Politici ještě nepochopili logiku ženských hormonů

Jestli si politici přečtou můj blog, byli by bláhoví, kdyby se na předvolebních shromážděních nezachovali podle něj.

Velvarka má na cestě do Kralup všehovšudy tři zastávky. Vlak si poprvé chviličku oddychne na Velké Bučině, pak ho čeká letmé spočinutí na zastávce Olovnice a nejdelší prodlení (jednu minutu) má na stanici Kralupy předměstí. Tentokrát nás mnoho necestovalo. Z Velvar nás vyjíždělo asi 12 a 4 pasažéři přistoupili na Bučině. Shoda okolností tomu chtěla, že až na jednu pánskou výjimku tentokrát cestovaly samé ženy. A teď prosím nepřestávejte číst a znechuceně odcházet od počítače, nebudu vás obtěžovat žádnou genderovou vyvážeností, ale tato okolnost bude hrát na kralupském předměstí zásadní roli. Když tam náš vagón zastavil, přistoupily dvě starší paní s nákupními taškami a jeden velmi pohledný muž v nejlepších letech bez tašky.

Logika hormonů by správně měla velet, aby se ženské pohledy stočily jeho směrem a osvěžily si nudnou jízdu. Ale nestalo se tak. Po pár vteřinách jsem si všimla, že my všechny jsme udělaly vpravo hleď, ústa nám zdobí jemný úsměv a oči roztoužený pohled. Na nástupišti totiž stál ještě jeden muž. Nebyl to od prvního pohledu žádný drtikol dámských srdcí. Měl montérkové kalhoty, vytahané tričko, skromný vlasový porost, mládí v tahu a v náruči psího voříška. Prostě žádnou čivavu, toy pudlíka nebo bišonka, ale úplně obyčejnou pouliční směs s mírným podkusem a rozcuchaným čumáčkem. Pán pejska drbal za ouškem a určitě mu něco milého povídal, protože hafík zvedl hlavičku a zkoušel pánovi olíznout bradu. A my jsme všechny okouzleně hleděly na tu sympatickou dvojici, protože žena zkrátka nemůže odolat muži, který se umí něžně chovat k malému pejskovi.

Něco vám řeknu. Tohle kdyby si uvědomili světoví politici, tak přestanou hrát na předvolebních shromážděních na voličské city chováním kojenců a hlazením dětských hlaviček, které jim k tomu účelu podstrkují jejich rodiče. Stejně to ovlivní leda tak houby s octem a ne volební výsledky. Ale jestli si někteří z nich přečtou můj blog, byli by bláhoví, kdyby si na každém mítinku nenechali olizovat nos nějakým roztomilým raťafáčkem. Stejně se divím, že na to zaplaťpámbu ještě nikdo z nich nepřišel.