dnešního blogu neplatí.

Autor: Zdeňka Ortová | čtvrtek 11.10.2018 8:59 | karma článku: 32.83 | přečteno: 1845x


Další články blogera

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny (V)

Myslím, že dnešní ráno je jako stvořené pro hrníček dobré kávy, která rozpustí případné splíny jako první sluneční paprsky podzimní mlhu. Ale nepijte ji doma. Zajděte si do kavárny, tam se totiž můžou dít věci...

20.10.2018 v 8:47 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 311 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Když si ve vlaku není kam přesednout

Hromadná doprava má jednu zásadní závadu, a tou je hromadnost. Nahromadění většího množství lidí do uzavřeného prostoru nebývá vždy příjemným zážitkem.

18.10.2018 v 17:42 | Karma článku: 37.70 | Přečteno: 3557 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Vysokoškolačka nemůže být šťastná s dělníkem – rozuzlení

Tak aby bylo jasno, nikdy jsem svojí dceři nebránila, aby byla šťastná s dělníkem, a to nejen proto, že žádnou dceru nemám :-)

14.10.2018 v 9:37 | Karma článku: 39.03 | Přečteno: 10865 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny IV.

Myslím, že sobotní ráno je jako stvořené pro hrníček dobré kávy, která vás osvěží jako zahrádku dešťová přeháňka. Ale nepijte ji doma. Zajděte si do kavárny, tam se totiž můžou dít věci...

13.10.2018 v 8:58 | Karma článku: 20.14 | Přečteno: 502 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Trizuljak

Komunisté vznik Československa nectili - Slavili Den znárodnění

Komunistický režim neslavil vznik Československa. Nahradil jeho svátek ostudně a zlomyslně Dnem znárodnění a snažil se umlčet veškeré vzpomínky na demokratickou, předválečnou první republiku.

22.10.2018 v 15:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Michal Orság

Učitel jako módní arbitr

Žáci, studenti ani učitelé u nás nemusí povinně nosit uniformu a není ani nastaveno, jak by se učitelé měli oblékat, co je povoleno či naopak zakázáno. Měli bychom ale po učitelích a případně i žácích vyžadovat dress code?

22.10.2018 v 14:23 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 198 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I moudrý vladař může zklamat

Mají na to plné právo. Formálně je vše v pořádku: rok před vypršením termínu se Jordánci rozhodli, že zruší část mírové smlouvy s Izraelem týkající se dvou oblastí, v nichž platí zvláštní režim.

22.10.2018 v 12:20 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 417 | Diskuse

Petr Binder

Také rádi sushíte?

Podlehli jsme této japonské dobrotě. Ovšem kvalita je značně rozdílná, i ceny a podmínky. Někdy zajdeme na běžící sushi, jindy si ho připravíme doma. Zkusili jsme i slevové akce a krabičky v supermarketech. Nebe a dudy.

22.10.2018 v 11:23 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 296 | Diskuse

Karel Stryczek

Proč socialisti nenávidí prosperující Ameriku

Protože prosperitu nevytvořili oni. Nepodařilo se jim to nikdy a nikde. Prosperitu přinesli zemi lidé, kterým osobní svoboda umožnila vytvořit podmínky pro lepší život a předat příští generaci silnější, bohatší zemi.

22.10.2018 v 10:57 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 675 | Diskuse
Počet článků 140 Celková karma 26.06 Průměrná čtenost 2701

Jsem knihovnice, aforistka, fejetonistka, autorka deseti knih (Koukejte do výstřihů, Století vhodné pro ženu, Milostné předehry, Miniaturní neřesti aneb Pokoušení aforismy...) Za knihu fejetonů Koukejte do výstřihů mi Obec spisovatelů ČR udělila v září 2016 Čestné uznání Ceny Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu.





Najdete na iDNES.cz