Vánoce nejsou přetvařování podle kalendáře

„Kdybych měl zrušit všechny svátky v roce, Vánoce bych tam nechal. Protože svět, který slaví Vánoce, zapomíná na sobectví, myslí na radost druhých, projeví své nejlepší stránky...“ napsal o posledních dnech roku Jan Neruda a mnozí z nás se k jeho názoru jistě s chutí připojují.

A naopak ti, kteří s naším slavným klasikem podobné nadšení nesdílejí, protože Vánoc mají plné zuby už v době, kdy ještě ani nezačaly, začnou hartusit, že Nerudovi se to v relativním klidu devatenáctého století básnilo, když mu od října v obchodních domech řvavé ampliony nevnucovaly koledy a média ho dva tři měsíce dopředu nestrašila vánočním šílenstvím. A vůbec, Neruda nebyl nikdy ženatý. Netrápilo ho, kde vezme peníze na vánoční překvapení pro tchyni, voděodolnou empétrojku pro kluka a nemusel manželce každý rok předvádět v koupelně řeznický kapří rituál, aby potvrdil svoji mužskou roli. Stačilo mu třiadvacátého prosince zasednout ke stolu, ořezat tužku, naladit duši, sesumírovat pár dojemných vět, dohlídnout, aby se mu rýmovaly a měl o dárek pro maminku postaráno.

Promiňte, ale takto uvažovat zvládnou jen ti, kdo vánoční svátky ponížili na přetvařování se podle kalendáře. Ti, kdo si nedovolí něco svátečního pocítit. Ti, kdo se za něžné emoce stydí nebo jimi pohrdají. A ti, kdo je tím pádem neumějí ani svým nejbližším projevit, protože je to pro ně zbytečné a trapné. Ovšem to není chyba Vánoc. Něco důležitého a podstatného si mnozí lidé nechávají naprosto zbytečně unikat. Nectít staletími osvědčené, a navíc příjemné tradice, není hrdinství. Nectít dobré tradice je smutné a politováníhodné.

Vánoce si totiž děláme především v sobě. Když tohle dokážeme, pak se nenecháme vmanévrovat do činností, o které nestojíme a jsou nám protivné, byť byly proklamovány sebevíc. A jak jsme vůbec došli k tomu podsouvanému vánočnímu šílenství? Je to snad nějaké direktivní nařízení či vládní výnos? Zkoumala jsem zákony odsouhlasené poslaneckou sněmovnou, ale přísahám, že o novelizovaném vánočním šílenství není nikde ani zmínka, šílet se spíš dá z některých těch zákonů.

Pro mě jsou Vánoce sčítáním. Sčítáním přátel, na něž jsem si během roku udělala čas, sčítáním těch, kteří se letos mými přáteli stali, sčítáním zážitků, jež jsme společně zakusili. Jakmile začnete sčítat, kolik příbuzných vás během svátků vyjídalo, počet žlučníkových záchvatů a co vás vánoční nadílka zase letos stála, degradujete narození Ježíška na spotřebitelské orgie.

A pokud se bez kalendářem posvěceného obžerství fakt neobejdeme, stanovme si pro tuto příležitost svátek nový. Navrhuji třeba jednadvacátý duben, ten je volný. Takže dvacátého dubna vypleníme obchody, napečeme, navaříme a o den později zaujmeme - bez svátečních pocitů a duchovního rozměru - s nabroušenými příbory pozice u stolů.

No, uvidíme, zda se to ujme. Ale letos rozhodně šťastné a veselé sčítání.