Myslím, že na vině je sobeckost dnešních lidí. V médiích je VIP ten kdo opilý udělá nějakou rutiku, nebo trestný čin a hvězdou je dívka či žena, která někde ukáže kalhotky. Ale práce a to co opravdu dokázali, není za nikým vidět. Proč nám neukazují vědce, sportovce, spisovatele ? Už nejsou zajímavý, jak za do Masaryka, který si je zval do Lán, aby v neděli vyprávěli národu ? Byl jsem vychovávám k úctě, pracovitosti ... I když mi to v životě nevyšlo, jak jsem si vysnil, vždy jsem vstupoval do vztahu s přesvědčením, že moje žena udělá vše pro nás, pro rodinu a že i já udělám to stejné. A že to někdy nevyšlo ? Myslíte, že jsem ji měl o to méně rád ? Každý někdy děláme chyby. Byl jsem vychovám jako muž. Když jsem minulý týdem poslouchal 2 mladíky, jak se ve frontě v jídelně bavili o jídle, máslem jsem omdlel. "Myslíš, že ta omáčka je bez lepku a je BIO ? No asi si ji nedám, určitě to nebude dobré !" Takhle snad nemluví ani pubertální holky. Bohužel spousta z nich je z rozvedených rodin a otcové se o ně buď nezajímali, nebo jim v tom matky bránily. Máme tak tedy to, co jsm zaseli. Jak z toho ven ?

Děkuji Vám za zajímavý názor. Jak z toho ven? Snad jedině mluvit s nimi. Nebát se říkat svůj názor, i kdyby byl opačný od toho jejich. Lidi spolu málo hovoří, málo si naslouchají. Pak mladí popřejí sluchu každému nesmyslu, který jim někdo šikovně nasadí do hlavy, ať to jsou média nebo kamarádi. Samozřejmě, že spousta z toho, co slečna uváděla, je pravdivá a skutečná, ale právě takové informace se musí vyhodnotit hodně citlivě, aby nenapáchaly nevratné škody.

Musím priznat, ze slecne rozumim a castecne s ni souhlasim. Zrovna bcera jsem se o tom bavila s kamaradkou, co po letech tahanic u soudu dostala dite do sve pece a despoticky tatinek doporuceni soudu k navsteve psychologa.

Souhlasim s tim, ze mi nepripada fer to, ze zena stravi mnohy 9 neprijemnych mesicu vytvarenim ditete (vim, o cem mluvim), omezeni ve svem zivote, koniccich, svobode, nici si zdraví a i onen vzhled. Pak v bolestech s nasazením života porodi a dalsi minimalne rok opet obetuje svoji svobodu, konicky, "normalni" zivot, zvlast pokud nema babicky ani penize na hlidani a manzel se věnuje predevsim svym zajmum... A pak prijde po 3 letech chlap l hotovemu, vypiplanemu decku s tim, ze ho chce vlacet ode dveri ke dverim ve stridave peci, protoze on si nasel mladsi krasavici s nezhuntovanym telem, svezi a plnou zajímavých konicku. Neni to fer. Na druhou stranu bych ani kvuli tomuto riziku nikdy nedala rozhodnutí nemit dite. Je to nejlepsi vec, ktera se mi v zivote prihodila. At je to jakkoliv narocne, ta bezmezna vzajemna laska se svym ditetem je neskutecne krasna emoce. Navic dela zeny silnejsimi, moudrejsimi, nad věcí, dava nam uvedomeni sebe sama, sve sily, energie... Materstvi nas dela lepsim clovekem, nez jsme byly driv. Navic je to laska ktera, narozdil od tech ostatnich, trva navzdy. A vychovavat vlastni deti je mnohem dulezitejsi a vic naplnujici, nez sezeni v korporatu nad debilni prezentaci, u ktere se pulka lidi nudou dloube v nose. Treba tohle slecna jednou sama pochopi. ;)

Perfektně vyjádřeno Je možné, že takhle šikovně s ní ještě nikdo nepromluvil.

Na to je rada velmi jednoduchá: jako u všech ostatních životních rozhodnutích se člověk musí rozhodnout především sám za sebe a učinit vlastní volbu. Může si sice vyslechnout názory obou stran, ale, jak už to tak bývá, žádné zaručené pomocné pravdy ani jistoty pro taková rozhodnutí neexistují a to, co zažili jiní, platí zase jen pro ně. Nakonec - holce je dvacet, takže ještě ani takové rozhodnutí dělat nemusí. A až se později rozhodne jakkoli, může být v klidu, všechno vždycky nakonec nějak dopadne. Umění štěstí je umět přijmou to, jak to nakonec dopadlo.

Ano, s tím naprosto souhlasím

Nejlepší je vybudovat si kariéru, nechat si uměle oplodnit náhradní matku a na chlapy se úplně vykašlat.

Každé těhotenství je jiné a každé má svoje - strávila jsem 4 měsíce v nemocnici, abych donosila. Syn se narodil s rozštěpem rtu, dásně a patra. Tenkrát jsem to brala jako trest. Dnes už vím, že to bylo požehnání... dalo mi to jiný náhled na život a nic z toho bych nechtěla změnit.

Moje babi říkávala: "Některá rodí za housku, některá za dvě a některá ani za pecen chleba..."

Díky, že o tom píšeš, Zdeni

Smekám, Jani!!! A souhlasím, takové a podobné osudy posunují životní hodnoty ke skutečně cenným věcem, k těm, které jsou opravdu důležité a ty zástupné záležitosti, které se jiným jeví jako problémy, nemají šanci.

Zda se, že názory dalších mladých žen si tu asi nepočteme, zatímco muži mají k tématu více co říct. No, není to jednoduché období a už během něj by se měla na 100% projevit úcta a sounáležitost s matkou svého dítěte. A řada pro tu mladou slečnu? Důležité je být silnou a cílevědomou ženou, ne před životními výzvami utíkat. Taky se rozhodla studovat školu, kterou někteří nezvládli a ona to kvůli tomu nezabalila předem. Protože co kdyby.... že?

Skvěle řečeno, děkuji.

...doufám,že nodmítají tu "cvičnou" přípravu...to by bylo velmi zlé...

To je ta dvojsečnost feminismu. Ženy chtějí mít to co muži, čímž se jim stávají stále podobnější. A po mužích se chce, aby přebírali ženské role, protože po těch ryze mužských není poptávka. A tím jsou čím dál více jako ženy.

A střídavá péče i nechuť rodit jsou jen dva z příznaků.

Děkuji Vám za upřímný názor.

Že Evropa vymírá včetně nás není nic nového Ale aspoň nynější moderní kultura, spíše tedy multikultura umožní to, že zdejší původní obyvatelé budou nahrazeni za nedlouho občany jiné kultury. Svět se sice nezboří, ale Evropa už nebude Evropou

To opravdu do budoucna reálně hrozí. Nemám z toho dobrý pocit.

Ano, i takové patálie bývají spojeny s porodem, každá to má zkrátka jinak. U porodu si přísahá, že "už nikdy!" Ale až se podívá do těch kukadel a zažívá první krůčky a slovíčka, pak jdou trable úplně stranou. Nikdo nikdy by neměl být sám, v tom dobrém, i zlém. Ale na to člověk kolikrát přijde, až už je pozdě. Zdeňko

Svatá pravda, Jitko Tato zkušenost je nepřenositelná, to se musí zažít, teprve pak vše sepne, zacvakne a je na svém místě.