No tak to vůbec nemusí být pravda, pokud se jedná o vysokoškolačku humanitního oboru např. genderová studia, tak takový řemeslník doplní do rodiny to, co vysokoškolačce chybí, což je racionální rozum.

Pokud by sis článek přečetl, tak bys zjistil, že studovala práva.

Nechci tímto shazovat ženy, ale z vlastní zkušenosti vím, že daleko lépe snášejí vzdělanějšího partnera ženy, než muži. Žena cítí k vzdělanějšímu muži obdiv (bylo mi řečeno), kdežto mužská ješitnost si málokdy připustí úctu či obdiv vzdělanější ženě. Bohužel, v tomhle jsme pořád tak trochu ve středověku....

Děkuji za zastavení i pravdivou připomínku. Když jsem příběh zpracovávala, tak mě, na mou duši, také napadlo, že v opačném gardu se toto nijak moc neřeší. Pokud je vysokoškolákem manžel, a navíc je ještě hodně vytížený v práci, bývá naopak vděčný za dobré zázemí, které mu jeho žena vytváří. Dvoukariérové manželství také nebývá moc šťastné. Moc ráda vzpomínám na kamaráda mého tatínka. Bohužel již nežije. Byl to opravdu vážený a ctěný pan profesor, významný lékař, který zachránil stovky životů a na klinice si ho kolegové nesmírně vážili. Na sklonku pracovního života byl hojně zván na zahraniční lékařská sympozia, protože jeho renomé překročilo již dávno naše hranice. A manželkou této kapacity ve svém oboru byla celý život kuchařka ze školní jídelny. Měli se opravdu moc rádi, krásně se k sobě navzájem chovali, a pan profesor o své paní vždy hovořil s velkou úctou. Samozřejmě, že spolu nemohli probírat odborné věci, ale co se týká vztahů na pracovišti, tak si moc pochvaloval ženskou intuici a "selský rozum" své paní, a na její rady v tomto směru hodně dal.

Jestli to takhle může platit i naopak, to vážně nevím. Nejsem v této situaci, můžu jen uvažovat.

Souhlasím s tím, že žena má být hloupější, nežli muž. Pokud tomu tak není, tak se ho bude snažit ovládat a manipulovat, což vede k potlačování agrese u muže a ten po čase může dost ošklivě vybuchnout, nebo utéct od rodiny, protože už to prostě nevydrží.

To máte těžký, někdy bývá laťka proklatě nízko.

A proč by truhlář nemohl jít do opery.?

Proč by si právník nemohl povykládat na večírku s truhlářem o výrobě nábytku ?

Proč se přetvařovat ? Služba v diplomacii ? Cožpak našim "diplomatům"

po rautech nelezly klobásy z rukávů ? Tak jsem to alespoň četl. Diplomacie

to je kariéra ? Já umím dobře polsky, něco česky, slušně anglicky a německy ̈

a v životě mne nenapadlo usilovat o kariéru diplomata.

A cožpak si skladník ve šroubárně nemůže přečíst Vergilia v originále ?

Skladníky ve šroubárně a truhláře bych nepodceňoval.

Na druhou stranu, kolik truhlářů a skladníků, co chodí do opery, na společenské večírky a čtou Vergilia v originále znáte?

Mě to trochu připadá jako opsané z takových těch Ona dnes poraden.

Děkuji za roztomilý názor. Věřte, že život sám je mnohem pestřejší, než časopisové poradny. Moje "letní příběhy", které zde od začátku prázdnin uveřejňuji, jsou skutečné příběhy čtenářů knihovny, kde pracuji a napsala jsem je s jejich svolením.

Ještě, že dcera nezdědila inteligenci po Vás

Autorka nepsala o své dceři - přepsala příběh jedné konkrétní ženy a její dcery.

Jestli holka ráda výstavy a koncerty a týpka baví jen televize, jsou to rozdílný zájmy a to může k potížím vést. Ale stavět problém na propasti mezi vysokoškolačkou a vyučeným, to je s prominutím hloupost.

Já v takovém vztahu žiju už dvanáctý rok a neříkám, že by u nás neexistovaly spory nebo že se neustále vznášíme na obláčku, ale troufám si náš vztah označit za šťastný. Rovnováha či nerovnováha v titulech fakt manželství ani nezachrání, ani nepotopí.

Děkuji za krásný a rozumný názor. Jednomu z diskutujících jsem o něco níž odpovídala, že na konci prázdnin bych ráda napsala blog, kde chci odtajnit, jak jednotlivé "letní příběhy", které zde uveřejňuji, dopadly. Například další článek, který chystám, je o tom, jak syn vydírá matku penězi. Je to také hodně zajímavý příběh ze života. Tak jestli občas blogy rozkliknete, dočtete se koncem srpna i to, jak se momentálně má dcera paní Květy.

Pěkný den Vám přeji.

Výše zmíněné premisy už neplatí. O vysokoškoláky humanitních oborů už nikdo nestojí a jsou rádi, když si najdou práci na recepci. Stolař si ale může vydělat, zvlášť pokud má vlatsní provozovnu slušné peníze a stát se úspěšným podnikatelem s neustále se rozšiřující výrobou. Na vesnici navíc nejsou takové náklady. Stolaři, které znám jezdí na luxusní dovolené do Afriky za více než padesát lidí a kandidují do voleb v parlamentu. Pookud dělají specializovanou výrobu, mají vystaráno. V zahraničí si vydělají ještě více. Znám inženrýra, který nechce vykonávat vysokoškolskou profesi a stal se raději stolařem, protože tak se má lépe.

Kolega z práce vystudoval politologii...A dělá na poště.

teď už vím, proč o mě žádná vysokolačka ani nezavadila

Pročetla jsem většinu diskuze a je to velmi zajímavé. Hodně lidí tu píše jak znají osobně manžele, kde jeden je VŠ a druhý ne. Dovolím si jednu řečnickou otázku - kolik z těch manželství tedy funguje tak, že ten bez vzdělání začal chodit do divadla a na výstavy, sledovat ČT24 a mluvit spisovně (nadsázka) a kolik z těch manželství funguje tak, že ten s VŠ začal trávit večery v hospodě na Růžku, doma nebo na chalupě? Jak jsem řekla, je to nadsázka, ale myslím, že odpověď je jasná..

A to vadí? Na základě čeho usuzujete, že "chození do divadla a na výstavy, sledování ČT24 a spisovná mluva", udělají člověka spokojenějšího, než "večery v hospodě na Růžku"? Třeba je to právě tak, že ten vzdělanější zjistí, že ho mnohem víc naplňuje spokojený život "nevzdělanců", než honba za (mnohdy pochybnými) intelektuálními hodnotami.