...a jsou i tací, co už ten důchod mít nebudou, jen v šatně v práci nachystanou rakev...

Na co rakev, Klárko. Pokrok jde kupředu. Myslím, že někde u vrátnice už bude i možnost zpopelnění. Nu, necháme na nich, jak si to zařídí. Nás se to ještě týkat nebude. Doufám.

Člověk je tak starý, jak staré má milence. Takže já docela i mládnu.

Tak v tom případě přeji veselé mládnutí.

Je mi rodné číslo malé? Nevím. Roste se mnou. Někdy to neřeším a někdy je mi to líto. Prostě každý den je nám tolik, kolik je. A štěstí je teď a tady.

Právě jsme na tanečním víkendu a jsme tady beztak nejstarší. Jenže... Co já vím. Je to špatně nebo vlastně dobře???

Nevím. Neřeším. Tančím.

Janičko, to jsi napsala úžasně. Souhlasím a moc Ti přeji tu skvělou vitalitu.

Jani, a Tvůj poslední řádek by byl krásným mottem. Mám silné nutkání si jej půjčit i pro sebe. Můžu?

No, když jsme u toho "dospívání".

Slyšel jsem dobrý fór, že život muže jsou vlastně etapy Mikuláše.

1. etapa: věří na Mikuláše

2: etapa: nevěří na Mikuláše

3. etapa: dělá Mikuláše.

4.etapa: vypadá jako Mikuláš.

Tak ten jsem neznala a pobavilo mě to!

Až mně jednou někdo řekne, že vypadám fakt dobře, budu vědět, že je zle. Doufám, že ještě chvíli nikoho takového nepotkám. Jinak důchod je celkem fajn, akorát by měl být tak ve věku od dvaceti do čtyřiceti.

Děkuji za zastavení i za moc pěkný komentář!!!

Důchod je príma, jaký si to uděláš, takový to máš

P.S. Uteče to jako voda, i mladice jako ty se dočká!

Kdepak, Jitko, já pořád spoléhám na to, že zákonodárci zvýší věk odchodu do důchodu.

Já se do pense těším, Zdenko. Hned první den vyrazím do Santiaga - a tentokrát půjdu poctivě celou cestu přes Pyreneje. Bude mi fajn, protože už na mne nebude nikdo čekat, nikomu nebudu scházet. A až se vrátím, začnu si užívat - budu pracovat 2 dny v týdnu. Zvát si jen ty nemocné, s kterými lze mluvit otevřeně a kteří umějí naslouchat.

A večer si dám dvojku toskánského a sem tam doutníček.

Já se na to fakt těším.

Tobě karma.

Tak šťastný vandr přeji.

Cituji:

"Dokonce i francouzský spisovatel André Maurois říká, že stárnutí není nic jiného než zlozvyk, na který opravdu zaměstnaný člověk nemá čas."

Stárnutí sice není zlozvyk, ale věřím, že opravdu zaměstnaný člověk se delší dobu udrží v kondici (pokud není např. horníkem), když vyvíjí nějakou pracovní činnost. Co si pamatuji některé moje známé, kteří byli o generaci starší než já, tak ti, kteří šli v šedesátce do důchodu a nevyvíjeli žádné pracovní aktivity (kromě krmení holubů na náměstí), umírali dříve než ti, kteří si svoje pracovní aktivity prodloužili co nejdéle.

Jako čerstvý starobní důchodce jsem si totiž položil otázku, jak dále?

I když mám různé aktivity jako třeba filatelii, kde vystavuji u nás i ve světě a kromě toho ještě dělám šéfredaktora tištěného filatelistického časopisu, tak jsem se rozhodl pokračovat i ve svých pracovních aktivitách až do doby, dokud to půjde. Energie totiž cítím stále dost.

Takže jsem odchod do starobního důchodu oslavil prací.

Ještě perličku z mého života.

Už někdy před xxxxx lety jsem byl v prodejně hraček se svojí matkou, tetou a bratrancem. Bratranec tehdy chtěl jakousi hračku a moje matka říkala svojí sestře (bratrancově matce), že nemusí mít všechno, na co bratranec ukáže. Moje teta (bratrancova matka) ale prodavačce řekla, že hračku koupí. Prodavačka na to reagovala slovy: "Babička to chlapci koupí." Zřejmě si myslela, že moje teta je matkou mojí matky (přitom věkový rozdíl mezi nimi byl 5 let).

Rád na tu příhodu s úsměvem vzpomínám, i když již nikdo ze zúčastněných řadu roků nežije. Dokonce nežije i můj bratranec, který byl o dost mladší než já.

Pane Petříku, děkuji Vám za přečtení i výborný debatní příspěvek!!!

Je moc fajn, když člověk život nepromarní a kromě rodiny a zaměstnání, které ho naplňuje, si dopřeje i záliby, setkávání s přáteli a podobně. Protože pokud neměl produktivní věk takto vyvážený, zůstane při odchodu do důchodu s prázdnýma rukama, vyhaslým pohledem a doživotně rozsvícenou televizí.

Jinak můžu potvrdit, že ze své knihovnické praxe znám mnoho penzistů, kteří by svojí vitalitou, zájmy a rozhledem strčili do kapsy i kdekterého mladíka. A já všechny ty lidi za jejich přístup k životu miluju.

Zdeni, nejsem si tak úplně jistý, jestli jako neplnoletá osoba můžeš psát takovéhle články

Jeníčku, však znáš nás mladé ušáky, nic nám není svaté !

Nerada se chlubím, ale mně hádají o dost méně. A to s vizáží pramálo dělám, žádné šminky a barvy. Doporučuji. Normálním chlapům se stejně líbí přirozená, nikoliv umělá krása. Fakt, že většinou se mladší i cítím. A na stáří nedáme dopustit, viďte? Všemi nemocemi a depresemi už jsme si prošli v mládí. Život nás všemu naučil a teď už jsme dostatečně odolní. Se zpěvem a smíchem vzhůru (do nebe)...

Paní Jarmilko, to není od Vás chlubení, to je milé konstatování skutečnosti.

Jinak k tomu, o čem píšete, mám kratičkou příhodu. Bratr mého kamaráda se před pár lety ve svém předpenzijním věku spřátelil s jednou dámou, paní vždy velmi upravenou, vzhlednou. Po krátkém čase známosti se jim naskytla možnost společného relaxačního pobytu v Poděbradech. A po návratu bráchovi vyprávěl, že jeho partnerka celý den zdobila, kamkoli spolu vešli, jenže večer se v koupelně odlíčila. Když se vrátila do pokoje, dalo mu práci nevykřiknout: ježiši, kdo jste?