Hokejové MS v květnu je zvrhlost

Tak dlouho hokejová federace posunovala začátky světových šampionátů kvůli případné účasti hráčů NHL, až teď sledujeme boje o hokejové medaile opálení a v plavkách.

Jsem člověk, který věří tomu, že se má vše dít v čase k tomu určeném. Vánoční dárky si nechci rozbalovat v dubnu, ale 24. prosince, dívky nemají rodit první dítě ve čtrnácti, ale ideálně po dvacátém roce věku, dva měsíce letních prázdnin mají být v červenci a v srpnu, a nikoli v říjnu a v listopadu, oběd se nemá jíst před půlnocí, ale v poledne. Tak co je divného na tom, že šampionáty v klasických zimních sportech, jakými jsou třeba skoky na lyžích, biatlon, krasobruslení, sjezdové lyžování a lední hokej si nejlíp vychutnám v čase, kdy mě mráz štípe do tváří a zkřehlé ruce si po návratu domů ohřívám objímáním hrníčku, ze kterého usrkávám čaj s rumem.

Jenže teď se to nějak zvrhlo. Tak dlouho hokejová federace posunovala začátky světových šampionátů kvůli případné účasti hráčů NHL, že teď sledujeme boje o hokejové medaile opálení a v plavkách. Časový pořádek se zvrtnul natolik, že teď už jen zbývá, abych si začala v půlnoci ohřívat bramboračku a smažit karbanátky.

Asi si teď říkáte, že mě přece nikdo nenutí, abych si nejdřív na zahrádce natrhala rybíz a pak červená jako rak s rubínem dohromady v televizi sledovala lední hokej. Tyhle pošetilosti si můžu odpustit, je jen mojí volbou, jak trávím volný čas. Ale když já mám hokej ráda. Jsem jeho fanynkou od šesti let a každý světový šampionát beru jako svátek tohoto sportu. Každý náš gól mě donutí k výbuchům spontánní radosti, zahrání hymny na počest vítězů mi způsobuje příjemné dojetí a šimrání slzí pod víčky, každá povedená akce, vydařená klička či šikovná přihrávka mě naplňují spokojeností. Nejsem typ diváka, který hráčům spílá, jsem divačkou povzbuzující, přející a nezdary odpouštějící. Ale na mou duši se mi na hokej fakt dívá líp, když vím, že až půjdu po zápase ven, tak si musím navléknout rukavice, omotat krk šálou a zašněrovat zimní boty. Prostě to k tomu patří.

Jedno je jisté, ani kdyby se Mezinárodní hokejová federace (IIHF) rozkrájela na pidikousky, NHL si svoji soutěž pojede podle svého časového plánu, a přes to vlak nejede. Je v tom příliš mnoho zainteresovaných okolností… no a hlavně peněz. Koneckonců, ani pro zámořské diváky nemá hokejové mistrovství světa žádný význam. To hlavní se přece odehrává u nich doma. Vzpomínám, jak si NHL udělala na téma startu hráčů NHL na olympiádě průzkumy v Kanadě a v USA, aby zjistila, zda si fanoušci přejí přerušení soutěže a start nejlepších hokejistů světa na OH. V USA bylo proti 73% respondentů, v Kanadě 53%.

Pokud by se uskutečnilo lidové hlasování, zvedla bych ruku pro pořádání světového šampionátu někdy v období listopadu až března, ale víc ani ťuk. Klidně oželím účast hvězd z NHL. Bude mi to líto, ale oželím. V Pchjongčchangu ti kluci taky nestartovali a přežili jsme. A vůbec to nebyl špatný hokej. Dostali konečně šanci hlavně mladí, kterým jsou olympijské hry primárně určeny. Já vím, že to hokejová federace s námi diváky myslí dobře, nechce, aby se NHL separovala, chce na šampionáty přilákat co nejvíc hvězdných hokejistů, ale pokud je to za cenu, že se letos na dánském ledě vytvářejí teplem vodní rybníčky a já u samostatných nájezdů překonávám chuť obdivovat moji rozkvetlou pivoňku královskou, pak je něco špatně. Ale ne u mě.

A jestli se ptáte, co budu dělat, až zítra budeme hrát s Ruskem, tak přiznávám, že bez ohledu na počasí v tom naše kluky samozřejmě nenechám, zasednu a budu držet palce. A jestli je to tedy k tomu časovému nepořádku nutné, tak si klidně v nočních hodinách ten oběd ohřeju, protože ve čtrnácti už porodit fakt nestihnu.

P.S. V roce 1947 se v Praze hokejový šampionát konal ve dnech 15. - 23. února, roku 1976 hostilo světový hokej Polsko 8. - 25. dubna. v roce 1982 se ve Finsku hrálo 15. - 29. dubna, letos se v Dánsku končí až 20. května... červnový termín se už přibližuje.