moc pěkné vyprávění Zdeni-já bych o trapasech mohla napsat hotovou bichli

Napiš, Libuško, já taky na sebe všechno prásknu, jen když je veselo a lidi se zasmějou.

Vlastním dost vlastních trapasů, tedy soucítím s těmi, které to potkalo :)

Někdy to jsou, Jani, hodně horké chvilky, ale vzpomíná se na ně s úsměvem. To mám na nich nejradši.

Každý z nás určitě nějaký trapas zažil - to se může stát, ale směje se jen ten, který si myslí, že jemu se nic stát nemůže a my víme jak hluboce se tito naivové pletou

Abych pravdu řekla, já skoro lituji ty, kterým se žádný trapas dosud nepřihodil. Určitě ho mají teprve před sebou a nevědí o tom, proto se tak od plic chechtají ostatním.

Čtrnáct dní nic, až teď. Už jsem začínal mít abstinenční příznaky.

Bezva článek, je vidět, že jste ve formě. Moc za něj děkuji.

Pěkný den.

Máte dobrý postřeh. Na začátku roku mě neodkladné povinnosti drží jako rukojmí.

Také Vám přeji pěkný den, teď už podvečer

Krásný článek, Zdeni. Bez trapasů by to na světě nebylo ono

S tím naprosto souhlasím. Bylo by bez nich smutno a člověk by se mohl začít brát moc vážně.

Trapasy...koření každodenního života, nebo-li "oživení v sále" :-DD

To musí být!

A Tobě, Zdeni, za jejich připomenutí dík!

Maruško, stačí, abych si na některých z těch mých vzpomněla a zaženu všechny chmury.

ty nejvetsi trapasy bejvaj povetsinou ty, kterym se po odezneni dokazeme s chuti zasmat, Zdenko

Ano, moje paměť si je štosuje do šuplíčku a ve vhodnou chvíli do něj sáhnu. Já se druhým moc smát neumím, vždycky mi jich je spíš líto, ale sobě, to je jiná.

I trapasy patří k životu. Pár lidí při tom rozveselí, a ten dotyčný by se nejraději do země propadl. (A přece - něco podobného se málem stalo i při vyhlašování prvenstvi v soutěži párů na poslední StarDance... Veronika se omylem zaměnila za Veroniku (jiného příjmení). Chybou moderátorky Kostkové...

Tak to je přesně ten případ, kdy je mi postižených líto. Tento druh trapasů sice rozkvete, ale nezavoní. Já si snad dneska udělám večer vzpomínání na své trapasy, ať je veselo.

Asi by bylo dobré vysvětlit důvod toho trapasu. Shoda jmen? Ten ředitel nemůže vědět, že mezi pozvanými je ještě někdo jiný se stejným jménem....

Ano, šlo o shodu jmen. Já to v té příhodě vysvětluji v poslední větě, kde zmiňuji, že šlo o jmenovce:

Bylo mu jasné, že se hned zítra bude ze středočeských sboroven ozývat učitelské hihňání, až přítomní kolegům vylíčí, jak musel svému jmenovci vrátit převzatý tubus s diplomem.

Zdroj: https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=696210

a kouzlo příhody spočívá i v tom, že pan ředitel věděl, že všichni vyznamenaní byli včas na tuto skutečnost upozorněni, ale on žádné oznámení neobdržel, tudíž věděl, že vyznamenán určitě nebude. Přesto při vyslovení jeho jména radostně vyskočil a na pódium spěchal. Uff, ještě dnes je mi za něj horko.

Jó trapasy. Největší jsem zažil, když jsem svou budoucí ženu v počáteční fázi vztahu po krásné noci v ranním polospánku oslovil jménem její předchůdkyně. To neokecáš......

Karle?