Kdo mě alespoň trošku znáte, víte, jak jsem se těšila, že se dneska po delším čase opět sejdu se svými milými kolegyněmi a kolegy - blogery iDnes a se stejně milými adminy, kteří nad námi a našimi blogovými články spravedlivě bdí (když může být spánek spravedlivých, tak proč ne bdění, že jo).
Těšila jsem se, že bude příjemně a veselo. K veselí jsem chtěla například přispět tím, že při převzetí ocenění za druhé místo v anketě Bloger/blogerka roku místo děkovného proslovu zazpívám přítomným Ó, Velvary.
Mám však pro účastníky slavnostního setkání dobrou zprávu – uděluji Vám všem milost, nebo-li nezazpívám. Zdravotní okolnosti za mě rozhodly, že si potlesk a gratulace osobně nevychutnám, a ani já své ovace dnes v Praze nemůžu věnovat ostatním. Ani netušíte, jak je mi to líto.
A víte co? Zakazuji si být smutná, budu věřit, že příští rok se budu moct dostavit, i kdybych skončila poslední, ale o to víc budu tleskat těm, kteří si první příčky zasloužili. Tak se těšte, protože fandit ostatním, to já umím ze všeho nejlíp!!!
Vaše Zdeňka Ortová
P.S. A protože se o mém citovém rozpoložení evidentně dozvěděl můj ibišek, tak mi zrovna dneska rozkvetl pro radost hned tuplovaně.