Jednoznačně chyba ve výchově. A nesváděl bych to jen na chybějící mužský element v rodině.

Abych pravdu řekla, marně přemýšlím, kde paní Jana tu zásadní chybu udělala. Myslím výchovnou. Byla chápaná, tolerantní, obětavá. Znám spoustu dětí, které tohle doma nemají a nežijí moc veselé dětství. A Ondra to všechno měl a přesto... Výchova je prostě jen první krok, ale kterou cestou se vydáme, to je otázka.

Tohle mám doma taky.

Přisuzuju to hormonům, mentální nedospělosti a rozmazlenosti.

Jelikož náznaky pomalého dospívání tu jsou, tak se snažím být trpělivý, požád dokola vyjednávám a čekám, že dostane rozum.

I když pravda u dabingové hvězdy to může být jinak.

Ta doba dospělé nedospělosti je pro rodiče občas krutá. Má různé varianty, ale v důsledcích se rodinné příběhy sobě podobají. Prostě to hlavně vydržet a doufat, doufat .

Na výchovu rozmazlenýho fracka je už asi pozdě, když neměla jeho matka sílu dát mu pár facek za tu jeho sobeckost a neomalenost, tak ať si teď nabije ústa sám.

Tobě, Zdeňko.

Děkuju, Pavli! Ano, nechat ho, když si myslí, že má rozumu dost.

Nemohla jsem dát do příběhu úplně vše, co mi jeho maminka vyprávěla, to by bylo půlhodinové čtení, ale je tam vše podstatné. Nemám tam, myslím, její povzdech, že vlastně strávil dětství mezi dospělými, v dabingu ho všichni chválili a drželi nad ním ochrannou ruku. Asi si brzy připadal takový výjimečný a mezi vrstevníky se neuměl jinak prosadit než vytahováním, s kterým hercem si tyká apod. Možná i to hraje dnes roli.

Pěknou neděli Ti přeji!

Skvělý příběh s dobrou,byť neveselou zápletkou. Karma

Co bych poradila mámě? Není dobré řešení a to ona i vy samozřejmě víte. Dala bych mu půlku a řekla, že druhou půlku spolka nenadálá investice.

Děkuji Vám, Jitko! Taky jsem si říkala, že měla dávat půlku na účet, ke kterému by neměl přístup a peníze mu jako překvapení vyplatit, až je bude v životě opravdu potřebovat. Třeba na studia, na založení rodiny a podobně.

Těžko se radi, já bych asi odpočítala určitou sumu na náklady zejména na provoz auta, které sloužilo jeho výdělečné činnosti a jiné náklady dle uvážení a zbytek mu dala ať jde. Až vše utratí a bude se chtít vrátit tak jedině za podminky, že si dodělá školu, ovšem při zaměstnání...a také si upraví vztah s matkou...

I to je možné. Prostě být trochu praktická. Nebýt jen tou všeodpouštějící a všechápající mámou. Jak má člověk moc umetenou cestičku, neví ani, jak vypadá koště.

Nechat ho, ať si ten čumáček rozbije sám. Nic jiného neprojde.

Klárko, přesně tak. A na cestu mu přidat kapesník, aby si pak měl ten nos do čeho utřít!

d) je spravne...

Bude to bolet, ale co se da delat

Ano. Možná je to tvrdé, ale když si nevyzkouší, jak pomalu se peníze střádají, ale jak rychle se pak dovedou kutálet, tak nic v životě nepochopí.

Jestli si to nastavili tak, že "peníze Ti šetřím, až budeš plnoletý", tak to tak prostě je. V tomhle věku už se může rodič na hlavu stavět, ušima odrážet a suché vrby stavět, zmůže jen málo a může stavět jen na tom, co si do společných hodnot naskládali dřív.

Zrovna nedávno jsme doma vzpomínali (byl k tomu jakýsi zásadní důvod) na dobu, kdy jsem byla s dcerami sama. Doba to byla dlouhá a já měla jen svůj knihovnický příjem (žádné výživné) a ještě jsem i sama studovala. Naučili jsme se nemožné, u nás v rodině se nevzdáváme. Nejde to? Zaber...

Holky poznaly cenu peněz, všechny jsme poznaly cenu sounáležitosti a pomoci. Jo, krušné to bylo. Dnes jsou z holek samostatné mladé, vzdělané dámy, které si celé studium prostě částečně financovaly samy, nešlo to jinak (byly ve škole současně). Peníze jsou určitě fajn. Někdy by jen prostě měly přijít v pravý čas a zvláště dítě by nemělo mít "život zadarmo".

A vážně míněno - pokud tato matka existuje...na jejím místě, než bych to vzdala, vyrazila bych za nějakým šikovným psychologem (pěkně zaplatit ze synkových korunek) na radu, jestli se s tím ještě nedá nějak chytře pracovat nebo aspoň situaci korigovat. A v případě "plánu B", jak tenhle životní zvrat a citovou ztrátu sama co nejlépe zvládnout. V tom totiž kámošky nepomůžou a pro osaměle žijící ženskou ve středním věku je to nebezpečná situace.

Janičko, děkuji Vám za zastavení a za perfektní příklad! Líbí se mi i Vaše věta, že by dítě nemělo mít život zadarmo, to jste definovala výborně!

Váš příběh a zdravý postoj k životu je mi blízký a moc se mi zamlouvá!

Zdeni, to je smutny obrazek, otcovsky element tam proste chybi. Myslim, ze by se matka mela zaprit a vypustit syna do sveta se vsim vsudy vcetne tech jeho penez, aby si natloukl cumak sam. Jinak synator nikdy nepochopi, o cem je zivot.

Děkuji za návštěvu, Jane! Máš pravdu, dokud si dítě nerozbije nos samo, neuvěří, že to bolí. A rodič je pak už jen pasován do role pozorovatele a modlí se, aby se jeho dobrá výchova přece jen zúročila.

Pěknou neděli přeji!

Malý plšík lezl v noci po lískovém keři a zlobil svou mámu.

- Já chci jít na procházku, říkal jí pořad.

- Tak se procházej po větvích, odpovídala mu máma

- Chci VELKOU procházku, zlobil plšík.

- Tak se procházej po VELKÝCH větvích.

- To není dost velká procházka. Chci VĚTŠÍ.

Chudák máma, co měla dělat? Naplácat mu?Šla se poradit s dědečkem. Dědeček plšík byl stejně maličký a roztomilý jako všichni ostatní plšíci, jenže byl moudřejší.

- Dědečku, co se stane, když svému synu zakážu opustit rodný keř? ptala se máma.

- Uteče, řekl dědeček plšík bez rozmýšlení.

- Víš to jistě, dědečku?

- Jistojistě, kýval dědeček. (Daisy Mrázková: Auto z pralesa) Krásnou neděli, Zdeňko

Milá Ivo, to je nádherný!!! To by si měl každý rodič vyšít na dečku a vyvěsit nad jídelní stůl. Je to odpověď, která nestárne.