Zrovna vstávám po noční a pochutnávám si na kafíčku. Jaký hezčí blog bych si u něj mohla číst? Děkuji a brzké uzdravení přeji, Zdeničko, ať už máš těm patáliím konec.

Liběnko, ráda Tě zdravím! A moc děkuji za přání, teď už to snad musí jít k lepšímu.

Nemocnic jsem si užila až-až. Zatím 12 delších pobytů. Kromě jedné nepříjemné pacientky i dost švandy. Na to Vaše kafe budou ale lékaři vzpomínat dlouho.

Tak to jste tam taky strávila pěkný kousek života. Fakt je, že se v nemocnici sejdou lidi, kteří krom zdravotních komplikací nemají nic společného. A to pak člověk pozná různé povahy i osudy. Všechno je to o přístupu k tomu prostředí i k sobě navzájem.

Krásně napsáno, přeji jen lepší a lepší dny

Ivanko, moc děkuju, dělám vše pro to, aby lepší byly!

Zdeni, já měla narkózu několikrát během posledních 5 let a zřejmě jsem divná, protože já jsem se na ty okamžiky před uspáním hrozně těšila.. jak mi ztěžknou nohy, ruce a najednou o ničem nevím.

no, ta injekce do žíly nic moc, ale dýchání do masky bylo fajn. Vím, že narkóza je zátěž,ale nemůžu si pomoct, mně se to prostě líbilo.

Operaci v epiduralu jsem zatím nezažila, ale lokální umrtveni nesnáším.

Ty máš teda chutě.

Tak ještě že vám zůstal humor, tady cítím humor přes slzy. Zdeni, teď už bude všechno jen lepší, k tomu vám dopomáhej doktoři a zdravotníci.

Děkuji Vám, Nadi. Teď je přede mnou ještě měsíc v ortéze a s berlema, teprve pak se uvidí.

Krásná pointa s kávou po celém tom popisu martyria!

Osobně si myslím, že asi nejhorší utrpení na nemocničních pokojích jsou ty zavěšené televize. Kdysi dávno v minulém tisíciletí (v hluboce zasutých devadesátých letech) jsem nějakou dobu pobyl na chirurgii. Byl to obrovský pokoj s asi pětadvaceti lidmi a televize běžela zhruba 23 hodin denně. A byla nějak polámaná, schválně tak, aby nešlo pustit nic jiného než NOVU. Nepřetržitě tam běžely seriály, v nichž se hrdinové a lumpové vzájemně kopali do hlavy a do břicha. Dle vzoru, že když kopne člověka do břicha lump, je to učiněné zlo, zato když kopne člověka do břicha hrdina, tak je to učiněné dobro. Mělo to tu náramnou výhodu, že když po mnohadenním čekání šel pacient konečně na operaci, tak už byl dokonale psychicky zocelen.

Milý Marku, popsal jste to tak sugestivně, že já bych nebyla psychicky zocelena, ale převezena na odborné pracoviště jiného charakteru.

Psát tak pozitivním způsobem z nemocničního lůžka dovedete tady asi pouze jen vy.

Děkuji Vám moc. No, ony ty zážitky stále nabírají na intenzitě, tak by bylo škoda se s nimi nevypořádat.

Vzpomínáte, jak jsem Vám říkal, že je tady všude spousta krve, a že se už ani necuká a neměl u sebe občanku?

Tehdy jsem se svěřil pouze Vám a dodnes je opravdu klid.

Takže můžu potvrdit Vaše slova. :)

A protože jste opravdová "vrba", tak dávám karmu.

Zdravím Vás a samozřejmě si vzpomínám!

Jinak - vrbou jsem ráda, protože my vrbičky dostáváme karmy.

Zdeni, taky na tebe myslím, moc přeju brzké uzdravení a díky za tvůj zatvrzele pozitivní pohled na své zdravotní trampoty.

Děkuji moc, Ivanko! To víš, taky mám občas malomyslné chvilky, ale ty se snažím co nejdřív vystrnadit.

A děláte dobře. Káva má léčivé účinky a psaná dvojnásob

Děkuji Vám, pane Jene, za zdravý náhled. Přeji Vám příjemný páteční den!