Zdeni, ta holka je chudák. Pokud nezmění sama sebe a svůj přístup k ostatním bude čím dál tím nešťastnější.

Díky za článek, hezký večer.

Mladej, blbej a nadšenej produkt českého školství dokáže ledacos přijmout jako normální dospělé chování...

Zajímavá, složitá a zároveň v našich luzích a hájích dost běžná situace. I když některé země jsou na tom co do kultury vztahů na pracovišti "ještě lépe".

Jeden recept (trošičku z vlastní zkušenosti) bych měl. Je rozhodně třeba odejít a osvobodit se od daného pracovního a vztahového prostředí. Ale to nestačí. Je třeba při každém setkání s někým z bývalého týmu pronést chválu: "Vy to tam teď děláte senzačně, mám z toho radost, jak vám to jde". A když se se zeptají: "Jak se máš, jak se ti daří?", je třeba vždy odpovědět, že skvěle, že odchod vám prospěl, a že díky tomu máte dnes nové dobré šance uplatnění. Problém je ale dopracovat se k tomu, aby tyhle hlášky nebyly předstírané, aby měly pravdivý základ. A to dá pořádnou fušku!

To je dobrý návod. Ano, tomu bych dala šanci, protože to by mohlo být sakra funkční. Ale stejně mi přijde smutné, že i tohle musí být součástí života dospělých.

já doudám, že i na tuto sviňu se jednou dovaří voda

Zdrhnout, než to praskne. Intriky jsem také zažila, přišlo to dokonce zdola a bylo to fakt hnusný. Navíc jsem v té době byla ještě mladá a blbá a věřila tomu, že to praskne a příslušným osobám se to vrátí i s úroky...

No právě, člověk chce věřit tomu, že náprava přece musí přijít, že to takhle nemůže zůstat... a pak to prozření, že je všechno jinak, hmmm, to bolí.

Zdeni, tohle je zapeklitá situace... to já moc neuměla řešit. Ale souhlasím s paní Majovou ... Je to moc špatný pracovní začátek ... Tobě karma a děvčeti

Zaplaťpámbu, že jsem se s něčím takovým nemusela nikdy popasovat. Jsem duše křehká, já bych bulila, kudy bych chodila. Přeji příjemný večer, Vlasti!

Tady mi nenapadá nic, nikdy jsem nic takového nepoužila a proto tomu nerozumím a neumím nic poradit, neznám to...

To samé napadlo, Nadi, mě, když jsem příběh vyslechla. Mně se zamlouvá, co radí pan Szabó. Odejít, ale na rozloučenou vše pravdivě odvyprávět. Jen tak může jinde začít s čistým stolem i svědomím. Asi tak.

přeji dobrý den,

osobně bych jí doporučil dát výpověď a před jejím uskutečněním uspořádat kolektivní sraz, na něm si vzít slovo a vše jim popravdě odvyprávět - jedině tak bude moci nastoupit jinde s troškou sebedůvěry sama v sebe a zkusit to znovu bez těch intrik

ne, že by se tím před kolektivem očistila ale mohlo by jim to všem otevřít oči a mohly by si uvědomit, že i ony na tom mají každá svůj podíl - šéfovou počínaje

Ale to vůbec není špatná rada. Já bych taky volila odchod. Pokud by to udělala i s kolektivním srazem, jak navrhujete, tak by mohla očistit hlavně samu sebe pro vlastní budoucnost. Fakt je, že jestli v tom prostředí zůstane, už se z toho nemusí nikdy vymotat.

Přiznám se po delším váhání, Zdeni, že tomuto nevěřím. Manipulátoři takhle nejspíš neuvažují.

Buď netuší, že manipulují, protože jejich vnímání reality je odlišné, nebo to dělají vědomě a ani je nenapadne, že je to špatně.

Manipulátoři s výčitkami svědomí? Takoví nejspíš ani nejsou.

To víš, Jani, musím to vždy přijmout tak, jak je mi to vyprávěné. Pár doplňujících otázek položím, ale zásadně nevyjadřuji pochyby, abych toho, kdo se chce svěřit, nezklamala nedůvěrou apriori. Jestli jsem to dobře vnímala, tak slečna do té doby neměla s pletichami žádné zkušenosti. Myslím, že ji to nepřátelské chování kolegyň zastihlo hodně nepřipravenou. Byla poprvé v kolektivu žen různých věkových kategorií. Holky ve škole na sebe taky zkoušejí různé habaďůry, ale pořád jsou to vrstevnice, to je o něčem jiném. Fakt je, že jsem ocenila, že si uvědomuje, že se jí to manipulování zalíbilo, že si to přizná. Ale to nic nemění na tom, že se mi to příčí.

intrikány a mstivé lidi nesnáším -lepší z takového prostředí odejít

Ano, už teď je z toho, Libuško, začarovaný kruh. Je to taková mizerná situace, ať se to vezme z kterékoliv strany.

;) čím více ovládání, tím více bolesti na konci pouti. Všeho do času...

:)

Nevěřila bych, že když někdo začne na oplátku kapat jinému jeho vlastní medicínu, že to nakonec zachutná i jemu. Je to pro mě zvláštní a divné.