Myslim, ze dotycne slecne ted nepomuze zadna rada, to prijde casem. Jen bych ji doporucil, at si sezene informace o tom, jake je to umirat v samote, viz Lida Baarova. Kdyby mohla vratit cas, tak by radsi prezila deset takovych tehotenstvi a porodu.

Karma za ochotu pomoci nevědomým. Rada pomůže, protože selhali vychovatelé, především z řad žen...matka, teta, babička, atp. Prostě ti, kterým důvěřuje, třeba lékařka. Jak historie ukazuje, poslání žen je nezastupitelné. O těch co se dostaly k moci a/nebo měly vliv na mocné se dokonce učí ve škole, viz Marie Terezie.

Pane Turečku, Vaše myšlenka o obklopení se rodinou je na prvním místě, díky za ni. Prostě jak si kdo ustele, tak si i lehne anebo jak kdo zaseje, tak i sklízí. Znal jsem osobně několik rodin s deseti a více dětmi, matky si nikdy nestěžovaly. Zvláště v době, kdy sourozenci jeden druhému pomáhali stavět rodinné domky, pomáhali si všelijak. Tohle jsou neměnné pravdy v každé společnosti. Ať se slečna optá svojí maminky, zda by znovu podstoupila těžkosti, které prodělala před jejím narozením a taky poté. Holt ženy jsou hrdinky, náš národ jich má neurékom...

Já bych to nikomu nerozmlouvala. Opravdu s sebou těhotenství a mateřství nese i nepříjemné věci a když bude mít dítě jen proto, aby vyhověla partnerovi nebo proto, aby "nebyla divná" bude to prožívat o to hůř. Já jsem miminko chtěla odjakživa (co si jako dítě pamatuju), pořídila jsem si dceru hned po maturitě a všechno jsem snášela a zvládala celkem dobře. Nejhorší pro mě byl nástu do práce, kdy jsem "svůj poklad" musela odevzdat do školky (ona tam ale byla moc spokojená) a pak jsem jí tam občas dávala i když nebyla úplně zdravá - kvůli práci. To mi vždycky rvalo srdce a přála jsem si partnera, který by mě zabezpečil tak, abych mohla pracovat třeba jen na 4 hodiny denně. Dnes mám 4 letého vnuka a užívám si to znovu. Jen materiálně jsme na tom tak, že dceři vypomáháme, aby mohla pracovat na půl úvazku a volit si práci podle toho, jestli je dítě zdravé nebo ne. Škoda jen, že jsem rodila tak brzy, protože kdybych byla už v důchodu, mohla by dcera pracovat normálně a já bych byla babička, co vyzvedává "po o" a stará se v případě nemoci. Jenže v dnešním systému to asi budu moct dělat až pro pravnoučata .

Skvělý názor. Děkuji Vám za něj.

U muslimek to neplatí = pohroma pro Evropu.

Děs je, když těmhle v pětatřiceti dojde, že i bez toho děcka ten život vlastně žádná hitparáda nebyla a začnou s tikajícími hodinami a nadějí, že to dítě by je přece jen snad naplnilo, zmateně pobíhat a shánět kohokoli na založení rodiny. Jenže zjistí, že chlapi co byli k něčemu už jsou rozebraní a zůstali jen ti těžko použitelní samorosti. (Oni třeba i v mládí použitelní byli, ale 20 let single života udělá své. )Takže se ukáže, že tak úplně "kdokoli" to být nemůže, že jejich nároky jsou poměrně vysoké a nabídka nedobrá. Přihlásí se do seznamky, setkají se se spoustou trosek a úchylů, s některými se třeba i vyspí, ale opravdový vztah už z toho většinou vykřesat nejde, protože obě strany už nemají moc co nabídnout, nejsou ochotny k nějakým ústupkům, a to hlavě proto, že už nefunguje ta oblbovací chemie mládí.

Fakt je, že umělé odkládání založení rodiny vede i tímto směrem. Jenže věk nejde zastavit a nic se nedá vrátit, v tom je život neúprosný a zároveň spravedlivý.

Bylo by možné té mladé ženě důrazně doporučit, aby nesedal do auta, je to nebezpečné. Můj kolega měl havárku, pak se dva roky potloukla po nemocnicích, mezi tím se pohyboval na vozíku. Z poslední nemocnice se vrátil již o berlích. Šel bydlet ke své staré matce, poněvadž se žena s ním zatím rozvedla. Mnoho jich při havárkách zemře, mnohem více než při porodech.

Jinak si však myslím, že problém je úplně jinde: Ta mladá žena nemá asi takového partnera, se kterým by tvořili pár na celý život. Pokud je to její případ, pak je lepší, když dítě nemá. Po nějakou dobu si bude užívat střídání partnerů a pak ji čeká samota spojená někdy se zatrpklostí, někdy s depresemi.

je jí dvacet....

No jo, to je škoda... Příklady sice táhnou, ale patří mezi ně i ty negativní.

Pokud by to šlo, tu schopnost porodit dítě bych si s ní klidně vyměnil. I za to utrpení by mi to stálo.

Tak to jste skvělej chlap. Moc Vás zdravím!

Nemá cenu odporovat. Řekněte jí, že má pravdu. Ve dvaceti takhle mluví každá - vždyť je ještě sama děcko. Nebojte, za deset let bude mluvit jinak.

No kéž by. Mě spíš znepokojují její argumenty a ráda bych na ně zareagovala správně.

To je nějaký nový trend? Mně naopak přijde, že rodí čím dál mladší holky...

Takových "antikoncepčních historek" koluje. A ta vaše slečna zapomněla na to, že bude muset přestat zobat antikoncepci, tedy si zkazí pleť a pokud se hned nezadaří, nebude si moct půl roku předem na den naplánovat dovolenou. I toto jsem slyšela, následované zničenou postavou, kariérou a konstatováním, že do padesáti je času dost, když Janet Jackson.

stále mladší? No - záleží na tom, s čím to srovnáváte. za mého mládí (80. léta) bylo běžné rodit kolem 20 (při maturitě na gymnáziu měla jedna holka dítě a tři byly už těhotné). Po r. 89 se to zlomilo, a protože si najednou mladí mohli užívat, dělali to i ti "déle mladí" - no a dnes se to začíná dostávat zase do normálu a poprvé nerodí ani nezralé holky, ani přestárlé maminky (mluvím samozřejmě o statistické většině)

no ve dvaceti dnes nemají holky ještě rozum - však ony jim začnou tikat biolgické hodiny... co ale pozoruji kolem sebe, tak skutečně vzdělané ženy mají dnes spíš víc dětí - lékařky, vědecké pracovnice, profesorky... někdy si říkám, že když nemá žádné dítě nějak levicová feministka "pracující" celý život v nějaké neziskovce z našich daní, která by ve stejných hodnotách (samá práva - žádné povinnosti) vychovala i dítě, tak je snad lepší, že zůstane bezdětná. A stejně tak žena, která si chce přivlastnit dítě a v případě rozchodu s partnerem ho ze svého sobectví připravit chce o otce - taková by snad taky radši dítě mít neměla

Tak, jak jsme kazdy jiny, tak prozivame ruzne i sve tehotenstvi. Kazda mame strach, jak to dopadne, ale rozhodovat se podle toho, ze nekdo jiny mel problemy, je hloupost. Ve 20 a u studujici divky je prirozene, ze jejim snem neni momentalne mit dite a ja verim, ze az bude starsi, muze zmenit nazor. Kariera, dostatek penez a uzivani si zivota je fajn, ale casem to take muze prestat bavit. A co pak?

Ja mam 4 deti, zazila jsem prekotny porod, uplne bezbolestny, vyvolavany i cisarsky rez, byla unavena a nevyspala, spoustu planu jsem kvuli detem musela prehodnotit, ale nelituji toho. Muj zivot byl naplneny vrchovate a kdyz umrel manzel, tak mi deti pomohly prekonat smutek a zoufalstvi. Nemuzete plakat a poddavat se depresi, kdyz se na vas smeje male miminko, ktere nevi co se stalo, nemuzete se sami utapet v zalu, kdyz musite byt oporou detem, ktere prisly o tatinka. Ted uz jsou vsechny deti dospele a ja si muzu uzivat prichazejiciho stari se svymi vnoucaty, tentokrat uz bez obrovskeho pocitu zodpovednosti, jako to bylo u deti. Mam spoustu zajmu a konicku, takze kdyz chci, mam kolem sebe porad nekoho. Ale mam i dost prostoru pro sebe a svuj odpocinek. Moje pritelkyne take deti nechtela, pozdeji to uz neslo a ted se boji, ze kdyz umre jeji nemocny manzel, zustane uplne sama. Je mi ji lito.

Karolínko, jste úžasná! Vás bych nejradši zvala do knihovny na besedy pro dospívající. Právě takovým lidem, jako jste Vy, by potřebovali naslouchat. O takových osudech slyšet. O té každodenní statečnosti a užitečném životě. Je to sice bez slávy a titulních stránek, ale ta spokojenost je opravdová, bez pozlátka a trvalá. Děkuji vám za ta slova!