Miláčku, budu filmová hvězda

Blýsknout se v celovečerním rodinném filmu by odmítl leda pošetilec. Vnoučata na mě jednou budou pyšná. A navíc mě i za 30 let uvidí při každé repríze ještě bez berlí, naslouchátka…

Konečně se na mě usmálo štěstí. Tento týden bude u nás ve znamení filmařů a filmu. Režisér F. A. Brabec natočí ve Velvarech některé záběry do svého rodinného filmu Gump. Hlavní roli v něm hrají pejsek Gump a Bolek Polívka. Tedy herec Bolek Polívka, abyste si nemysleli, že tam hrají hlavní roli pejsci dva. Jen se nesmějte, že by nikdo čtyřnohému příteli nedal takové jméno. Pejsek mojí kamarádky se například jmenuje George Cloony, volají na něj Klůny. A u veterináře jsem jednou potkala paní s jezevčíkem. Jezevčík se jmenoval František Filipovský. Říkala mu Fando, ale nejprve mi ho představila celým jménem.

Ale zpět k filmu. Před chvílí jsem se dočetla, že i já mám možnost se ve filmu proslavit. Produkce natáčení totiž vyzývá místní obyvatele, aby se stali členy komparsu. Tomu snad nelze odolat. Blýsknout se v celovečerním filmu by odmítl leda pošetilec.

Představuji si, jak na mě jednou budou vnoučata pyšná, a taky jak v kině okřikují hlučící diváky, aby byli zticha a nerušili záběr, kde sedím v místním kostele svaté Kateřiny a vroucně se modlím, nebo jak prolévám alkohol hrdlem v restauraci Paris. To jsou obě místa, kde se bude natáčet. A těm mým mrňouskům budou zářit očička nadšením, že mě vidí sedět na sedadle vedle nich a zároveň stihnu být i na filmovém plátně. Ale taky je možné, že se čas premiéry filmu protáhne, takže se vnoučata budou puberťácky ošklíbat, že jim dělám ostudu, i když vskrytu duše budou cítit hrdost, že jsem se nebála do toho nejistého podniku vstoupit a nést herecky nezkušenou kůži na trh, protože takoví hajzlíci, aby ze mě měli druhý vánoce, to snad nebudou. A navíc mě při každé televizní repríze i za třicet let uvidí ještě celkem k světu - bez berlí, naslouchátka a inkontinenčních pomůcek. Tak, Zdeni, do toho, pěkně se obleč a vyfenuj vlasy, ať máš jistotu, že si tě vyberou.

Moment, ježišmarjá, vždyť já přece žádná vnoučata nemám... a bohužel ani mít nebudu, tak co bych lezla k filmu. No to tedy bylo o fous. Je zajímavé, jaké zdánlivě nepodstatné drobnosti rozhodují o tom, jestli se člověk proslaví. Tak než pro mě nastanou lepší filmové časy, pustím si o tom zatím písničku, jejíž název jsem si vypůjčila do titulu dnešního blogu:

https://www.youtube.com/watch?v=ldtSsCDUvIQ