Na jaře jsem prožívala něco podobného, zlomený 5. metatars, takže s Vámi upřímně soucítím. Moje zážitky také neodpovídaly nějaké ideální telenovele, spíš bych to definovala jako psychodrama (třeba jako Přelet nad kukaččím hnízdem) s dobrým koncem (pacient nakonec přežil). Měla jsem štěstí a dostala francouzské hole a nechodící ortézu rovnou a kost po 7 týdnech srostla. Ale třeba kontroly, to byla fraška, lékařka se po celou dobu nedívala ani na mě, ani na nohu zabalenou v ortéze a do zprávy napsala jak noha vypadá a kde je bolestivá na pohmat. Nejspíš si o sobě myslela, že je jasnovidná (nebyla...). Nejhorší ale bylo domlouvání transportu na kontroly. Nejdřív Vám řeknou - nesmíte chodit, vůbec na nohu nedošlapovat. Pak vám řeknou - na kontrolu vás přiveze sanitka, ale pro příkaz ke transportu si musíte DOJÍT k obvodnímu lékaři. A to byl problém, já moc zdatná nejsem, po jedné mi skákat nešlo, maximálně pár metrů a pak bum na zem a schody vůbec. Nedostala jsem se bez pomoci ani ven z domu. Pro příkaz mi neměl kdo dojet. To ale doktory nezajímalo. Takže nastudování směrnic VZP o zdravotních transportech, stížnost na ředitelství nemocnice, pak to najednou šlo. Po této akci samozřejmě byla doktorka i sestra ještě víc nepříjemná než předtím. Chápu že práce v chirurgické ambulanci musí být náročná a člověk rychle vyhoří. Jenže když tam přijdu jako pacient, mám bolesti, bojím se... tak mi moc nepřidá, když mi všichni dávají najevo, že mám mluvit jen když jsem tázána, že mi nikdo nic nevysvětlí, protože na to není čas, že nemám žádnou důstojnost a žádná práva, ale jsem jen další z otravných pacošů, kterého chtějí mít co nejrychleji z krku. Když je člověk zdravý, tak mu to tak nepřijde, ale starší a bolavý člověk potřebuje aspoň trochu empatie - a to je to, co se asi najde jenom v těch televizních seriálech.

Paní Martinko, moc Vás zdravím a děkuji za milé zastavení. Určitě je skvělé, že se Vám zlomenina dobře hojila. Na to ostatní nepohodlí se člověk až s odstupem může dívat třeba i jako na zábavnou historku, ale v okamžiku, kdy se to odehrává, by člověk kolikrát marností brečel.

Minulý týden jsem to měla v nemocnici taky skvělé s dopravou, protože mě na příjem přivezla kolegyně, která se ale musela vrátit do práce. Tak mě tam nechala s taškou, kterou jsem však nemohla nosit, protože jsem měla dvě francouzské berle a tašku bych mohla přenášet leda v zubech. A když mi po všech těch peripetiích s cétéčkem a novým nálezem oznámili, že mě nepřijmou a mám jet domů, tak taky nikoho nezajímalo, jak se tam asi tak dostanu.

Přeji Vám příjemný víkend a jen zdravé končetiny!!!

Tak to je mi líto, že sympatická paní Zdena musela absolvovat taková utrpení. Máme vlastně štěstí, že když už někoho z rodiny potká taková smůla, čili zlomenina, tak jedeme do klatovské nemocnice, kde jsou lékaři machři. Ještě jsem od nikoho neslyšela na ně kritiku. Léčila se tam se zlomeninou také v nártu dcera, manžel kotník a zeť spadl z kola, tak ho tam vyšetřili aby nic nezanedbali. Když čtu ty peripetie co chudák paní Zdena absolvovala, tak tímo musím ortopedickému oddělení Klatovy moc poděkovat.

Paní Jitko, tak to čtu moc ráda, určitě si považujete, že je klatovská nemocnice pacientům pomocí a oporou, člověk je hned klidnější, když ví, že péče o něj bude kvalitní.

Děkuji Vám za milou reakci a přeji pěknou sobotu!!!

Zdeni, tolik s Tebou soucítím. Netušila jsem, že máš takové trápení. Podobné story znám, ale mám štěstí, že se vždy tak nějak ve správnou chvíli ozvu... 8 týdnů je fakt moc. Držím palce, ať správně zoperují, ať se dobře hojíš a ať už je jen dobře.

Ahoj Dáši, to je fajn, že mi píšeš takhle optimisticky, moc děkuju!!! I já se už upínám k operaci, která se přece musí vydařit a já pak budu trénovat chůzi jako ďas.

Přeji Ti příjemný víkend!!!

Soucítím hluboce, přehluboce .. ale já zažila přesně ten televizní scénář, pravda, byla jsem trochu VIP pacient, protože průběh mého onemocnění a neuvěřitelné rekonvalescence se vymykal lékařským skriptům, ba i statistikám, ale kdo může říci, že ho v nemocnici nosili na rukou! Já ano . Přeju i Vám, ať se doberete ke šťastnému konci a jak padlo níže, nenechte se odbýt, určitě si náhradu škody zasloužíte.

Mnohokrát Vám děkuji za pofoukání na dálku! Ani nevíte, jak jste mě potěšila vyprávěním o své zkušenosti z nemocnice. I já stále věřím, že naše zdravotnictví funguje určitě dobře a vše je jen o lidech, asi jsem měla smůlu.

A jinak přiznávám, že na vymáhání škod já nejsem ta pravá. Úplně mi bude stačit, když mě dají dohromady a budu moct začít trénovat chůzi a tak.

Přeji Vám příjemnou sobotu!

Zdeni, vynechám rady i názor, je mi jasné, že sama nejlíp víš.... Ale.... No prostě "do pr... kýnka mandelinka"!!

Držím palce moc.

Janičko, asi tak... Jedeme na stejné vlně, tak prostě pádlovat a vyhlížet břeh, uff.

Buď vyhechavate nějaké detailů, a nebo je to na žalobu. Nechápu postup lékařky, co vás kontrolovala, ale nějak se mi nezdá, že by vás po sundání sádry neposlala na rtg. Některé zlomeniny nemusí být na rtg patrné, nicméně opět je divné, že by lékař vyhodnocující snímek přehlédl druhou zlomeninu... Zvlášť pokud jsou vedle sebe. Na snímku jistě byly obě kosti... Nejdůležitější ovšem je, a to říkám všem... Nebojte se ozvat a klidně nahlas, slušnou formou. Jde o vaše zdraví

Dobrý den. Já jsem po sundání sádry na rgt byla a v článku o tom píšu, že jsem po sundání sádry byla na rentgenu, který odhalil, že zlomenina není zhojená, proto jsem pak 14 dní jezdila na svícení lampou pro urychlení zhojení. O druhé zlomenině opravdu nepadlo žádné slovo, mám u sebe všechny lékařské zprávy a skutečně je tam popisována jen zlomenina 5. nártní kosti Jinak ty zlomeniny nejsou úplně vedle sebe, pátá kost je zlomená blíž ke kotníku a čtvrtá poblíž prsteníčku. Umím pochopit i to, že třeba ta druhá zlomenina není na rtg z nějakého důvodu patrná, to se asi může v některých případech stát, ale co mi hodně vadí, je skutečnost, že dva lékaři nezávisle na sobě nijak nereagovali na moji bolestivou reakci, když mi to druhé zlomené místo stiskli. Měla jsem evidentně štěstí, že měl na příjmu službu pan primář, který mě sice viděl úplně poprvé, ale okamžitě ho napadlo, že noha má ještě jeden problém.

Mě na seriálech hlavně fascinuje to, že počet lidí odpovídající maximálně jedné směně obstará nepřetržitý provoz a ještě stihne mít vysoce nadprůměrný osobní a společenský život.

Anooo, přesně tak .

Zdeni...tady končí veškerá sranda...to snad není MOŽNÝ! Prosím tě, napiš scénář k seriálu z nemocničního prostředí, je na čase do toho šlápnout, ale bacha na díry v dlažbě... jo a samozřejmě

Zuzi, děkuju moc! No to víš, už si krouhám tužku, scénář bude ruční práce . Zvedla jsi mi náladu, díky Ti!!!

Děkuju všem, kdo jste Zdeničku pod tímto článečkem politovali a podpořili. Jelikož jí už nějakej ten pátek znám a mám jí moc ráda, tak trpím s ní a nemůžu tomu vůbec uvěřit.....Její veselá, milá a přející duše už opravdu pláče a to každýmu, kdo jí zná, rve srdce...Jakým že "odborníkům" my se to dostáváme do péče??!!!!!! A ona pro nás ještě dokáže psát humorný a krásný článečky - Zdeničko, snad už se karta obrátí

Danuško, Ty divoško, že mě chceš rozplakat? Děkuji Ti, napsala jsi to moc pěkně a od srdce, já vím. Jsi mi velkou oporou a já si toho moc považuju! Navíc jsi v tomhle úplně stejná. A nebraň se tomu hodnocení, protože já se evidentně obklopuji samými skvělými lidmi, které jen tak něco nezlomí. Evička Brabcová mi na fb napsala: "To mě takhle přivezla rychlá do špitálu, nabrali krev, cosi do mě nakapali a pak mě sestra poslala pěšky do přízemí zaplatit poplatek...bylo tam naštěstí zábradlí, tak jsem slanila...Jak říkám, marodění není nic pro slabší kusy."

No co bys tomu řekla? Já to její heslo, že marodění není nic pro slabší kusy, miluju.

Jasně, že lžou, jinak by nebyly úspěšné Máte tedy hodně velkou smůlu paní Zdeňko, ale to má jednu velkou výhodu. Po dlouhém období smůly přichází dlouhé období štěstí. Takže držím palce, ať to smůlovaté už moc dlouho netrvá

Děkuji Vám, moc. Vážně se na to šťastnější období už opravdu těším. Věřím, že přijde a já na tyto dny budu už brzy jen nostalgicky vzpomínat.