Vidíte a já bych o tento druh rozloučení nestál. Mě by se líbilo, jak jsem psal v blogu o krematoriu, aby se lidé radovali a zazpívali a zatančili....to by bylo příjemné rozloučení, jen se obávám, naše krematoria nejsou na toto zařízená.

Nejbližší příbuzní by to pochopili, bo tuto myšlenku jim vštěpuji již řadu let, ale zbytek co by dorazil na základě parte by asi byl zděšen. Tak jak to udělat?

Naší taky vědí, že žeru písničky k rozloučení a pak ze bych prosila posezení, fotky, dobré jídlo a salsu...

Výborná věc je taky třeba Hommage à J. S. Bach od Collegia Musicum, Horizons od Genesis, Firth of Fifth též od Genesis atd., atd

Mám vybráno od roku 2012 - Velkomoravský chorál a S Pánem Bohem, idem od vás. Moravská "nacionalistka" nemohla jinak. Jedině Hradišťan - "Ozvěny duše". Synovi jsem to nachystala do šuplíku, aby nemusel přemýšlet, čím mně udělá radost.

Věruško, chápu. Hlavně Hradišťan, ten nikdy nezarmoutí.

Ale úplně nejlepší je si často něco prozpěvovat či broukat teď. Je to zdravé, prodlužuje nám to život a je nám s pěknou melodií blaženě.

Když si představím, kterou by mi doma nepochybně vybrali... Měla bych se zamyslet nad tou spoustou hezčích a jednu si vybrat.

Snad mi, Klárko, odpustíš, že jsi mě krásně rozesmála!!!

Tak si honem začni nějakou často broukat, ať si všimnou.

Je to podobné, jako když mi kamarádky vyprávějí, že před vánocemi často manželovi vyprávějí o něčem, v co doufají, že je trkne a najdou to pak pod stromečkem.

Můžete mně vysvětlit jak je možné, že za komunistů, kdy jsme se měli tak "špatně" lidi na pohřby měli a dneska za "rozkvětu" kapitalismu lidi na pohřby nemají?Za komunistů po pohřbu se šlo do hospody kde pozůstalí ještě zaplatili sud piva a někteří dávali ještě lahev kořalky.Dneska ani nevíte kdo ve vesnici zemřel neboť na parte je buď "Rozloučení v kruhu rodinném " nebo " "Rozloučili jsme se v ten a ten den v kruhu rodinném".Jak je toto možné když přece "bylo tak draho" , dnes je prý všechno " lacinější."

To už ta morálka klesla tak hluboko, že ani nestojíte sousedům za to, aby mohl jít soused sousedovi na pohřeb a důstojně se s ním rozloučit.

Já bych řekla, že je dnes takový trend, jen nedávat najevo své pocity. Lidi se bojí usmívat a smát, aby jim jejich štěstí někdo nezáviděl, a pak se bojí truchlit a smutnit, aby jim jejich trápení někdo nepřál. Já tomu občas říkám syndrom letního koupání. Vysvětlím. Vždycky jsme se jako děti těšily na prázdniny i proto, že budeme chodit společně plavat. Někdy posloužilo koupaliště, jindy rybník. Co nezapomenutelné legrace jsme si tam užily. Dnes má hodně rodin vlastní bazén. Dítě se u něj na celé prázdniny zavře, má vlastní separé a s kamarády si pak povídá prostřednictvím počítače. Jako knihovnici se mi stává, že mi děcko vypráví, že celé prázdniny nevidělo spolužáky.

Vím zcela určitě, že takové nejsou všechny děti, ale stále jich přibývá.

A zrovna tak jsou obce, kde to žije. Lidi se rádi scházejí, polovina obyvatel je třeba u hasičů, a ti kromě vlastní činnosti pořádají různé druhy zábavy pro všechny, tancovačky, soutěže, oslavy. A pak jsou obce, kde přijde podvečer a je tam mrtvo. Nikde ani živáčka. Jaká škoda, vždyť život je tak krátký.

Je to rok a 2 týdny, co jsem strojila pohřeb manželovi a on sám si měsíc před smrtí vybral pár písní, které mu mám dát zahrát. Jednu z nich jsem neznala a tak jsem si ji před obřadem poslechla - Život od Václava Neckáře. Ač jsem tu píseň znala jako děvče, vůbec mně tenkrát nedocvakl ten přesah a hloubka sdělení. Dodnes mně z ní běhá mráz po zádech a tím pádem mám i já o své poslední písni jasno.

Janičko, to je svatá pravda. Taky jsem tu písničku docenila až mnohem později. Autorem textu i melodie je Zdeněk Rytíř a já mám hlavně jeho texty moc ráda.

Je mi moc líto, že máte za sebou takové trápení a posílám Vám jeden velký pozdrav a pusu na čelo.

Ještě nesmím zapomenout na U2- With or without you.

Ano, ta je skvělá. Tu si ráda i broukám.

Playlist na vlastní pohřeb už jsem sestavovala, Zdeni

Určitě nebude chybět Show must go on.

A od skupiny Kryštof-Jízda v protisměru.

Jarek Nohavica - Až to se mnou sekne

Atd...

A chci nechat rozprášit.

Ty jó, ty už jdeš do podrobností.

Vůbec nejsem překvapená, nad čím že to přemýšlíš, Zdeni, protože mě už to taky napadlo. Mám pár písniček, které se mě opravdu dotýkají, ale tu jednu jedinou jsem nevybrala. Zatím.

Liběnko, jen zopakuji, co jsem napsala o pár řádků níž, protože si to tak opravdu myslím:

...s písničkama se to má tak, že bohatě stačí, když máme nějakou, kterou si rádi zanotujeme, když je toho potřeba, protože ještě důležitější než píseň na rozloučenou je ta, která (nebo které) nás provází životem.

https://www.youtube.com/watch?v=Z7xNQwGLpcM

ale v tomhle provedení :-)